Určitě jste tu scénu viděli: vlající americká vlajka v rukou Mela Gibsona, jedoucího na koni, ve stejnojmenném slavném filmu. Boj za svobodu a nezávislost, odehrávající se před několika málo staletími, a přece tak současný.
Být patriotem Českého ráje je na rozdíl od toho docela jednoduché. Všichni to tady máme rádi. Výjimečná krajina, na malé ploše soustředěné hrady, zámky, skalní města, hluboká údolí, lesní hvozdy…
Ale i stovky lodí vodáků devastujících v létě „nízké“ koryto Jizery u Rakous, přeplněná parkoviště v Českém ráji, která nemají alternativu, počítačová hra, co zásadně zvedla návštěvnost Trosek, aniž by tam bylo k dispozici odpovídající zázemí. Poněkud přeplněná trasa Greenway Jizera mezi Malou Skálou a Turnovem, o Zlaté stezce Českého ráje mezi Valdštejnem a Hrubou Skálou nemluvě. Služby spíše stagnující, obchody zavírající v srdci Českého ráje v sezoně příliš brzy, v sobotu večer ve městě, které si říká turistické centrum, docela nuda. Pár dobrých hospod. Jedna diskotéka a výtečný hudební klub na Střelnici. Tři pivovary.
Ale také: Nabídka kulturních a sportovních akcí větší a pestřejší než ve městech s padesáti tisíci obyvateli. Kompletní servis – město se stará o děti i seniory nadstandardně. Nezaměstnanost zde prakticky neexistuje. Máme svoji nemocnici. V přípravě je více než půlmiliardová investice do škol. Není mnoho patnáctitisícových měst, která by svým obyvatelům poskytovala až takový servis.
A největší deviza? Už ne vesnice, ale ještě ne velkoměsto. Známe se navzájem, většinou jsme spolu chodili do školy, nebo do různých kroužků. Když jdete přes náměstí, málokdy se stane, abyste nepotkali někoho známého, takže pětiminutová cesta za povinnostmi se často protáhne na půl hodiny.
A to všechno, plusy i mínusy, to je genius loci daného místa. Známe negativa i pozitiva a je nám v tom našem rybníku prostě dobře.
Turnov jako TOP adresa v České republice: dobrá poloha bez výkyvů počasí, v Praze za půlhodinku autem, vlakem za odměnu, protože je drahý a jízdní doba připomíná Rakousko-Uhersko. Byty na cenové úrovni hlavního města, domy jakbysmet.
Prostě – dobrá adresa pro patrioty, kteří leccos rádi prominou.
PŘÍBĚH P
RVNÍ
Jak velký patriot jsem, to jsem si znovu uvědomil nedávno na koncertu Symfonického orchestru Konzervatoře Pardubice, kde má naše rodina tu čest mít zastoupení v podobě nejmladší dcery, aktuálně studující u profesora Víta Chudého hru na housle v pátém ročníku. Na repertoáru letošního podzimního koncertu byla také skladba Martina Hyblera. Ano, toho Hyblera, který připravil nezapomenutelné koncerty Mekyho Žbirky, hrál s dalším turnovským rodákem Michalem Hrůzou v pražském Rudolfinu – toho, jehož skladba zazněla na Pražském jaru jako skladba historicky nejmladšího autora.
V Sukově síni pardubické konzervatoře zazněla Hyblerova skladba vedle autorů, jako jsou Wolfgang Amadeus Mozart, Béla Bartók, Giuseppe Verdi či Johann Strauss. Skladba s názvem Aquarius byla napsána na objednávku. Na objednávku města Pensacola na Floridě v USA. Vnímáme tohle, když Martina Hyblera potkáme ve Skálově ulici nebo třeba před budovou ZUŠ na náměstí, kde stále učí?
Hyblerovu skladbu v provedení symfonického orchestru a dvou saxofonů provázel po jejím skončení obrovský aplaus publika ve stoje. Jak zaznělo z vedení konzervatoře, nestává se často, aby autor byl přímo v hledišti svědkem provedení své práce.
A při to
m aplausu bylo fajn i mně. Martina Hyblera považuji v současnosti asi za našeho největšího žijícího rodáka. Měl jsem obrovskou radost, když jsem se díval na tváře muzikantů i lidí v hledišti. Patriotismus místa transformovaný do úspěchu jednoho z nás. Jednou při předávání nějakých městských cen – a pohříchu i při smuteční řeči – zaznělo, že bychom měli umět ocenit i naše žijící současníky, protože pak jednou může být pozdě. Proto si lidí, kteří se vždy hlasitě hlásí ke svému rodišti, važme. I nám ostatním dávají pocit jedinečnosti a hrdosti na místo, kde žijeme.
