Již sedm desetiletí máme to štěstí, že v samém středu Evropy můžeme žít mírovým životem. Sedmdesáté výročí konce zatím nejničivější války v dějinách si připomínají národy, města i ty nejmenší obce. V Turnově se „vzpomínkový den“ uskuteční ve čtvrtek 7. května. Od 10.00 hodin bude ve Skálově ulici u Sokolovny připravena ukázka současné a historické vojenské techniky, přesně v poledne se uskuteční pietní akt u pomníku padlých, od 15.00 hodin je v parku u letního kina připraven kulturní program (Big Band, Čmukaři, prezentace TJ Turnov, vodní bar, balónky, hasiči, Náruč, občerstvení v letním kině…).
Jaké byly květnové dny 1945 přímo v Turnově a nejbližším okolí? Velmi přehledně a poutavě atmosféru té doby popsal významný malíř, grafik a také autor řady různých publikací Karel Kinský. Jeho podrobná kronika událostí revolučních dnů května 1945 byla otištěna v Besedě na jaře roku 1946. Po doplnění byla vydána v soukromém tisku v počtu 200 výtisků v roce 1947. Z textu vybíráme to nejdůležitější:
* 1. května oznámil večerní český rozhlas smrt Hitlera. Tu noc na druhý květen byl zapálen rovenskými partyzány, pod vedením Jos. Kudibala, dřevěný znak říše („kvočna“), stojící před turnovskou spořitelnou.
* 2. května bylo v Turnově několik zatčení asi v souvislosti s požárem znaku. Zatčení se však týž večer, ozdobeni trikolórami, vrátili z Jičína.
* Ve čtvrtek 3. května od časného rána bylo po městě velmi rušno. Došly zprávy z Jičína a z Nymburka, kde byly nepokoje. Odpoledne se v ulicích turnovských a hlavně na náměstí tvořily hloučky. Z okolních obcí přichází mnoho lidí. Německá pohotovost obsadila po 3. hod. odpolední náměstí a pro výstrahu vystřelila. Důstojníci s vojáky a s kulomety byli v sirotčinci. Několikrát německá pohotovost náměstí vyklidila. Večer pak bylo vybubnováno, že od 11 do 4 hodin v noci nikdo nesmí býti na ulici.
* V pátek 4. května napětí ve městě trvalo. Početné německé stráže prohlížely veškerá vozidla a mnoho jich zabraly pro svoji potřebu.
* 5. květen 1945. Obchodníci a živnostníci začali již časně ráno sundávati neb zamazovati německé nápisy. Asi o půl 9 hod. odstraňoval p. Šulc, zřízenec spořitelny, německý nápis z budovy ústavu. Na jeho práci přihlížela řada občanů. V té době přijel nákladním autem p. A. Rous, zelinář, s p. J. Dědkem a ihned začali odzbrojovat německou stráž. Po odzbrojení použil jiný německý voják, stojící v chodbě, ruční granát, který před vchodem do spořitelny vybuchl a těžce zranil p. Bubeníka. Druhý vojín použil střelné zbraně a zastřelil A. Rouse. V síni budovy spořitelny byl pak zastřelen J. Dědek. Také tam vběhl Václav Fronk z Daliměřic, který se chtěl ukrýti v šatně telefonu a zde byl – ač bezbranný – nacistickým vojákem a bývalým přednostou poštovního úřadu Hollitzerem těžce postřelen. V nemocnici na druhý den zranění podlehl. Zesílená stráž vyklidila náměstí a přilehlé ulice.
V době, kdy událost u spořitelny končila, začal boj u velkého mostu. Skupina asi 25 lidí podléhající ruskému partyzánu mjr. Urakovi, měla zde uzávěrové postavení. Z německých aut, která zde projížděla, bylo zabaveno několik zbraní. Od nádraží přišlo pak hlášení, že odtud táhne oddíl 25 příslušníků SS na nákladním autu, vyzbrojen kulometem a automatickými zbraněmi. Oddíl SS při vjezdu do města zastřelil několik českých lidí. Viadukt nad Modrou hvězdou byl obsazen partyzány, ostatní část byla v provazárně a v Modré hvězdě. K Němcům, kteří stáli pod viaduktem, se rozběhli dva odvážlivci z čety a domlouvali jim, aby se vzdali. Ostatní z čety pak oběhli celý blok domů a rázem byli Němci obklíčeni a nic jim nezbývalo než složiti zbraně. Pod tlakem silné německé čety, která z města táhla ku dráze, naši ustoupili do cihelny, kde začal urputný boj. Přesila německých vojáků, a tak opět ústup přes hliňák do Bartošovy továrny. U plotu vilky na cestě k Vesecku padl železničář Fr. Toušek. Proti těžkým zbraním německých školených vojáků to byl nerovný boj, a proto proveden nový ústup přes vojenské cvičiště až na Hrubý Rohozec, kam se již Němci neodvážili.
