Cesta za vysněnou profesí, nebo jenom tím správným směrem, nemusí být vždy jednoduchá a přímá. Většinou ani není. Různě se klikatí a občas někam odbočí. Důležité ale je neztratit se. Mít svůj cíl stále před sebou a jít si za ním stůj co stůj. Své o tom ví i mladá návrhářka z Turnova, Kateřina Měkynová. Vyrůstala v prostředí, kde se tvořilo, protože její maminka začátkem devadesátých let pletla oblečení a také založila jeden z prvních butiků v našem městě.
Ačkoliv si malá slečna ráda kreslila a tíhla k umění, rozvíjet svůj talent nejdříve nešla. Myšlenky na „špéru“ se jí sice v hlavě honily, ale nakonec zvítězila racionalita a přání rodičů. Vystudovala tedy turnovské gymnázium. Už tehdy se začala zabývat i ekologií, což ji provází celý život. Stejně tak nikdy nezapomněla na svoji touhu kreslit a po vzoru maminky se věnovat tvůrčí práci s oblečením.
Od letmé zastávky na VŠCHT v Praze přes filmový workshop v Polsku, který jí definitivně otevřel oči v tom, že umělecká branže je pro ni jedinou možnou, se nakonec rozhodla pro studium textilního a oděvního návrhářství v Liberci. Absolvováním tohoto oboru už se jenom ujistila v tom, že tato dráha bude pravděpodobně její životní. Bohém tělem i duší, věčně v rozporu mezi praktičností a nespoutaností. To jsou věci, které umělce provázejí a Kateřina Měkynová není výjimkou.
Pod značkou KUDLA APPAREL navrhuje své vlastní kolekce oblečení a již pátým rokem vede obchod Kitty móda v Hluboké ulici, který převzala po svojí mamince. Je pro ni tedy důležité vyvážit oba světy, ten racionální, i ten, kterým létají múzy.
* Jaké to je provozovat na malém městě butik s originální módou?
Mám obchod s dámskou módou. Zákaznice jsou zvyklé na určitý sortiment, stejně jako na to, že u nás mohou oblečení doplnit vhodnou kabelkou nebo šperkem. Bižuterii mi dodává Marek Pelc z Turnova, jedná se o ruční práci. Ačkoliv je Turnov malé město, lidé zde už mají pojem o slow-fashion a učí se nakupovat tak, aby pořízené věci nezůstaly ležet na dně skříně.
* Vysvětleme pojem slow-fashion.
Slow fashion je opakem fast fashion, což jsou obchodní řetězce, kde neexistují čtyři roční období, ale mají svůj vlastní rok – Valentýn, jaro, jarní slevy, letní dovolené… Slow fashion je doslova pomalá móda, která má vydržet několik let a je pro zákaznice, které nakupují s rozvahou a preferují kvalitu nad kvantitou.
Mnoho času tráví u pletacího stroje…
* Nemůže někoho odradit například vyšší cena?
Pokud se člověk zamyslí nad tím, co a proč si kupuje, tak ne. Chci, aby italská móda byla opravdu z Itálie. Záleží mně na tom, abych měla v obchodě i věci šité přímo v Čechách. Aby materiály, z kterých oblečení je, byly kvalitní. Poctivě říkám, že u větších firem se ten původ dohledává hodně těžko, ale moc mně na čistém původu materiálu záleží.
* Mohou v obchodě zákaznice najít i něco z vaší dílny?
Bohužel jen minimálně. Momentálně to jsou hlavně nákrčníky, čelenky, batůžky, svetry. Hodně pletu, mám spoustu materiálů ještě po mamce. Jsou to kvalitní příze i látky z devadesátých let. Nemusím kupovat nové a snažím se využít opravdu každý kousek.
* Co dalšího tvoříte a jak se k tomu mohou lidé dostat?
Hodně šiju a pletu na zakázku. Také jezdím po veletrzích a designových marketech. Naposledy to byla například přehlídka Design Days Reichenberg. Jezdím i do Prahy. Je to především otázka prezentace a prestiže. Zabývám se hlavně sítotiskem a abstraktní malbou na textil.
* Vaše značka nese zajímavý název KUDLA APPAREL. Můžete ho vysvětit?
Název vnikl z mé přezdívky, kterou jsem dostala na střední škole. Kamarád mi začal říkat Kudlanko a došlo k sázce, že se tak přejmenuji na Facebooku. Jenže i mně samotné přišla přezdívka vtipná a mezi ostatními kamarády se ujala, a tak mně zůstala. Časem došlo k různým verzím Kudlanky a jednou z nich byla Kudla… a myšlenka byla na světě.
* Vy sama si oblečení ve velkém řetězci nekoupíte?
Už ne. Samozřejmě, že i já jsem na střední škole trávila čas tak, že jsme o víkendu skočili do auta a jeli nakupovat. Neměla jsem tušení, co za tím vším je. Že někde v Bangladéši pracují lidi, kteří nemají svůj rodinný život, nevidí svoje děti, žijí v otřesných podmínkách a za pár korun šijí oblečení, které my pak s velkou parádou nakupujeme ve slevách. Je to paradox. My nakupujeme něco, co vytváří lidé s rukama od krve, kteří jsou šťastní, když se mohou projít, a my se procházíme po obchoďácích. Vždyť máme krásnou přírodu. Je mnohem přínosnější jít ve svém volném čase na procházku ven, než si plnit skříně něčím, co třeba ani nebudeme nosit.
* Kde si tedy kupujete oblečení?
Buď ze svého obchodu, nebo ze „sekáče“. To oblečení si pak přešiju a různě upravuju. Je to vlastně i cesta, kterou bych chtěla v rámci své umělecké tvorby jít.
* Povídejte.
Chtěla bych nošené věci přešívat, upravovat a pak posílat dál. Aby lidi nehromadili stále nové a nové kousky. I to staré totiž může najít své uplatnění. Pokud se tomu dodá nová tvář a umělecká hodnota. To oblečení má ohromný potenciál a vůbec nevadí, že už ho někdo nosil. Je to šetrné k životnímu prostředí a každý takový kousek bude opravdu originál.
* Bude to fungovat?
Věřím, že časem ano, stejně jako se lidé naučili chodit do charitativních obchodů ADRA. To je věc, které moc fandím. Sama jsem už dlouho přemýšlela nad nějakou jednorázovou charitativní akcí s nošeným oblečením. To je další důležitá věc, než něco vyhodíme, tak se zamyslet nad tím, jestli by to ještě nemohlo někomu jinému posloužit nebo pomoct.
* Podle toho, co říkáte, vám hodně záleží na tom, aby vaše práce měla daleko větší přesah, než jen uměleckou hodnotu.
Je to tak. Přemýšlím na tím vším v širším kontextu. V obecné rovině si myslím, že je daleko důležitější předat našim dětem možnost vyjít ven a moct dýchat čerstvý vzduch, než domy a firmy. Nechci, aby naši potomci museli žít v toxickém prostředí. A to souvisí i s mojí profesí. Pokud budu podporovat výrobu textilu, která je zdravotně i ekologicky závadná, půjdu tím proti svému přesvědčení. Proto radši půjdu cestou, která mně dává smysl, než tou, kterou jde většina.
* Děkuji za rozhovor a přeji všechno dobré.
Také děkuji a přeji všem čtenářům, aby měli krásné dny.
Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com
Foto: archiv KM