Zatímco prázdniny mají děti školou povinné jako takřka nekonečný prostor pro letní dobrodružství, u starších generací jitří vzpomínky na jejich dětské roky a letní měsíce strávené nejednou na koupalištích, u řek a na plovárnách. Fenomén přírodního koupání jako zdroje osvěžení a bezstarostných chvil je tu s námi odpradávna. Řeky a přírodní nádrže nebyly jen zdrojem obživy, ale i vítanou možností relaxace. Vždyť i starověké lázně měly vedle nutné hygienické funkce poslání společenské a punc místa, kde se uleví tělu i duchu.
Koupání v řekách mělo ovšem svá úskalí. Vedle rizika jisté nepředvídatelnosti říčního koryta nebo překážek pod vodní hladinou to byly také limity právní a morální. Již z poloviny 19. století známe zákazy úřadů na koupání v Jizeře v místech, kde byli držiteli vodního práva místní podnikatelé, kteří volnočasovému využívání toku nepřáli, anebo stížnosti na nepřijatelné společné koupání hochů a děvčat. Vznikající veřejné plovárny tak čelily hned několika překážkám, z nichž úřední vyhlášky byly ty nejmenší. Doloženy jsou časté stesky nad otřesnou kvalitou vody znečišťovanou odpady z papíren, textilek a dalších podniků, které přímo ohrožovaly zdraví plavců.
Slunění pod Hrubým Rohozcem (foto Alois Jedlička, srpen 1944)
Řešením se zejména po první světové válce stala veřejná koupaliště. Za jejich vznikem stály nejčastěji spolkové aktivity sokolů, turistů a okrašlovacích spolků, které dokázaly od skromných počátků postoupit až ke kvalitním plovárenským areálům vybaveným vodními nádržemi několika typů (pro plavce, pro neplavce a pro děti), zázemím v podobě kabin, šaten i restaurací, za jejichž realizací stály kapacity tehdejší (nejen) sportovní architektury (například pražský Václav Kolátor nebo jičínský Čeněk Musil).
A tento fenomén se rozhodli představit veřejnosti semilští archiváři. Impulzem se stala listopadová schůzka s Lenkou Křížovou z redakce časopisu Od Ještěda k Troskám, která již tehdy začala plánovat monotematické letní číslo o plovárnách a koupalištích (momentálně v prodeji). Nápad rozšířit téma i za hranice Českého ráje, zejména do Podkrkonoší, byl v semilském archivu vřele uvítán, a tak se vedle běžné archivářské práce, k níž patří zpracovávání dokumentů pro badatele, výběr archiválií v terénu, příprava dat pro digitální badatelny nebo zodpovídání všedních i netradičních dotazů, věnoval archivářský tým i přípravě výstavy Plovárny a koupaliště semilského okresu.
Horní bazén slunečních lázní u Lebedovy restaurace pod Kozákovem
Výstavní foyer archivu se podařilo beze zbytku zaplnit, přestože jde o výsledek přísného výběru, jehož těžiště tkví až na výjimky v areálech vybudovaných ještě před druhou světovou válkou. Do prostoru se tak vměstnaly medailony dvou desítek koupališť a plováren z Jilemnicka, Lomnicka, Semilska, Turnovska a Vysocka, ba i ze svahů Krkonoš, dokumentované historickými i současnými fotografiemi, působivými plány či dnes již spíše úsměvnými vyhláškami. To vše doplňuje několik dobových publikací z 30. a 40. let 20. století, věnujících se stavbě lázní a koupališť, výuce plavání nebo plovárenské módě, a stylizované rekreační zázemí s historickou kánoí, za jejíž zapůjčení děkujeme semilskému oddílu kanoistiky.
Výstava je archivní a byla tedy zkomponována také jako memento míst, na nichž se návštěvníci oddávali letním radovánkám, kde se učili svým prvním tempům, kde později prožívali první lásky. Mnohá z nich dnes halí neproniknutelná hradba náletových křovin, anebo upadají v zapomnění jako prázdné nádrže, jejichž komplikovaná údržba, vyhovění hygienickým normám, ale i tvrdá konkurence zahraničních dovolených na mořských plážích po roce 1990 vedly k opuštění nebo dokonce k úplnému zániku kdysi oblíbených míst. O to více je třeba vyzdvihnout ty obce, které svá koupaliště dokázaly revitalizovat a udržet v provozu do současnosti.
Výstava v semilském archivu (Archivní ulice, čp. 570) potrvá do 30. srpna a přístupná je bezplatně v pracovní dny od 8.00 do 15.00 hodin. Zároveň představuje ukázku kvalitní spolupráce paměťových institucí v našem regionu. Publikované historické materiály pocházejí nejen z archivních fondů pod vlastní střechou, ale také z muzeí v Turnově, Semilech, Lomnici nad Popelkou, Jilemnici a Vysokém nad Jizerou a texty turnovské plovárny a koupaliště v Dolánkách zpracoval přímo historik Muzea Českého ráje Antonín Mojsl. A pomohli i soukromí sběratelé.
Oba počiny – výstava Plovárny a koupaliště semilského okresu ve Státním okresním archivu Semily i aktuální číslo Od Ještěda k Troskám nazvané Plovárny a koupaliště lze vnímat také jako první avízo o chystané konferenci Rekreace v Českém ráji, kterou v Turnově uspořádá Pekařova společnost Českého ráje v první polovině příštího roku.
Pavel Jakubec,
ředitel Státního okresního archivu Semily, jakubec@soalitomerice.cz