S Turnovem byla těsně spjata malířka, sochařka a výtvarnice Michaela Vélová Maupicová (1982-2018). Galerie Hlavního města Prahy jí připravila výstavu, kterou budete moci navštívit od 8. května do 25. srpna v Colloredo-Mansfeldském paláci.
Vernisáž výstavy se koná úterý 7. května od 18.00 hodin přímo v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci – Karlova 2, 3. patro. Na vernisáži provedou houslistka Jana Kubánková a fagotista Tomáš František volné hudební improvizace podle vybraných výtvarných děl Michaely Maupicové. Skladbu Míša ráda tenis – Nedohraný gem pro housle a fagot, kterou tam uslyšíte, nachystal turnovský skladatel Martin Hybler volně podle výtvarných předloh Michaely Maupicové.
Míši přátelé a její životní partner Vladimír Véla připravili její výpravnou knižní monografii, která v exkluzivní grafické podobě představuje reprezentativní průřez její tvorbou. Mimořádnou a krásnou knihu si budete moci zakoupit také v turnovském Antikvariátě Bartůněk v ulici 5. května.
Jaroslav Stuchlík, jaroslav.stuchlik@cinemart.cz
VZPOMÍNKA NA MÍŠU M.
Michaela Maupicová, narozená 19. 8. 1982 v Příbrami, patřila k výrazným uměleckým osobnostem své generace. Kreslířka, malířka s přesahem k objektu, instalaci a novým médiím, si za dobu svého působení vypracovala osobitý výtvarný projev „dějové abstrakce“, kterou bychom mohli označit za svého druhu existenciální. Kresby Michaely Maupicové představují živelně se množící, neklidný, všepohlcující ornament, někdy ukázněný do symetrických soustav, jinde utíkající a rozlévající se náhodně po formátu i mimo něj, nebo expandující přímo do prostoru (Oriment, 2009; Hladina, 2011). Máme tu před sebou řád v náhodnosti, zvětšeninu umožňující v modelové situaci zvoleného jednotícího prvku a jeho zmnožení nahlédnout naši analogickou představu o dění mimo nás a v nás.
Právě osobitá výrazová platforma založená na polaritách geometrické struktury a organického tvarosloví (explicitně v souboru Paralely, 2011) umožnila autorce pohybovat se v širokém mediálním prostoru, který překračuje rámce výtvarných disciplín a žánrů. Podstatné tu vždy bylo napětí vznikající mezi těmito polaritami. Napětí vedoucí koptickému, mechanickému i živelnému přeskupování forem. Zatímco z jedné strany se autorka zmocňovala prostoru intuitivně rozvrženou strukturou tvořenou systematickým řazením geometrických elementů, z druhé strany jí šel naproti stále znovu se rodící a obnovující svět přirozeného řádu, vstupující do struktur a pozměňující jejich mechanickou pravidelnost v nevyzpytatelný „osudový“ pohyb. Rozpad jedné struktury znamenal zrod jiné. Zpřítomňovaní cyklického opakování dějů, které v detailním rozfázování nejsme schopni postřehnout, neboť jsme přítomni uvnitř těchto dějů jako jejich nedílná součást, probouzelo u Michaely Maupicové úsilí o zachycení existenciálního pohybu (bytí a bytnost jako pohyb) v nadosobních formách i v epizodách jejich proměn a zvratů.
Michaela Maupicová absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění, nejprve ateliér Kresby prof. Jitky Svobodové a později Intermediální školu prof. Milana Knížáka. Na umělecké scéně se pravidelně pohybovala od roku 2004 a její práce byly součástí důležitých výstavních projektů. Díla Michaely Maupicové jsou zařazena v důležitých státních a soukromých sbírkách (NG, Praha; OG, Liberec; GASK, Kutná Hora; Leinemann-Stiftungfür Bildungund Kunst, Berlin ad.).
Po těžké nemoci nás předčasně opustila 16. června 2018. Pro ty, kdo ji znali, je to těžká osobní ztráta. Nepochopitelně prázdné místo v prostoru. Pro českou uměleckou scénu je předčasný skon nadaného umělce, tvůrčí a vitální osobnosti, optimistické ve své skepsi a skeptické ve svém optimismu, vždy nenahraditelnou ztrátou.
Petr Vaňous, historik umění a kurátor
MALÍŘI POJIZEŘÍ
Práce Michaely Vélové Maupicové můžete aktuálně vidět i na výstavě Malíři Pojizeří v galerii muzea v Semilech. Výstava je nazvaná „In memoriam Michaele Maupicové a Josefu Jírovi“.