FEUERSTEINOVA METODA NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH V TURNOVĚ

0

Po dva školní roky docházela každý týden lektorka Vzdělávacího centra v Turnově na místní základní školy a pracovala se žáky tzv. Feuersteinovou metodou instrumentálního obohacení. Letos byla touto lektorkou Mgr. Michaela Žáková, která vám představí podstatu uvedené metody i konkrétní zkušenosti z praxe.

Metodu instrumentálního obohacení vymyslel izraelský psycholog Reuven Feuerstein, který mimo jiné pracoval s dětmi, které prošly koncentračními tábory a vyrůstaly v těžkých podmínkách 2. světové války. Všiml si, že některé z dětí jsou ve škole neúspěšné, přestože v běžných situacích se od svých vrstevníků nijak neliší, ani se neprojevují jako méně inteligentní (např. při hře a běžných denních činnostech). Přišel na to, že tyto děti selhávají ne z důvodu nízké inteligence, ale z důvodu nedostatečného rozvinutí kognitivních (poznávacích) funkcí. Projevovaly se jako impulzivní, neuměly strukturovat své poznatky, nezvládaly vytvořit si v informacích systém, těžko pružně reagovaly na změny, nemyslely v souvislostech apod., což jsou dovednosti, které člověk uplatňuje téměř automaticky.  

Profesor Feuerstein dával oslabení poznávacích schopností do souvislosti s válečnými podmínkami, ve kterých se u některých dětí tyto funkce neměly příliš příležitost rozvíjet. Jako jeden z prvních odborníků razil teorii, že intelekt není neměnný a je možno jej rozvíjet. Svá tvrzení opírá i o vědecká fakta. Na podporu rozvíjení poznávacích funkcí sestavil metodu, kterou používáme i na turnovských základních školách pro děti vybrané v rámci projektu „Pracujeme s nadanými žáky i s žáky ohroženými předčasným odchodem ze vzdělávání“. Jedná se o projekt, který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Metoda sestává z několika oddílů, přičemž každý rozvíjí některé schopnosti nutné pro učení se. (Mottem celého programu je ostatně „Nauč mě učit“.) Jednotlivé oddíly na sebe logicky navazují.  Každý oddíl je vlastně souborem několika pracovních listů, které děti vyplňují. K práci s touto metodou stačí tedy jen obyčejná tužka a příjemné prostředí. Možná vás teď napadá otázka: „Co je tedy na této metodě tak výjimečného? Vždyť nejrůznějších sešitů s pracovními listy jsou desítky!“ Je to tak. Výjimečnost této metody je zejména ve způsobu práce s materiálem, i když i obsah je samozřejmě velice propracovaný a sestavený na základě dlouholetého ověřovaní.

Základem práce s metodou je neustálé kladení otázek a probouzení dětské chuti k poznávání. Děti mezi sebou zásadně nesoutěží, ale diskutují o tom, co a proč použily, jak se to osvědčilo a co je dále použitelné. Učí se formulovat hypotézy, vytvářet strategie pro řešení úkolu, všímat si vztahů mezi podněty. Důležitá dovednost, kterou by si měly děti z práce odnést, je také schopnost zastavit se a rozmyslet si, co vlastně se po nich chce a jak nejlépe toho dosáhnout. (Druhým mottem, které provází pracovní soubory, je: „Nechte mě chvilku, já si to rozmyslím.“)

A jak to vypadá prakticky? Děti se scházejí na hodinu jednou týdně. Pracují v malých skupinkách, kde je možnost v klidu pracovat a diskutovat. Za školní rok stihneme při této frekvenci setkávání jenom jeden soubor (někomu se to může zdát málo, protože se jedná o pouhých 16 listů). Tento první oddíl celé metody je zaměřen na rozvíjení několika kognitivních operací – zejména rozlišování, oddělování důležitých prvků, vytváření strategií, hypotetického myšlení, utváření závěrů. Snahou je vést děti k tomu, aby si uspořádávaly poznatky do pochopitelného systému.

Pracovní listy obsahují geometrické obrazce a v dalších částech potom množství teček, které mají děti spojit tak, aby tyto obrazce vytvořily. Zdá se to snadné, ale rozkrokujeme-li si to, musí žák nejprve přesně vnímat vzor a jeho vlastnosti (délky stran, velikosti úhlů, vzájemný vztah vzorů atd.), poté zvnitřnit danou normu pro vizuální přenos tvaru, plánovat strategii pro vyhledávání vzoru v neuspořádaném seskupení teček, poučit se z úspěšného řešení, ale zároveň být flexibilní v případě, že minulé řešení nelze aplikovat. Je třeba formulovat hypotézy a nepracovat metodou „pokus-omyl“.

Občas do výuky zařazujeme i některé stolní hry, ale vždy takové, kde je třeba uplatňovat nabyté schopnosti. Na dětech je vidět velký pokrok. Výhoda je, že jej cítí i ony samy. Často porovnávají listy, které zvládají nyní, s těmi prvními, které jim připadaly na začátku těžké, a připadá jim to neuvěřitelné. I během her je vidět mnohem lepší schopnost nejednat impulzivně, jak tomu bylo u nich zvykem na začátku, ale myslet strategicky. Řečeno úplně jednoduše, děti jsou nyní schopné si daný úkol promyslet, a to je velmi cenná dovednost pro učení se. S blížícím se koncem školního roku a tedy i projektu nezbývá, než jim popřát, aby nově získané zkušenosti dále rozvíjely.

Za Vzdělávací centrum Turnov, o. p. s.
Michaela Žáková, Lenka Krupařová

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.