Studentům turnovského gymnázia se naskytla možnost připomenout si jeden z nejpodivuhodnějších příběhů 2. světové války – příběh dne „D“, příběh operace Overlord. Skupina studentů navštívila všech pět pláží vylodění. Prošli místa bojů, prohlédli si památníky a muzea, kterých je v celé oblasti mnoho. Co tedy viděli konkrétně? Pět pláží vylodění – Utah, Omaha, Gold, Juno a Word. V den „D“ se přes ně dostalo na francouzskou pevninu zhruba 150 tisíc spojeneckých vojáků a obrovské množství techniky.
Nejen památníky a muzea, ale i příběhy jednotlivých vojáků jsou mostem mezi minulostí a přítomností. Na pláži Utah je to příběh Johna Steela, výsadkáře americké 82. výsadkové divize, která byla v noci na 6. 6. 1944 nasazena právě na pláži Utah. John Steel přistál na svém padáku na věži kostela v St. Mére Eglise a přežil jedině díky tomu, že předstíral mrtvého. Jeho osud je k vidění ve filmu Nejdelší den, natočeném podle stejnojmenné knihy C. Ryana. Mezi pláží Utah a Omaha je Pointe du Hoc, strategický útes, na němž měli nacisté mít dělostřeleckou baterii (nakonec se ukázalo, že místo nich měli atrapy). Hrdinný boj o tento útes, to je příběh pplk. Ruddera a jeho rangers.
Pláž Omaha je příběh sám o sobě, tady byly boje nejkrvavější. Den D – 6. 6. 1944, hodina H – 6.30 – to proto, že byl největší odliv. Na Omaze měli Američané velké logistické problémy, vzhledem k terénu navíc nejzranitelnější. Říká se také – Bloody Omaha (krvavá Omaha). Není to nadsázka, prvních zhruba třicet minut filmu Zachraňte vojína Ryana se odehrává právě tady, film zcela odpovídá realitě. Studenti navštívili i hřbitov v Coleville-St. Laureát. Je nad Omahou a také si „zahrál“ ve filmu o vojínu Ryanovi. Studentům jsme ukázali i hroby dvou bratrů Nilandových – blok F, řada 15, č.
Lázně Arromanches jsou na začátku pláže Gold. Tady vyrostl plovoucí přístav Mullberry. Jeho příběh byl krátký (sloužil pár dnů), ale pozůstatky je možné spatřit dodnes. Betonové bloky tvořily přístaviště několik set metrů od pobřeží, spojnicí pak byly pontonové mosty. Na pláži Gold se vyloďovaly jednotky britské, proto je v nedalekém Bayeux (kromě světoznámé tapiserie) britský hřbitov a památník. S Brity vstoupily na vlastní území i jednotky Svobodné Francie. V Bayeux pronesl 14. 6. 1944 de Gaulle svůj první, a proto legendární, projev o budoucnosti Francie.
V přístavním městě Courcelles připomíná kanadské oddíly poněkud sebestředně pojatá expozice muzea vylodění. Asi každého překvapí, kolik prostoru je věnováno všemu kanadskému (třeba hokeji) na úkor faktů o vylodění.
S pláží Sword je spojen osud mostu Pegasus –
S druhou světovou válkou souvisela další navštívená místa. Cestou do Normandie jsme byli v Dokumentačním středisku zločinů nacismu v Norimberku, v malé pevnosti Bambesh (u St. Avold) na Maginotově linii – pevnůstka je ve stavu, v jakém ji opustili francouzští vojáci 20. 6. 1940.
V celém programu byly pochopitelně další zajímavé cíle, především jsme ale se studenty projeli místa bojů, jejichž výsledkem bylo osvobození Evropy. Oběti na těch pěti plážích nebyly zbytečné. O jejich smyslu mluvil Dwight Eisenhower na hřbitově v Colleville, když v projevu u příležitosti 20. výročí v roce 1964 řekl:
„…Myslet na ty životy, jež byly položeny pro tuto věc, na tu strašnou daň, jež byla zaplacena jen na této pláži samotné, v ten jediný den – dva tisíce obětí.
Ale oni to udělali proto, aby svět byl svobodný. Z toho je vidět, co jsou svobodní lidé ochotni podstoupit, aby se nestali otroky.“
Miroslav Vávra
autor je ředitelem Gymnázia Turnov