Byl jsem malej Išuta, protože táta byl velkej Išuta. Skautské jméno měl za první republiky skoro každej kluk. Už je to 100 let, co se narodil – v dějinách vteřina, pro člověka věčnost. Každý má možnost zapsat se do historie, i kdyby jen té obecní. Táta se do dějin Turnova zapsal nesmazatelně.
A proč vlastně Išuta? Tehdy do Turnova přijel kouzelník Išutto. Kluci se snažili jeho kousky napodobovat, tátovi to šlo nejlíp, a přezdívka byla na světě. Provázela ho ve skautu i mezi kamarády, z nichž jsem některé v dětství „zdědil“. „Byli jsme furt na hřišti, v létě fotbal, v zimě hokej, ale taky házená a volejbal,“ vzpomínal táta. „Dělali jsme všechno. Trochu skauti, trochu sokolové, a taky jsme hodně četli. Nejvíc rodokapsy a indiánky.“
V kostýmu ze hry Kutnohorští havíři (1958)
K divadlu se dostal až po válce. Hrál němou roli v Krpatově hře Mistr ostrého meče – a prý skvěle. U ochotníků už zůstal a tento titul v roce 1994 nastudoval jako svou poslední režii. Dělal jsem mu tehdy asistenta a pak mi tu „ochotnickou káru“ předal. Tehdy mně řekl, že má v souboru šikovnou mladou holku, Evu Kordovou, se kterou si prý budu rozumět. Měl pravdu.
Eva Kordová: „Poznala jsem Išutu jako mladá holka, která milovala divadlo. Byl to ochotník tělem i duší, pro divadlo by dýchal. Byl velmi aktivní nejen na jevišti, ale i v občanském životě. Nesmírně jsem si vážila osobností, které po roce 1989 obnovily Spolek rodáků a přátel Turnova, a bylo mi ctí se na tom podílet. Byl to právě Išuta, kdo nastartoval spolupráci spolku s Městskou knihovnou Antonína Marka.
Společně s panem učitelem Karlem Knopem se mnou začal spolupracovat na pořadech pro základní školy. Tato krásná činnost nás sblížila. Později mně ke spolupráci doporučil svého syna Petra a začala další etapa: divadelní studio mladých a nezapomenutelné literární večery Na Sboře. Byl to také Išuta, kdo mě seznámil se svým spolužákem Janem Bohuslavem Horáčkem a měl hlavní zásluhu na tom, že se pan Horáček stal mecenášem Turnova. Posílám pozdrav tam za nebeskou bránu a jsem si jistá, že mi Išuta v den svých narozenin pošle úsměv na oplátku.“
Táta vždycky říkal, že je důležité zapojit se do života obce. „Já jsem mohl ve sportu a v divadle, ty můžeš ve svobodném světě dělat všechno,“ říkal mně. Zkraje 90. let velmi obdivoval tehdejšího starostu Václava Šolce, ale skutečným akčním hrdinou pro něj byl Milan Hejduk: „Ten kluk má vize, vidí dvacet let dopředu a má tah na bránu.“
Milan Hejduk: „Potkávali jsme se při setkáních s rodáky, v sokole i na městě. Vždycky jsem se těšil na jeho upřímné rady. V našem prvním sokolském sborníku si vzal na starost detailní popis historie turnovského sokola a sokolovny. Sám se nabídl, že ty nejtěžší kapitoly zpracuje. A jsou skvělé!
Nikdy však nezapomenu na jeho slavnostní projev před plným náměstím po dokončení jeho rekonstrukce v roce 1998. Dal do něj všechno – lásku k Turnovu, národní hrdost i moudrost. Proměnil ho ve své vlastní divadelní představení a sklidil ohromný aplaus. Na tribuně těsně za ním stála paní Livie Klausová a šeptala manželovi, že nic tak skvělého už dlouho neslyšela. Z Išutova typického úsměvu bylo jasné, jak moc je hrdý na své město a všechny okolo.“
Zprava: Išuta Haken, sestra Božena, její muž Rudolf, manželka Jiřina a bratr Rudolfa Vilém Belda (na zahradě v Helsingborgu na začátku 90. let minulého století).
