Na konci října se pracovníci odboru cestovního ruchu MěÚ Turnov a zájemci z řad odborné veřejnosti zúčastnili zájezdu do polského partnerského města Jawor. Zájezd se uskutečnil v rámci projektu „Společná paměť, společná budoucnost – židovské památky česko-polského příhraničí” financovaného Evropskou unií prostřednictvím Euroregionu Nisa – Nysa v programu „Překračujeme hranice”.
Prvním bodem programu v Evropském centru mládeže Euroregionu Nysa byly židovské tance, kterých jsme se zúčastnili nikoli jako diváci, ale jako tanečníci. Počáteční překvapení vystřídalo nadšení a dvě hodiny tance společně s polskými dětmi a učitelkami nás opravdu příjemně naladily. Následovala přednáška o židovské tradiční rituálně čisté („košer”) kuchyni s ochutnávkou pokrmů. V sále, kde se přednáška konala, byly vystaveny obrázky se židovskými motivy, jejichž autory byly české a polské děti. Obrázky byly letos v červenci k vidění i v Turnově v synagoze.
Dalším bodem programu byl workshop pro odborníky připravený v Regionálním muzeu v Jaworu. Pod vedením historika umění Arkadiusze Muły proběhly odborné přednášky na téma židovské historie, ikonografie, symboliky a dokonce i numismatiky spojené se židovskou přítomností v regionu. Za českou stranu vystoupili s příspěvkem Pavel Jakubec, který představil nově vydanou publikaci „Židé na Turnovsku”, a Veronika Mireková, která představila projekt „Společná paměť, společná budoucnost” a shrnula jeho výsledky. Ty jsou rozhodně pozitivní: Přes osmdesát českých a polských dětí se jak v Jaworu, tak v Turnově zúčastnilo akcí se židovskou tematikou (některé zcela poprvé), byly vydány publikace o Židech v Jaworu a v Turnově, leták Židovské památky Českého ráje, byl uspořádán workshop a exkurze po židovských památkách v Českém ráji pro polské odborníky a naopak pro odborníky české. O úspěšnosti akce svědčí i skutečnost, že publikace o Židech v Jaworu je první prací svého druhu, neboť historií židovského osídlení tohoto města se dosud nikdo nezabýval! V neposlední řadě jsme zaznamenali i smutek polských dětí, když se dozvěděly, že z Čech přijeli „pouze” odborníci a nikoliv jejich noví čeští přátelé z řad školáků.
Druhý den zájezdu byl věnován návštěvě koncentračního tábora Gross Rosen (dnes polská Rogoźnica). V typické polské krajině – rozlehlé, rovinaté, jen místy lehce zvlněné – se nacházejí pozůstatky tábora, v němž zahynulo nejméně 125 tisíc obětí, především Židů a Poláků, ale i Čechů, německých odpůrců nacistického režimu, Francouzů, Belgičanů, Nizozemců, ruských válečných zajatců. Tábor byl založen v létě roku 1940 a je důležité připomenout, že na jeho stavbě v tzv. Baukommandu nedobrovolně pracovali i dva mladí liberečtí Židé, uprchlí po záboru Sudet do Turnova, bratři Deutschovi. Ti zde také zahynuli. Urny s jejich ostatky byly ještě poslány domů a jsou pohřbeny na židovském hřbitově v Turnově. Od 1. května 1941 se Gross Rosen stal samostatným koncentračním táborem. S přibývajícím počtem vězňů se rozrůstal a vznikaly i jeho pobočné tábory. Gross Rosen byl spolu s koncentračními tábory Flossenbürg v Německu a Mauthausen v Rakousku jedním ze tří táborů, kde vězni pracovali za nelidských podmínek v žulových lomech. Tábor byl osvobozen Rudou armádou v únoru roku 1945, to byl ale téměř prázdný, neboť ti vězni, kteří neumírali, byli evakuováni vlakem či hnáni pochodem smrti na západ dále od fronty.
Teprve když si člověk prohlíží rozlehlá prostranství se základy ubytoven (dnes již místními obyvateli rozebraných) a poslouchá podrobný výklad průvodkyně, uvědomí si, že totalitní režim jen zdánlivě dělí lidi na „viníky” a „oběti” jasnou čárou. Aktéři nemusí být nutně psychicky narušení zločinci, stačí zneužít lidské slabosti, strachu, touhy po penězích – a mnoho dalších se přidá. Nejhorší zlo páchali vůdci tábora a dozorci, ale i lidé v okolních vesnicích z existence tábora profitovali, přestože nepochybně věděli, co se v něm děje. Lhostejnost není považována za hřích, a přitom může být spolupachatelstvím.
A co potřeboval uvězněný člověk, aby přežil? Štěstí, náhodu, pomoc? Jaký dopad taková souhra okolností může mít, vím sama nejlépe. Můj dědeček z matčiny strany přežil koncentrační tábor v Mauthausenu skutečným zázrakem, a tedy i život mé matky a můj je vlastně zázrak.
Nepochybně bychom měli břemeno evropské historie nést, vědomi si své tehdejší i dnešní odpovědnosti. I proto chceme vyhlásit veřejnou sbírku na vytvoření pamětní desky bratrům Deutschovým, která by měla být umístěna na pietním místě v koncentračním táboře Gross Rosen. Doufáme, že turnovští občané pochopí smysl tohoto aktu a připojí se. Bližší informace podáme v turnovském informačním centru. Za podporu předem děkujeme.
Terezie Dubinová
Odbor cestovního ruchu MěÚ Turnov, správce synagogy
t.dubinova@info.turnov.cz
Foto: Pavel Jakubec