O TURNOVSKÉM AUTOMOBILISTICKÉM SOBECTVÍ, ANEB ZA VŠECHNO ŠPATNÉ, CO SE MNĚ DĚJE, MOHOU CIZÍ AUTA

0

Základním problémem jakékoliv debaty o dopravě v Turnově je sobectví nás, turnovských občanů a neochota k sebeupřímnosti. K tomu musíme připočíst neodbornost všech zainteresovaných, kteří nejsou ochotni se o problému cokoliv dozvědět z odborné literatury a argumentují na úrovni rozhovoru v hospodě u piva a doslova opilecká řešení, na kterých se jednomyslně usnesli všichni chlapi u stolu, prosazují jako expertní stanoviska.Veškerá dostupná tvrdá data jasně sdělují, že převážnou část dopravy v centru Turnova tvoří vnitroměstská a příměstská vozidla. V závislosti na použité metodice zhruba sedm aut z deseti, které projedou náměstím, jsou obsazeny turnovskými řidiči. Tranzitní doprava je mimořádně nešťastný termín, protože v Turnově ho používáme také pro mimoměstské řidiče, kteří městem projíždí a mohou zde zastavit jako turisté, a pro dopravu příměstskou, kterou tvoří automobily obyvatel okolních vesnic.

Typický lidový řešitel dopravy v Turnově (tím myslím i zastupitele a úředníky a další údajné odborníky) by se dal charakterizovat jako postraší muž, který souběžně zastává jinak dva naprosto nesmiřitelné postoje: Jako řidič má pocit, že věčně stojí v koloně, že všude překáží přechody pro chodce, a že nikde nemůže zaparkovat, že by všude měly být pohodlné kruhové křižovatky a vůbec že on je ten největší chudák, protože „Město“ dopravu neřeší. Když ten samý chlapík poté, co zaparkoval na náměstí, vyleze z auta, tak mu najednou začnou auta vadit – a „že by to chtělo obchvat”, který odkloní tu odpornou a zatěžující tranzitní dopravu. Svoje vlastní v centru zaparkované auto, kterým bude odjíždět domů, to už najednou nevidí. Všichni Turnovští mají pocit, že by měli mít možnost dojet snadno autem na náměstí, pak zde zaparkovat zadarmo, protože přece musí na poštu nebo na úřady. Přitom většina z nás to má do centra ze svého domova několik málo minut pěší chůze. Většina z nás na poštu obvykle nese dopis, který váží několik desítek gramů. Samozřejmě, že občas musíme odeslat balíček, nebo si ho naopak převzít. Kolikrát do roka se to ale děje? Navíc existují levná řešení – například úprava pracovní doby na poště, aby bylo možná se zde zastavit třeba už v 7.00 hodin ráno, nebo i po 18. hodině večer – tedy rozložit dopravní špičku do delšího času. A možná, že pošta na náměstí vůbec nepatří, ale o tom až dále. Kromě nešťastně umístěného obchodního domu Tesco se valná většina nákupů, které můžete pořídit v centru, vejde do obvyklé tašky. Obecné „fňukání” po vytouženém obchvatu znamená také to, že se po jeho realizaci všichni potencionální návštěvníci Turnovu vyhnou, a že centrum města zůstane beznadějně přecpané auty turnovských řidičů. On totiž úbytek tří aut z deseti zas tak moc nevyřeší. Tedy kromě toho, že zkrachují další obchody a restaurace v centru města a Turnov zase trochu zchudne, protože nemáme rádi cizí automobily.

Každý turnovský řidič je perfektní „pozorovatel”, takže vám snadno vyvrátí jakákoliv odborně zjištěná data a chytře vše svede na auta obsazená cizáky. Reálně jsou to však neodůvodněné dojmy, které podporuje jakýsi v Turnově společně sdílený a hodně zvrácený „dopravní rasismus”. Charakterizovat ho lze snadno: „Já přece za nic nemůžu, když si chci dojet do města. Za stav dopravy mohou všechna jiná auta, ale to moje je v tom nevinně.” Každý z nás má však dojem, že svým autem ušetří svůj vzácný a nadmíru důležitý čas – jenže ono vyjet autem z garáže, projet městem a pak hledat volné parkovací místo, to trvá mnohdy víc času, než zabere pěší cesta.

