ZÁJEMCI O DROBNÉ SAKRÁLNÍ PAMÁTKY V POJIZEŘÍ MAJÍ NOVOU „BIBLI“

0

Prakticky v každé, i té sebemenší obci najdete nějaký křížek, sochu, připomínku let minulých. Zatímco naši předkové dobře věděli, že socha představuje třeba patrona hasičů sv. Floriana, většině z nás tyto souvislosti unikají. Většinové společnosti jsou, bohužel, tyto památky lhostejné. Naštěstí se v každé generaci najdou i ti, kteří chtějí vědět a znát i širší souvislosti. Zájem mohou podnítit třeba i různé pověsti či události, které se často k drobným sakrálním památkám – nejčastěji sochám světců – váží.

Donedávna existovala pro náš region severovýchodních Čech v podstatě jediná kniha, která tuto oblast populární formou lidem přiblížila. Byl to v roce 1985 malý zázrak, že kniha dnes už legendárních etnografů, manželů Jany a Josefa Scheybalových, vůbec vyšla. Nese název „Umění lidových tesařů, sochařů a kameníků v severních Čechách“. Zaznamenány jsou zde v té době mizející drobné sakrální památky, fotografie navíc doplňují Scheybalovy charakteristické ilustrace, které jsou už dnes výtvarnými díly samy o sobě. I když se knize někdy vytýká, že při nedostatku ověřitelných informací postupovali v některých případech autoři intuitivně, je to ale na druhou stranu vyváženo jejich na svoji dobu neuvěřitelným přehledem, ze kterého čerpáme dodnes.

A není mnoho lidí v našem regionu, kteří by na jejich práci mohli navázat. Miroslav Cogan, historik umění Muzea Českého ráje, je jedním z těch, kteří by si troufnout mohli a měli. Díky němu tu máme po dlouhých 35 letech knihu, která by měla být ozdobou knihoven všech, kteří se zajímají o regionální historii a chtějí rozumět památkám, které tady pro nás zanechali naši předci, a které nám i v dnešní době říkají mnoho o tom, jací jsme, co je v životě důležité, a učí nás pokoře.

Kniha s názvem „Řezbáři v kameni“ vyšla těsně před Vánoci a neprávem trochu v mediálních informacích, které jsou nyní tematicky hluboko ponořené do pandemie zákeřné nemoci, zapadla.
„V publikaci jsem se snažil opírat o důsledný a pečlivý archivní výzkum, díky němuž se podařila objevit spousta nových souvislostí nebo upřesňujících informací, biografických dat a atribucí,“ přibližuje svoji práci Miroslav Cogan. Kniha je završením jeho osmiletého terénního a archivního bádání jedinečného fenoménu lidové hmotné kultury Pojizeří a Českého ráje v 19. století, sakrálním skulpturám – pískovcovým křížům, kalváriím a světeckým sochám. Ty jsou nedílnou součástí kulturní krajiny tohoto rozsáhlého regionu, podobně jako třeba roubené stavby.

„K rozkvětu lidové, resp. zlidovělé skulptury u nás došlo po zániku významných barokních sochařských dílen, například Jelínků v Kosmonosích nebo turnovských Chládků, které po celé 18. století uspokojovaly poptávku po sakrální exteriérové plastice v regionu. Začátkem 19. století zaujalo tento uvolněný prostor několik rodin lidových sochařů neboli řezbářů, jak sami sebe označovali: Martinců, Prokopů, Zemanů a Beranů, díky kterým se zkoumaná oblast, zahrnující území okresů Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Jičín, zaplnila v průběhu 19. století jedinečnými kamennými artefakty. Velká většina z nich se tady, navzdory ničení zejména v 50. a 90. letech 20. století, dochovala dodnes v míře, která nemá v českých zemích obdoby,“ přibližuje Cogan historické souvislosti.