Jako malý jsem se na divadlo koukal z portálu, do hlediště mě jako dítě na večerní představení nepustili. Poprvé jsem hrál samozřejmě v tátově režii – učil totiž na „Lidušce“ dramaťák. Jeho legendární inscenace Dva roky prázdnin (ve kterých mimochodem hrál už jako kluk za první republiky), Příliš štědrý večer nebo Matka se vzpomínají dodnes. Do role Matky tenkrát oslovil paní Petrovickou, ta to ale odmítla, tak přišla řada na Švorcovou. Ta to, a s nadšením, vzala. Když pominu vše ostatní, herečka to byla skvělá a mě osobně dost naučila. Táta byl v pohledu na divadlo ochotnický klasik, takže jsme se později dost hádali. Když jsem utekl před bolševikem k profi divadlu, říkal, že jdu „ke šmíře“, ochotníci měli svou hrdost. Jednou s námi hrál i Pavel Charousek. U divadla nezůstal, ale s tátou spolupracoval na mnoha jiných věcech.
Pavel Charousek: „Je pro mě ctí vzpomínat na turnovskou legendu. Moje maminka prodávala v turnovské Baťovně (tehdy n. p. Východočeská obuv) a já vyrůstal mezi regály s botami. Vedoucím prodejny nebyl nikdo jiný než Mirek Haken. Když jednou nemohli obsadit roli malého kluka v dětském představení, pan Haken se zeptal mé mámy, jestli to nechci zkusit. Bylo to v páté třídě a v hlavní roli exceloval jeho syn Petr. Já myslím, že to bylo z mé strany dost hrozné, hercem jsem se prostě nestal. Když jsem pak začal fotit, měl jsem tu čest být na ochotnických zkouškách i na představeních a dokumentovat je. Asi nezapomenutelná je spolupráce Mirka Hakena s Vojtěchem Ronem, známým hercem divadla F. X. Šaldy v Liberci a turnovským rodákem. Išutu Hakena se mně jednou po představení povedlo zachytit v divadelním baru v křesle, které měl rád a rád tam sedával. Takhle si ho navždy pamatuji, rád na něj vzpomínám.“
Abych nezapomněl, byl to také skvělý táta. Vedle divadla miloval sport, turistiku a osadní život v lese, kterým nám tak trochu nahrazoval zakázaný skaut. A v neděli se chodilo na fotbal, protože fandit se zkrátka muselo. „Sport je jedinej férovej a pravdivej, v něm nic neukecáš,“ říkal.
Víkendy s tátou, když měla máma službu v nemocnici, to bylo „žůžo“. O prázdninách jsme procestovali celé Československo, a protože měl táta sestru ve Švédsku, poznali jsme už jako kluci i svět za železnou oponou. Vždycky nás ale varoval: „Ve škole raději mlčte a neříkejte, o čem jsme se doma bavili.“
Pamatuji si, jak táta jednou o někom z Turnova prohlásil: „No, on je to komunista, ale dobrej komunista.“ To byl oheň na střeše! „Jak může být komunista dobrej?!“ vybuchl tehdy strýc. Na tento rozpor a dva různé úhly pohledu si často vzpomenu. O pár let později to byli ale právě táta se strýcem, kdo zvedli telefon, zavolali kamarádovi z dětství Horáčkovi a zeptali se ho, zda by nepřispěl na obnovu turnovské kašny. Tento příběh se v roce 1998 proměnil v krásnou realitu, kterou už v Turnově všichni dobře známe. Mecenáš B. J. Horáček potom pomohl spoustě projektů v Turnově a okolí.
Išuta, Mirek, oficiálně Bohumír Haken, by 24. července 2026 oslavil stovku. Jelikož byl věřící, je teď v tom nejvyšším divadelním nebi. Určitě ale občas zajde i mezi skauty a sokoly do jejich nebeských stanů a na hřiště.
Za celou rodinu vzpomněl Petr Haken, syn