Jak vypadají moderní řešení
V současnosti existují v zásadě dvě cesty, jak řešit dopravu v přetížených centrech. První z nich se zakládá na strategii spočívající ve snaze co nejrychleji „protáhnout” dopravu městem a vytvořit uzavřené, menší klidové zóny, kam nemohou auta. Základním cílem je dostat auta z centra města co možná nejrychleji ven na periférii, nebo úplně dopravu odklonit. Druhá strategie se naopak snaží řidičům cestu do centra maximálně znechutit a donutit je tak k tomu, aby auto nechali doma nebo na odstavném parkovišti. Cílem je tedy zmenšit počet aut, která se v centru pohybují. Obě řešení mají svoje výhody a nevýhody. Rychlý průjezd aut znamená stavbu obchvatů, městských okruhů a tunelů, což je mimořádně finančně nákladné a ne vždy technicky snadné. Nepříjemným a mnohokrát v praxi prokázaným efektem je, že „zjednodušená” doprava přivede do města auta, která by jinak řidiči nechali stát v garáži nebo na parkovišti. Například v Praze kritici očekávají takovouto situaci po otevření tunelu Blanka, který pravděpodobně zjednoduší dopravu v centru, ale zároveň se mnozí bojí, že zapříčiní zvýšení počtu aut projíždějících centrem, takže v konečném důsledku dopravě nepomůže. Uděláme-li v Turnově obchvat bez navazujících opatření, dojde k tomu, že prostor uvolněný tranzitní dopravou, obsadí další turnovská auta, která by jinak zůstala v garáži. Na druhou stranu se však skutečně úplně zbavíme tranzitní dopravy a nepochybně tak lze v centru vytvořit oblasti bez aut. Ale taky možná bez lidí, bez obchodů, naprosto mrtvé…

Obchvaty jsou sobecká řešení i proto, že to někdo musí nutně odskákat. Svedení dopravy do průjezdních komunikací znamená, že ceny nemovitostí v jejich okolí prudce poklesnou a taktéž se v této oblasti výrazně sníží kvalita bydlení. Části obyvatel města se uleví na úkor jiných spoluobčanů. Nelze se proto divit, že postižení hlasitě protestují, a je naprosto v pořádku jim poskytnout kompenzace, které ale dále prodraží již tak nákladná řešení dopravy. Jedna z výhod druhé strategie – zpomalení dopravy – spočívá v tom, že se zároveň snažíme dopravu ve městě rovnoměrně rozptýlit, takže také všichni občané se společně spolupodílí na nákladech individuální dopravy. To má výchovný dopad na atmosféru ve městě, protože „pocitové náklady” na dopravu jsou spravedlivě rozloženy, a každý je může snadno svým zodpovědným chováním snížit – tj. půjde do centra pěšky. Navíc se nikomu nesníží cena nemovitostí, protože doprava obtěžuje všechny zhruba stejně.
Při zpomalení dopravy se paradoxně vytváří zácpy a kolony, omezují se parkovací místa v centru a zdražuje parkovné, snižuje se rychlost dopravy a budují se smíšené zóny, kde se mohou velmi pomalu pohybovat auta i chodci. Všechna opatření směřují k tomu, že odměňují pěší a sankcionují individuální dopravu. Navíc se jedná o levná řešení nebo dokonce o úspory! Jedním z typických kroků této strategie je odstranění dopravních značek na křižovatkách a zavádění „pravidla pravé ruky”, které přináší výrazné zpomalení dopravy. Kritici těchto řešení tvrdí, že také nárůst počtu dopravních nehod. A mají pravdu, zejména ze začátku se často zvýší na takovýchto křižovatkách počet pojistných událostí. Zkušeností z jiných měst (třeba České Budějovice) ale zároveň dokládají, že se sníží závažnost těchto havárii. Místo tvrdých střetů aut při nedání přednosti v jízdě, jsou to většinou spíše lehce pomačkané plechy a počet těchto karambolů časem výrazně klesá. Znovu zdůrazněme, že přínosem je také úspora na dopravním značení, jeho údržbě a dodejme, že nepodstatný není ani estetický dojem – rozhlédněte se na turnovském náměstí a podívejte se na ten doslova odporný prales svislého dopravního značení.

V Turnově to však zatím řešíme nesystematickými kruhovými objezdy, jejichž jedinou úlohou je umožnit komukoliv snadný a rychlý průjezd městem. Přiznám se, že jsem příznivcem strategie zpomalení dopravy, protože jejím důsledkem je snížení počtu vozidel v centru města a zvýšení počtu chodců, což je nepochybně lepší řešení dopravy, než cokoliv jiného. Důležité však také je, že to zároveň znamená podporu podnikání v centru. Takové strategii se musí pozvolna přizpůsobit i obchody, služby a infrastruktura centra. Ano, asi je nelogické, aby na náměstí byl obchodní dům Tesco se sortimentem, který vyžaduje nakupující s automobilem. Ale ono to jde! Tesco provozuje v Praze na Národní třídě bývalý obchodní dům Máj (pod názvem My) a jeho koncepce a sortiment jsou uzpůsobeny potřebám nakupování bez automobilu a turistům. A vypadá skvěle, rozhodně podstatně líp, než to co Tesco předvádí v Turnově. Ano, sice se budou chtít z náměstí v takovém případě přemístit některé banky – ale proč ne? Banka zavře nejdéle v 17.00 hodin, a tak máme náměstí po této hodině pusté, protože tam jednoduše není co dělat – proč bych chodil někam, kde jsou všechny dveře zavřené a zamřížované? Takováto řešení vedou v konečném důsledku i k úvahám, zda má smysl pošta v klášteře nebo co dělat se sice krásnou dominantou, ale v zásadě špatně využitelnou spořitelnou. Opět platí, že v takovémto domě má být spíše hotel s restaurací, než instituce, která krásný dům v 17.00n neprodyšně zavře.