Publikací chce autor oslovit nejen odborníky z muzeí a památkových institucí, ale přístupnou formou také širokou veřejnost či třeba vedení obcí, na jejichž území se některé výjimečné práce nacházejí. Kniha může pomoci i pracovníkům památkové péče, nejrůznějším občanským sdružením a spolkům, které se zabývají lokální historií a starají se o obnovu a ochranu drobných památek.
Obsah přibližuje jednotlivé kameníky, s jejichž jmény se v historických textech či na propagačních materiálech jednotlivých obcí často setkáváme, na Turnovsku jsou to například práce Jana Zemana ze Žernova či Matěje Berana, který působil v celém regionu. V kapitole „Ochránci a pomocníci“ najdete výčet nejvyužívanějších světců – Jana Nepomuckého, Panny Marie, sv. Václava a dalších. Na Turnovsku je to třeba známá socha sv. Jiří před Kopicovým statkem, jejíž originál je od roku 2020 v turnovském muzeu a na místě dnes stojí zdařilá kopie od sochaře Jiřího Nováka, který tvořil v ateliéru pod Hrubou Skálou. Kapitola „Jak jim můžeme pomoci?“ obsahuje základní technologické charakteristiky používaných lokálních materiálů – pískovce a arkózy, a z nich vyplývající zásady přístupu k drobným kamenným památkám a jejich ochraně.
Jako originální průvodce Českým rájem a jeho okolím poslouží kapitola „Nebeklíč – legendy a atributy svatých“. Jdete kolem sochy a chcete vědět, jaký svatý je tu vyobrazen a někdy také příběh, který se k místu váže? Potom přibalte ke svému putování regionem právě tuto novou „bibli“, která je tu pro všechny, které zajímá, jak naši předkové mysleli, co pro ně bylo důležité, a která vám zodpoví i otázky, které nás přesahují…

„V průběhu terénního výzkumu, který se z původně zamýšleného úzkého Pojizeří a Českého ráje rozrostl z okresu Semily na Jablonec nad Nisou a část Liberecka, Jičínska a Českodubska, jsme s kolegy Lenkou Laurynovou a Jiřím Sajbtem shromáždili databázi více než šesti stovek drobných sakrálních památek. Odborná veřejnost, muzejníci, památkáři, badatelé, ale třeba i orgány obecní správy nebo například policie, mohou mít přístup i ke zmíněné databázi v muzejní počítačové síti. Pokud se dočkáme nějakého dalšího vydání, může přibýt i místní a jmenný rejstřík, případně mapka, což by jistě uvítali lidé s hlubším zájmem o toto téma, ale třeba i turisté nebo obyvatelé regionu, které toto téma zajímá,“ uzavřel M. Cogan.

Řezbáři v kameni. Lidová sakrální skulptura 19. století v Pojizeří. Vydalo Muzeum Českého ráje v Turnově s finanční podporou Ministerstva kultury ČR v roce 2020. Autorem je Miroslav Cogan, o zdařilé výtvarné řešení knihy o 160 stranách se postaral uznávaný grafik Tomáš Coufal. Knihu za doporučenou cenu 430 Kč koupíte v turnovském muzeu a snad brzy i u knihkupců v regionu.

PŘÍBĚH
Požádali jsme autora, jestli by mohl z knihy přiblížit jeden zajímavý, inspirující příběh, který byl třeba nový pro něho samého:
Těch příběhů se nedochovalo mnoho, kupodivu je až na výjimky nenacházíme zaznamenány ani ve vlastivědné literatuře, jako sborníky Od Ještěda k Troskám nebo Radostná studánka, které se místním folklórem, pověstmi nebo pohádkami pravidelně zabývají, což pro mě bylo zklamání. Na druhou stranu třeba rekonstrukce dramatického příběhu Šulcova kříže na Vrchovině u Sychrova na základě archivního studia nebo i jen pátrání po životopisných datech ukrytých v matrikách vedených obtížně čitelným rukopisným kurentem (švabachem) a navíc často německy, má nádech loveckého dobrodružství. Badatelé vědí, jak velmi často hledaná data zlomyslně a vytrvale unikají.
Tím větší zadostiučinění pak zažíváte, když například zjistíte, že mariánská socha v Lesnovku u Hlavice byla vysvěcena čtyři roky předtím, než se její domnělý autor narodil, nebo naopak, že Ignác Martinec, kterému se připisuje sousoší sester Doldovských z roku 1844 v parku u hruborohozeckého zámku, byl v té době už tři roky po smrti. Jindy třeba narazíte na neznámou kresbu od Jana Zemana hned z kraje fasciklu… Jak to ale ve vědě bývá, každé takové zjištění s sebou přináší hned několik nových otázek.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.