PŘÍBĚH DRUHÝ
Chicago. Jedno z největších měst USA.
Zastavení první: Skupina sokolů z Tělocvičné jednoty Sokol Turnov se v červnu 2025 zúčastnila jubilejního XXV. sletu Amerického Sokola, který se konal v Chicagu v USA. Turnovští sokolové byli součástí české výpravy, jež reprezentovala Českou obec sokolskou na této významné události.
Právě v Chicagu byla na začátku 20. století jedna z největších českých komunit v Americe a přirozeně zde vznikaly i sokolské jednoty. Výjimečnost letošního sletu podtrhuje i velikost české výpravy v počtu 393 osob – jednalo se o největší cestu v novodobé historii České obce sokolské. Z celé výpravy byla turnovská skupina druhá nejpočetnější, a to s počtem 29 členů.
Zastavení druhé: Jaroslav Kříž, ředitel městské knihovny. Začátek listopadu 2025. Kříž je autorem několika knih, z nichž dvě se týkají právě Chicaga. První publikace Střípky z českého Chicaga (2017) vznikla ve spolupráci s jeho ženou Lenkou a představuje soubor dobových dokumentů doplněných komentáři zasazenými do tehdejšího společenského kontextu Spojených států. Druhá kniha, Česká Amerika: Chicago (2022), je etnografickou a historickou sondou do života českých imigrantů a událostí spjatých s českou komunitou v Chicagu. Právě tato publikace byla důvodem jeho cesty: letos vyšla v anglickém překladu u zahraničního nakladatelství Ceeolpress. Do Chicaga Jaroslava Kříže pozval český konzulát. Křest knihy proběhl ve velkém stylu a účasti desítek v Americe žijících Čechů a Slováků.
PŘÍBĚH TŘETÍ
Vypadalo to jako naprostá šílenost. Ale protože Petra Hakena znám nějakých padesát let – kdysi jsme spolu dokonce hráli dětské představení v režii jeho legendárního otce, kde jsem já naprosto pohořel, protože, jak by řekli Cimrmani: Nemá talent!, zatímco on exceloval – vlastně mě to ani moc nepřekvapilo.
„Pojedeme hrát divadlo do Nepálu, potřebujeme sehnat trochu peněz. Můžeš nám v TvA zveřejnit výzvu s prosbou o podporu?“ říkal mně před pár měsíci. Samozřejmě, pro našince se vždycky rozkrájím. Hlavou jsem kroutil jen trochu, ale Petr, když si něco umane, dosáhne toho. Viz třeba úžasné divadlo, kde Evu Kordovou nechal hrát kněžnu Libuši (ZDE).
A tak v listopadu jela herecká skupina kolem Petra Hakena do Nepálu, aby se zúčastnila mezinárodního divadelního festivalu, na němž vystupovaly soubory doslova z celého světa. Dokonce všichni pochodovali ulicemi Káthmándú – Hakenovci s vlajkou České republiky i vlajkou Turnova. Šílené, úžasné, výjimečné… Patriot!
PŘÍBĚH ČTVRTÝ
Slavnostní buly hokejového utkání juniorů Turnova s Frýdlantem v neděli 16. listopadu vhodil prasynovec Ludvíka Koška, letce 311. československé bombardovací perutě RAF, jehož jméno nese i turnovský zimní stadion – pan Milan Košek. Turnovští hokejisté nastoupili ve speciálních dresech, které vznikly pouze pro tuto příležitost jako pocta válečným hrdinům.
PŘÍBĚH PÁTÝ
Jak bude Turnov vypadat za padesát let? To je pro patriota naprosto zásadní téma. Zabývali se jím studenti Fakulty architektury ČVUT. Má město možnosti zdvojnásobit počet obyvatel? Jaké jsou limity jeho rozvoje? Jak lépe využít potenciál Jizery, více ji zpřístupnit obyvatelům a zlepšit soužití přírody a urbanizovaného prostoru? Prezentace studentů nabídla inspirativní pohled na budoucnost města očima nastupující generace (ZDE).
Výstava s názvem PORTA PARADISI byla na podzim k vidění v prostorách bývalé turnovské brusírny v Palackého ulici naproti Komerční bance a vyvolala značný ohlas, už třeba proto, že studenti navrhli i některá naprosto převratná a z pohledu dneška nesplnitelná řešení. Například proměnit současný silniční průtah městem v bulvár se zelení, místy k odpočinku a malými obchůdky. Jen si to představte…
Jak bude Turnov vypadat za padesát či sto let, to většina z nás už neuvidí. Přejme si ale, aby i tehdy bylo město plné lidí, kteří o něm přemýšlejí a dobře se jim v něm žije. Prostě – plné patriotů…