Za těchto bojů zde i u železničního mostu a jinde padli Fr. Vaner (v Ohrazenicích u cihelny p. Kobosila), Mil. Šprachta (na nádraží), J. Kokrda (u nádraží), Fr. Bukovanský, Václav Halama (na Daliměřicích), Fr. Bureš, Mir. Morávek, Fr. Aust, Jar. Janků, Oldřich Kočvara (u žel. mostu), Kamil Mráz, Mil. Hořák, Lad. Sobotka, Č. Krsek, ruský partyzán – spojka Ivan Petr a dva neznámí partyzáni ruské národnosti.
Během bojů začaly se vyvěšovati po městě československé vlajky. O půl dvanácté střelba ustala a bylo vyhlášeno příměří do 6. hod. večer, během něhož se vyjednávalo o odzbrojení německé posádky, která se stáhla do kasáren. O bezpečnost se starali čeští lidé. To město již bylo téměř plné praporů a vlajek. Občané se pak ozdobovali trikolórami.
* Neděle 6. května. Turnov v té době měl kolem sebe tuto uzávěru: nad kasárnami oddíly českých partyzánů, vedené našimi důstojníky, v Durychově, na Kamenci a Vrchhůře oddíly ruských partyzánů, vedené kpt. Kotovem. Oblast Hlavatice, Pelešany, Mašov a okolí měl jednotlivé úseky rozděleny oblastní velitel mjr. Karel Cerman, výjezd z města k nádraží a okolí velkého mostu byly obsazeny četou kpt. Otcovského a mjr. Uraka. Daliměřice uzavíral por. Čapek se svojí četou.
Kolem 6. hodiny objevilo se nad Turnovem letadlo, které dávalo signály německé posádce v kasárnách a ostřelovalo nádraží. Před 7. hodinou večer přišla do města spěšná zpráva, aby občanstvo opustilo ulice a náměstí, jelikož ozbrojené německé vojsko chce vypadnouti z kasáren. To se stalo za šera kolem 8. hod. večer. Střelba započala na Výšince. V té době se přibližovala po státní silnici od Jičína pancéřová divize. Ta čítala 68 pancéřů a tanků, 130 nákladních aut a kolik set pěších. Cestou od Hořic ztratila přes 150 vojáků, bitkou před Turnovem pak počet padlých se zvýšil na 170. Vojáci byli opilí, na Kamenci stříleli po dětech a zastřelili nejstarší dcerku pana Komára Milenu, dále Boženu Žitkovou, jejího syna Vl. Žitku a p. F. Matyášovou. Střelbou v Durychově byly pak vypáleny dvě rolnické usedlosti patřící Šilhánovům a Vaníčkovům. Noční řádění nacistů (z 6. na 7. května) pod vlivem alkoholu bylo až příliš patrné na vyloupených a vydrancovaných obchodech i soukromých bytech ve městě, rozstřílených oknech i fasádách domů na náměstí.
* Pondělí 7. května. Kolem 6. hodiny ranní začal neslavný odchod nacistických „ochránců“. Němečtí vojáci a důstojníci s puškami dávali pozor, aby se turnovští občané nedívali z oken nebo příp. nefotografovali tento ústup ze slávy. Po odchodu Němců z města oznámil místní rozhlas dohodu i varování, aby nenastal žádný incident, zvláště ne proti německé posádce, která zde, ač již slabší, zůstala pro strážní službu. Za každého zastřeleného Němce by bylo popraveno 10 občanů české národnosti. Brzy se rozlétla radostnější zpráva, že Rudá armáda postupuje z Říše do Čech. Ze severu bylo slyšet stále silnější dělostřelbu. Během dopoledne přichází zpráva, že od Hořic táhne nový německý pancéřový sbor. Mnozí turnovští občané proto opouštějí město a jdou do okolních vesnic. Odpoledne do tichého města jelo od Jičína několik německých pancéřů, které jen projely směrem na Liberec.
