Do posledního místa zaplněný turnovský kostel P. Marie se v sobotu 9. května loučil se zdejším hudebníkem, malířem a varhaníkem Pavlem Holasem. Ten odešel náhle ve věku pouhých 47 let, jeho stopa i za poměrně krátký život je ale víc než výrazná. Pavel byl oblíbený nejen v rodném městě, ale i v Praze, kde působil na Akademii výtvarných umění a jak jinak, hrál i v tamních kostelech na varhany. „V poslední době jsem s ním často hrával na housle, občas jsme vystoupili na jeho vernisážích nebo třeba na půlnoční v kostele, kde každý víkend hrával na mši. Nápad na společné hraní vznikl po jednom z jeho varhanních koncertů, kdy jsem mu pochválil hlavně jeho výtečné improvizace, které přilákaly mladou generaci i jeho studenty z akademie. A on na oplátku přišel s nápadem je něčím oživit,“ vzpomíná jeho přítel, turnovský lékař Daniel Hodík.
Ten na smutečním obřadu přečetl rozloučení katolického kněze Pavla Kuneše, který nemohl na pohřeb přijet:
Jako pražský farář jsem se seznámil s Pavlem Holasem, když byl asistentem u mého spolužáka Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění. Jeho učitelka ze ZUŠ, Jaroslava Kurandová, která byla účastna jeho výtvarného vývoje, má pro jeho nadání i pracovitost jen slova nejvyššího uznání. Já jsem nejprve poznal jeho obrazy. Obdivoval jsem jeho podivuhodné nápady a dokonalost malby. Pavel se ke mně přihlásil, patřili jsme do stejné křesťanské skupiny, do katolické církve. Jednou jsem ho slyšel hrát velmi krásně na klavír, dokonce jeho vlastní skladbu. Tak jsem si mohl představit i jeho obětavost a varhanickou ochotu. Věnoval nám do kostela sv. Mikuláše v Praze Vršovicích velký obraz, pozadí k jesličkám. Už více než deset let je ve vánočním čase obdivován. Jsem mu za to vděčný. A Církev je mu vděčna za jeho varhanickou obětavost i v nepřející době komunistické vlády.
Trochu vím nebo spíše tuším jeho nejrůznější trápení. Je mi líto jeho předčasného odchodu. Zdá se mi, že si mohl mnohem více užít pěkných stránek a nabídek života. Ale my nejsme ti rozhodující. Žijeme život jako darovanou příležitost a máme křesťanskou naději na jeho laskavé posouzení i vyrovnání Pánem Bohem.
Vážím si života i díla i poctivosti Pavla Holase. Ať odpočívá v pokoji.
Výňatek z textu Pavla Holase: „Úvahy o sobě, o vztahu k výtvarnému umění, k hudbě“: Malování je dobré, hudba však skvělá. Abstraktní záležitost plná emocí. Vím, že kdybych se ocitl v roli odsouzeného k pobytu na pustém ostrově a chtěl uplatnit obvyklou výsadu tří přání, pak by mezi nimi zazněl i požadavek na klavír. Hudbu a malbu odděluji. Nepatřím k vyznavačům multismyslového prožitku, kdy se na mě pokouší útočit umění prostřednictvím všech smyslů. Naopak přeji sobě a doporučuji jiným střídmé a tím hlubší umělecké zážitky na bázi jednosmyslového vnímání. To probouzí představivost a fantazii, člověka respektuje a nezavírá za ním pomyslnou klec. Buď tedy maluji, nebo hraji na klavír, jdu na výstavu, nebo se těším na koncert…
