Author Pavel Charousek

AktualizovánoJeden náš věrný čtenář redakci TvA občas častuje výtkami a žádostmi, abychom byli více vtipní, že je to zpravodajství moc vážné, že si neumíme dělat legraci z věcí kolem sebe. Možná má pravdu, byť sám nějakým humorným textem dosud nepřispěl. Když ne on, přispěl ale jiný čtenář. Na redakční mail totiž dorazil mezi spamy tento obrázek (viz záhlaví textu), a jen tak tak nebyl jako spam smazán. Je fakt, že v tyto dny nastávajících podzimních plískanic bychom si měli zachovat svěží a humorný přístup k životu. Proto laskavě omluvte, že textík na fotografii není zrovna ve vybroušené spisovné češtině!

V pátek 5. listopadu budou možná někteří turnovští řidiči hodně překvapeni. Po několikaměsíční uzavírce ulice 5. května bude tato ve své první části přes zimu opět zprovozněna. Konkrétně se opět bude jezdit v úseku od křižovatky s ulicemi Husovou a Kinského po Havlíčkovo náměstí. Zároveň bude zprovozněna poslední část ulice Husovy od křižovatky s ulicí 5. května po křižovatku s ulicí Rokycanovou. Od pátku tedy bude opět možné zajíždět do Husovy a Žižkovy ulice, resp. celé vilové čtvrti přímo z náměstí Českého ráje ulicí 5. května a křižovatkou „U Borovičků“.  Ta bude nově průjezdná i do ulice Kinského. Směrem k nemocnici bude ale ulice 5. května i nadále uzavřena, proto stále platí stávající objízdná trasa vedoucí ulicí 28. října!

V archivu mladoboleslavského muzea objevil Turnovan Viktor Tomek starou kramářskou píseň, která plně zapadá do současného dušičkového času. Příběh je o nešťastné lásce dívky z Doubrav, které milého zamordovali a na všeňském hřbitově pochovali. Nářek dívky je plný lásky a odhodlání ve svém citu vytrvat a jednou, až andělé zavolají, se opět setkat. Text je dokladem čistého a prostého vyznání, jak ho známe ze života našich předků.

Sama nevím, proč to tak mám. Ale věty typu: To musíš vidět, to si musíš přečíst, na to musíš jít a podobně ve mně většinou vzbuzují opačnou reakci. Zvlášť v případě, když „to“ do mě tlačí více lidí. Díky této mé podivné vlastnosti jsem kdysi na škole zazdila Shakespeara. Po pár letech trucování jsem jeho hry přečetla. A divila se, jako mnozí jiní, jak je možné, že něco tak obsáhlého, geniálního a nadčasového mohl za život napsat jeden člověk. Bohužel jsem nepoučitelná. A tak když jsem před lety poněkolikáté slyšela: To musíš vidět, divadelní soubor Nakafráno je úplný fenomén, jejich hra Naštěkaná je úžasná a Božský řízek je jedním slovem božský, opět jsem nezklamala. Nešla jsem. Až vloni na podzim. Vzala jsem maminku a vyrazily jsme společně do divadla. Dopadlo to, jak to dopadlo. Od té doby chodím pokaždé, když hrají. Pokud tedy náhodou také máte tu podivnou vlastnost jako já, trochu vás popostrčím. Zašla jsem si totiž popovídat s jednou z pěti autorek a zároveň i hereček tohoto souboru.