* Úterý 8. května. Dopoledne bylo rozdáváno provolání vydané Okresním národním výborem v Turnově. Leták oznamoval jasné rozhodnutí – nevyjednávati již s německými okupanty, kterým se vyhlašuje bezohledný boj až do úplného zničení. Před polednem svrhlo neznámé letadlo pumu na nádraží. Po poledních hodinách projela městem velké kolona německých uprchlíků od Liberce směrem na Jičín. Těsně před 18. hodinou vrátili se z koncentračního tábora v Terezíně učitel A. Bobek, štkpt. F. Dolenský, J. Šrajer (z Rovenska) a J. Picek.
* Středa 9. května. Od půlnoci a jedné minuty je v Evropě mír. Od časných hodin se na turnovském náměstí tvořily početné hloučky. Byli svoláni všichni důstojníci a rotmistři, kteří později převzali kasárna a odzbrojili německou posádku. Kolem Pyrámu postupovaly ku Praze kolony německých vojsk, které byly odzbrojovány. Před polednem byla odzbrojena německá stráž, stojící dosud před spořitelnou. Těsně před polednem ostřeloval hloubkový letec naše stráže u Pyrámu, kde bylo několik lidí zraněno, většinou však Němců.
V Aehrenthalské cihelně byl zřízen první sběrný tábor pro německé zajatce, kde byli odzbrojováni. Během květnového převratu bylo v turnovské nemocnici ošetřeno asi 300 zraněných.
Po 22. hodině přijely od Liberce na turnovské náměstí první sovětské tanky a obrněná děla. Turnovští občané je upřímně a srdečně vítali.
* Ve čtvrtek 10. května od rozbřesku přijížděly a přicházely do města stále nové oddíly Rudé armády. Všichni občané jásali, mnozí plakali radostí a dojetím a objímali se se sovětskými vojáky. Rudoarmějci hráli na harmoniku, zpívali a před Hospodářskou záložnou vytrvale tančili „kozáčka“. Kdo nemusel, nebyl v této době doma. Kdo by si také chtěl nechat ujít ten ruch, jásot, svit jarního slunce, a hlavně radostný pocit bezpečí.
Po celé odpoledne procházely městem nové a nové oddíly vojska i kolony cizinců – uprchlíků z koncentračních táborů a německých uprchlíků a zajatců.
Některé vesnice v okolí Turnova byly napadeny esesáky, kteří se skrývali v lesích. V Paceřicích stříleli po dětech a ženách. Větší počet nacistických vrahů pochytali partyzáni a odbojové skupiny a sedm jich přivedli na turnovské náměstí, kde měli být veřejně popraveni. Na přání velitele Rudé armády byla však poprava vykonána na dvoře okresního soudu.
Poněvadž byly z okolí stále přiváděny nové a nové oddíly německých zajatců, byl zřízen na hřišti SK Turnov veliký zajatecký tábor, kde byli z počtu asi 12 000 zajatců zjišťováni Rakušané a příslušníci jiných národů. Ti byli posíláni do svých zemí, zatímco téměř 10 000 německých zajatců převzala Rudá armáda. Kolem města však nebylo stále bezpečno, neboť v lesích se ukrývali plně ozbrojení esesáci a příslušníci Hitlerjugend.
* V pondělí 14. května počal se Turnov uklidňovati. V úřadech, obchodech i dílnách opět započala po téměř 14 dnech přerušení práce. Jako v Praze a v jiných městech, tak i v Turnově bylo zajištěno několik lidí pro spolupráci s okupanty. Museli odklízet překážky v ulicích. Někteří měli na zádech označení „Z“ (zrádce) nebo hákový kříž.
Před spořitelnou, kde padl A. Rous, byl na vyvýšené, černou látkou potažené místo, položen věnec se stuhou, na níž byl nápis: „Padlým hrdinům“.