Uběhne sto, dvě stě let a věci a události, které byly našim předkům známé a připadaly jim samozřejmé, se z povědomí lidí vytratily a tak se často stává, že stojíme před zapomenutou kapličkou nebo kostelíčkem v lesích a přemýšlíme, proč že je to místo tak opuštěné. Není, jen bylo součástí krajinné kompozice, na kterou se zapomnělo, stromy vyrostly a zase byly pokáceny, cesty zmizely v neprostupných houštinách a ztratily svůj původní význam.A právě znovuobjevovat již objevené má za cíl spolek obcí Mariánská zahrada jižně od Jičína. Na Holém vrchu nad obcí Bukvice byla v sobotu 13. května 2006 sochařem Milanem Váchou a jeho pomocníky vztyčena kamenná stéla. Opracovaný, tři a půl tunový kámen, byl vztyčen jako za časů našich předků – pomocí lan, dřevěných sochorů a silných paží! Právě Holý vrch byl součástí barokní krajinné kompozice, která vznikla na přelomu 17. a 18. století nákladem hraběte Františka Josefa Schlika.

Že se daří na český venkov vracet část tradičních lidových zvyků, dokladují například v Tatobitech. V neděli 2. dubna 2006 tu již potřetí „vynesli“ Morenu za obec, kde ji spálili v ohni. Vláda zimy tak skončila a začalo čekání na jaro. O oživení tradic se v Tatobitech stará občanské sdružení Dědina, pojmenované po světoznámém malíři, který v této obci pod Kozákovem prožil závěr svého života.Druhé „vynášení“ Moreny se uskutečnilo na Dlaskově statku v sobotu 15. dubna 2006. Členové folklórního souboru Morenu vynesli do blízké řeky. Tento rok byla opravdu dlouhá a na mrazy a sníh bohatá zima. Od půli dubna ale už konečně nastalo kýžené oteplení.

Malou exhibicí knihovnice Evy Kordové – v tom nejlepším slova smyslu – byla turnovská Noc s Andersenem 2006. Průvod pohádkových postav prošel městem od knihovny přes náměstí do muzea. Paní knihovnice přestrojená za Křemílka po celé cestě rozdávala dobrou náladu plnými doušky a dbala na to, aby průvod došel tam, kam dojít měl.Noci a Andersenem na počest legendárního dánského pohádkáře organizují knihovny v celé republice, vrcholem akce je nocování dětí v samotných knihovnách, noční čtení a třeba „Bobřík odvahy“ mezi ztemnělými regály s knížkami.

Průvod masek prošel Vyskří v sobotu 25. února 2006. Bavili se všichni aktéři, bavila se celá obec. Ve většině domů měli nachystáno občerstvení, tančilo se a zpívalo. Atmosféra byla tedy přesně taková, jaká má být. Masopust není žádné divadelní představení, ale lidová zábava, kterou naši předkové zaháněli chmury zimního počasí. Je příjemné sledovat, jak se tyto zvyky pomalu zase do obcí vrací. Většinou je to o několika lidech v čele, což na Vyskři platí o velké rodině pana Obročníka a jejich přátelům. Doufejme, že každým rokem se do průvodu přidá také víc a víc místních. Tradice je jedna věc, vzájemná pospolitost věc druhá. Možná, že daleko důležitější.