Bylo mi šest let, zrovna jsem se naučil první písmenka, když táta organizoval oslavu 100 let trvání spolku turnovských liboherců, herců z ochoty či amatérů. Když se oslavovalo 50 let, to se zrovna narodil náš nejstarší herec Míla Holas. Je to tedy vlastně všechno nedávno.
Jedno z historických představení – Kostecký fraucimor (1955)
Na podzim roku 1869 začala první divadelní sezona Spolku divadelních ochotníků v Turnově, na počátku století dvacátého pak bylo přijato jméno libuňského jemnostpána Antonína Marka do názvu. A tak to vydrželo dodnes. I když dnešní turnovská amatérská scéna zahrnuje několik souborů, vzájemně provázaných herci. Není to už jen historie jednoho spolku. Za války působil v Turnově Šrámkův soubor mladých, v šedesátých letech slavný Horáčkův Kompas, či v poslední době Společnost bloumající veřejnosti.
Role amatérského divadla se v průběhu času velmi výrazně měnila. V době konce národního obrození se většinou kopíroval repertoár pražských scén, bylo tehdy zcela běžné, že některý z mistrů z Národního stanul po boku Turnovských na zdejších prknech. Hlavní význam byl osvětový. Zájezdy do Prahy se nepořádaly, a tak si venkovský občan k dílům české klasiky našel svou cestu. I ta celebrita občas přijela, jenže ji znali jen z novin, a to, že ji uvidí na jevišti vedle „svého Vaška“, byl zážitek. Doba se mění, poslední takové hostování bylo v roce 1983 (Čapkova Matka).
Druhá padesátka byla dobou velkých plánů i velkých zklamání. Začala se plánovat i přestavba divadla, sedět v zimnících už nebylo to pravé, chtělo to nějakou tu šatnu, dokonce i peníze už byly, pak ale přišla válka, a po ní komunisti a všechno bylo jinak. I amatérské divadlo nabývalo zcela jiné důležitosti. V divadle se nicméně mohla objevovat témata, která byla ve velkém divadle politicky nestravitelná. To bylo tak. Závadný text u profíků je odhalen tak rychle, že nedojde mnohdy ani ke zkouškám, u amatérů mnohdy prošla i premiéra a třeba i pár repríz. Přes všechny peripetie, změny názvu, omezenost témat, i do volby předsedy spolku rudí mluvili, divadlo přežilo.
Stroupežnického Naši furianti – uprostřed Mirek Haken
Báchorka o lípě, na motivy A. Jiráska
Po sametové revoluci nastala atmosféra, která se dá snad přirovnat k národnímu obrození. Z šuplíků nesměle i směle vylézají hry zakázaných autorů, otevírá se zahraniční dramaturgie, ale také definitivně končí éra ochotnických souborů stavějících na klasické pravidelné dramaturgii. Začíná boom autorských či poloautorských souborů, i souborů na jedno použití. V Turnově se zvedá vlna moderní dramaturgie (Tancovačka, Biloxi blues, Inferno). Svobodu získává i studentské divadlo.
Představení P. Hakena – Vstupte
Éra jediného spolku skončila. Ještě poslední pokus dát zase všechny dohromady byl Čapkův Loupežník, kde hrál Jan Baron Marek společně třeba s Evou Kordovou. Různost žánrů však zvítězila, a tak tu dnes máme několik souborů, které si „jedou“ svou poetiku, a je to tak dobře. Amatérské divadlo, to dnes není ani osvěta, ani protest, je to hledání nových cest, výhry, ale i prohry. Ty prohry si profík nemůže dovolit, on musí „prodat“. Amatérské divadlo se stalo laboratoří, kde pomocí pokusů a omylů vzniká svébytná lidová kultura, zdánlivě nevyčerpatelná. Tím se obloukem vracíme 150 let zpět, kdy obrozenci sbírali na venkově inspiraci.
Máme co slavit. V červnu jsme hráli představení Hanako na mezinárodním festivalu v Abtenau u Salzburku. To byla taková první oslava výročí. Inspirovat se a být inspirací v zahraničí je určitě budoucností amatérského divadla. Zahrát si na jedné přehlídce s Vietnamci, Izraelci či Íránci, být pochopen a chápat příběh a myšlenku v jazyce, který neznám, to je právě ten moment pro budoucnost.
Druhou oslavou byla účast nejúspěšnější inscenace turnovského souboru všech dob – Čechovovy Tři sestry v pánském podání již dosáhly osmdesáti repríz a představení viděli třeba ve Varšavě, Salzburku či v Basileji; na Jiráskově Hronově mělo osm opon! Jeden z herců to v zákulisí glosoval: „Tohle se musí těm starejm bardům při pohledu z nebe líbit!“
Petr Haken
Počiny a inscenace, o kterých se hovoří:
1945 – Zahájení první české sezony v libereckém divadle, původně německém.
1959 – Založeno divadélko Kompas Jaromíra Horáčka na gymnáziu.
1969 – Příliš štědrý večer vyprodává divadlo (přes 20 repríz).
1978 – Dva roky prázdnin, po dlouhé době studentské divadlo.
1983 – Čapkova Matka, rok českého divadla.
1993 – Založeno studio studentského a dětského divadla na gymnáziu.
1994 – Inscenace Dva muži v šachu se s obměnami v obsazení hraje dodnes.
1996 – Založen festival Modrý kocour.
1999 – Bylo nás pět, téměř 40 repríz, účast na mnoha festivalech, Tancovačka, první pozvání na festival do Polska.
2007 – Vznik autorského divadla Nakafráno.
2008 – Tři sestry, přes 80 repríz, účast na několika mezinárodních festivalech.
2009 – Láskou posedlí s Mílou Holasem, účast na festivalu v Holzhauzenu.
2011 – Dětské a studentské soubory se pravidelně zúčastňují česko-polského festivalu v J. Goře.
2015 – Klozet, SBV, účast na Jiráskově Hronově.
2019 – Hanako, účast na festivalu v Abtenau u Salzburgu, Tři sestry na Hronově.
Představení Láskou posedlí
Turnovští divadelníci, kteří se uplatnili i v profesionálním divadle či ve filmu: Vojtěch Rón, Karel Kříž, Ladislav Rybišar, Hynek Pech, Václav Knob, Petr Christov, Mário Kubaš, Petr Haken, Zuzana Vojtíšková, Jaroslav Stuchlík, Michal Samir, Martin Špetlík.
* OSLAVA 150 LET OCHOTNICKÉHO DIVADLA V TURNOVĚ proběhne v městském divadle 10. prosince od 19.00 hodin. Připravena je beseda s pamětníky všech generací (včetně Míly Holase) a představení Tři sestry.
Tři sestry
Představení Shakespeare