Jak to tedy vyřešit
Narozdíl od všech městských rádobychtráků si nemyslím, že mnou prosazované řešení zpomalení dopravy je naprosto jistě správné, a že jsem ten nejchytřejší na světě. Další výhodou „odstrašení řidičů” však je, že narozdíl od jednorázově vystavěného drahého obchvatu lze tuto strategii chytře testovat a postupně, v několika krocích zjišťovat, zda funguje i v praxi. Dobrou cestou, jak ji vyzkoušet, je například možnost zrušit nesmyslnou kruhovou křižovatku u Bati a v přiléhající části ulic Palackého a Trávnice zavést smíšenou zónu. Pro inspiraci, jak to vypadá, se zajeďte podívat do Prahy na křižovatku u Anděla, kde se bez problému potkávají davy chodců, auta a tramvaje. Podobných postupných řešení existuje větší počet a jejich nesporným plusem je, že v budoucnu nemusí být v rozporu s obchvatem. Osobně jsem ale téměř přesvědčen, že strategie „znechucení dopravy”, kdy by se po nějaké době dlouhých kolon ve městě řidiči odhodlali nechat auto doma, by dokonce ukázala, že žádný obchvat vlastně vůbec nepotřebujeme (je to v mnohém podobné příběhu naprosté nezbytnosti dálnice R35 Českým rájem, která se v poslední době ukazuje docela zbytná). Jistým důkazem je, že v průběhu rozsáhlé rekonstrukce kanalizace a vodovodů, která proběhala před nedávnem, se městská doprava nezhroutila. Chvíli všude stály obtížné kolony, ale pak část dopravy začala jezdit jinudy, doprava se rozložila mimo špičku (lidé si pečlivěji volí čas, kdy vyjedou do města, tj. doprava se více rozloží v čase) a hlavně patrně část řidičů nechala auto doma a vyrazila pěšky. Doprava fungovala téměř normálně.

Město musí začít občanů nabízet kvalitní strategie a hlavně vysvětlovat, jak vypadají skutečně moderní a prověřená řešení dopravy a nevnucovat postupy, které reprezentuje současný pokus o nový územní plán. To jsou naprosto zastaralá dopravní řešení, o kterých se dobře ví, že nefungují. A úplně nejdůležitější je, přesvědčit turnovské občany, aby si nelhali sami sobě. Nikdo z nás, Turnovských, nepotřebuje krátké parkování na náměstí zdarma. A abych umlčel typické turnovské rýpaly, kteří už mají připravený argument o postižených a seniorech – mám velmi vážně nemocné nohy a problémy s chůzí, přesto si myslím, že ani pro mě není problém si na poštu nebo úřad dojít pěšky. Být postižený nebo senior ještě neznamená, že budu zároveň líný a sobecký. A ti, kteří fyzicky opravdu nemohou, budou vždy moci využít stání pro invalidy. Potřebujeme ale v každém případě větší vzájemnou (spolu)zodpovědnost a méně sobectví. A opět – sám se k tomu hlásím a musím se přiznat, že i já zneužívám auto k zbytečným cestám do centra a výrazně se na dopravním problému spolupodílím. Pokusím se to vlastní sebekázní napravit, ale myslím, že i já bych si zasloužil párkrát si postát v pořádné zácpě a další šikovné tresty za moji pohodlnost.

Jaroslav Stuchlík
stuchlik.jaroslav@post.cz
Autor je kulturní antropolog a zabývá se problematikou středoevropského města

PS.: Zvláštní text by si zasloužila tzv. dopravní špička v Turnově, která má objektivní příčiny, které by pravděpodobně opět byly snadno (a poměrně levně) odstranitelné při využití strategie zpomalení dopravy – minimálně by pomalá doprava poněkud uklidnila rodiče, že se jejich dětem při pěší cestě do školy nic nestane. Nicméně vzkaz pro turnovské řidiče – to není žádná špička a zácpa, ale „lehce zahuštěná doprava”. V každém větším městě vás takovýto průjezd centrem stojí podstatně více času. Je to jenom váš maloměstský problém v netrpělivosti, pohodlnosti a v sobeckém pocitu, že se vám děje křivda. Navíc – kolik z vás vyjíždí do této špičky, i když by mohlo vyjet o něco později nebo naopak dřív? Že se vám nechce o něco dřív stávat? A zase jsme u té sobecké pohodlnosti…

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.