ZA JIRKOU MARUŠKOU

0

Vloni v tento pochmurný podzimní čas odešel jeden z posledních turnovských pábitelů nejstarší generace, Vladislav Studnička z Bukoviny. Středeční tragickou nehodou v centru města se uzavřela životní pouť Jiřího Marušky (76). Byl nezaměnitelnou turnovskou postavičkou. Mohli jste ho v posledních letech vídat na lavičce na náměstí, na koncertech dechovky, v divadle či někde v parku, třeba o Staročeských trzích. Jiří Maruška býval v aktivním věku hlasatelem místního rozhlasu po drátě a na tuto svoji profesi byl hrdý. Většina ze zasvěcených ví, že ho v posledních letech při životě drželo psaní krátkých, velmi svérázných úvah a povídek.

„Přicházel pravidelně každé všední dopoledne. V ruce přes noc napsané texty, z kapsy vyklepal kovové mince a se slovy: Kolik kopií mně za to pořídíte, mně vše podával. Když se mu to zdálo málo, přidal pár korun a potom spokojeně s papíry odcházel. Své myšlenky na papíře poté rozdával lidem na ulici, nechával je na podatelně naproti na radnici, brali si je od něho známí, dával je do obchodů… Byl opravdu svéráznou postavou našeho města, která bude neskutečně chybět,“ shrnula své pocity při zprávě o náhlém úmrtí Jiřího Marušky spolumajitelka firmy Print servis v ulici A. Dvořáka Jana Brožová. Jak dodala, každodenní cesta na kopírku pro něho byla podle jeho slov současně motivací, aby překonal bolesti, které ho trápily.

„Kandidoval za nás do voleb do zastupitelstva města, jako taková morální podpora z posledního místa. Byl to svéráz a měli jsme ho všichni moc rádi. Zatím se s jeho odchodem vůbec nedokážu vyrovnat. Bude nám hrozně chybět,“ řekl Tomáš Hudec, lídr kandidátky ČSSD v letošních komunálních volbách.

Texty Jirky Marušky jsou na pomezí čirého pábitelství, glosátorství, zbožných přání i nasbíraných životních zkušeností. Z těch posledních (říjnových) vybíráme:

* Nové sportovní  disciplíny mnou vynalezené. Je to velice jednoduché. Ta první spočívá v tom, že pět cihel svázaných si vezmeme do rukou a utíkáme s nimi po hřišti až do cíle a tam s nimi můžeme praštit o zem. Přitom se ani jedna nesmí rozbít. Ta druhá disciplína spočívá v tom, že vezmeme do rukou štafle a s nimi utíkáme do cíle a pak s nimi také praštíme o zem. Když i s nimi doběhneme včas do cíle, tak máme vyhráno a pak jdeme třeba na pivko. Ale již nikoliv do naší sokolovny, neb restaurace je tam bohužel zrušená. Vyhledáme třeba tu u Karla IV.

* Já vše zatím dělám takto: V pondělí se vždy oběsím, v úterý se odříznu a v další dny se dívám na telku a velice se mě zlepšila paměť… Ostatní dny v týdnu už jsem v pohodě.

* Jsem ročník 1938. Zemřel mně přítel Salaba z Olešnice, nedávno zesnul Jirka Vocásků. Zkrátka, musíme tam všichni. Jen jistý Lachman, přezdívaný Kačány, se jistě dožije 180 let. Stále o nedělích jezdí tančit do Hradce a  do Jablonce, a to v jeho 89 letech. Je zdravý jako řípa a ne jako ta nahnilá kost, jako já. Přeji mu, aby se těch ještě hodně let dožil. Moc mu fandím. Holt se my, kluci ze základky, pospolu všichni už asi na tomto světě nesejdeme.

* …Onkologie Jičín mě dávala dožití jen do roku 1972, neb po dlouhém ozařování jsem měl natáhnout bačkory v tom roce a já se zatím dožil i roku 2014. Zatím se rakovina lymfatických žláz již neukázala a tomu jsem velmi rád, i když nakonec stejně všichni odejdeme a bohužel se s tím nedá nic dělat. Všem přeji dlouhý život v pohodě a pevném zdraví alespoň do 99 let!…

A protože se podle vyjádření zástupců rodiny uskuteční poslední rozloučení s Jiřím Maruškou pouze v úzkém kruhu rodiny, což bylo jeho dlouholeté přání, nezbývá, než popřát mu šťastnou cestu.
Čest jeho památce!

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.