Letos na jaře na filmových plátnech kin ožije legendární příběh turnovského horolezce Josky Smitky, který byl jedním z prvních Čechů, který se svými kamarády začal zdolávat pískovcové stěny Hruboskalského skalního města. Průkopníky horolezectví v Českém ráji byli ve 20. a 30. letech minulého století Němci především z dnešního Liberecka. Češi se přidávali postupně. Joska Smitka se technikou lezení, prvovýstupy, ale i některými „manýry“ stal legendou. Legendou o to větší, že se v průběhu válečných let vyhnul totálnímu nasazení v Říši, zapojil se do odboje a skrýval se právě ve Skaláku. Pár zasvěcených ještě dnes najde cestu ke Smitkově jeskyni, kde žil i v krutých zimních mrazech. Nebylo mu dáno dožít se klidných časů. Byl zatčen a popraven v Terezíně v dubnu 1945.
Vloni v květnu vyšel román spisovatele a scénáristy Josefa Urbana „Tenkrát v ráji“, který je volně inspirovaný Smitkovým životním příběhem. Jeho odporem k jakékoli manipulaci, svéráznými postoji, ale i vytrvalostí, odvahou a cílevědomostí.
V září loňského roku začalo natáčení stejnojmenného celovečerního filmu pod vedením světoznámého chorvatského režiséra Lordana Zafranoviče. V hlavní roli se představí olympijský medailista Vavřinec Hradilek, pro něhož je film debutem. Filmaři se v průběhu podzimu a zimy také zastavili na několika místech Turnovska, což některým všímavým čtenářům neuniklo. O důvod víc požádat o rozhovor Josefa Urbana, autora scénáře k filmu.
* Jste autorem filmového scénáře Habermannův mlýn, který řeší předválečné, válečné a de facto i poválečné soužití Čechů s Němci. Pocházíte ze severu Moravy, kde bylo a je toto téma živé. Předpokládám, že se sám snažíte se s tímto tématem nějak vyrovnat…
Ne, nemusím se s ničím vyrovnávat, protože nemám přímou zkušenost s válkou. Mám smysl pro hru, pro dobrodružství, miluju horolezectví a další sporty, hlavně divokou vodu, zajímají mě osudy lidí, kteří byli nějak výjimeční: buď tím jací byli, nebo tím, čeho dosáhli. Případně obojím. Joska byl živel, jenž pokoušel osud, žil neustále na hraně. Sahal na kamna a ona pálila. Věděl to, nemusel to dělat, ale nepáral se s tím. V tom spočívá originalita jeho příběhu. Kdyby seděl za pecí, nenapsal bych o něm knihu, netočil by se film. Všechno v životě má svoji cenu. A čemu se rovná hodnota svobody v době temna, je jasné. Absolutní hodnota vystřídá jinou. Náš film Tenkrát ráji ale neřeší politické události, je pouze napsán a točí se na podkladě událostí, jež naši zemi potkaly. Jinak je to příběh o klukovi, který šel vlastní cestou. Nenechal si do toho moc „kecat“.
* Tenkrát v ráji. Silný příběh z Hruboskalského skalního města. Jak jste se o tomto tématu dozvěděl? A jako patrioty nás samozřejmě zajímá, jaký vztah máte k Českému ráji.
O příběhu mně vyprávěl můj kamarád a spoluzakladatel naší společnosti Daniel Krzywoň, dříve vynikající horolezec, který na Hruboskalsku strávil celé mládí. Cesta k filmu byla ale obtížná, potkal jsem několik lidí, kteří mně o Joskovi vyprávěli, dokonce dva pamětníky. To byl úplný začátek. Toulal jsem se mezi skalami se svými psy a dlouhou dobu přemýšlel o základní konstrukci celého filmu. A přesto, že píši rychle, tentokrát to nešlo tak jednoduše, jako v případě Habermanna. Byl jsem si vědom jeho slabin a po zkušenostech z natáčení historického dramatu „7 dní hříchů“ ze Sudet jsem se chtěl určitým věcem vyhnout. A jaký mám vztah k Českému ráji? Nádherný kus země, kde můžete zapomenout na to, že vás tlačí bota, na to, že se vám v práci nedaří, nebo že vám dala dívka vale. Je to kraj fantazie, je to nejen Český ráj, ale i ráj myšlenek, které pod skalními věžemi nutně přicházejí.
* Region Českého ráje a Turnovska je filmaři velice oblíben. Zatím zde ale nejvíce vznikaly pohádky, to hlavně pro romantické kouzlo skal, hradů a zámků. Ve vašem příběhu jde o něco jiného. Láska, vzdor, empatie, zarputilost, lehkomyslnost mládí… Co je z vašeho pohledu pro hlavního hrdinu, Josku Smitku, nejdůležitější?
Jak jsem řekl, Joska byl originální člověk, originální lezec. Vybočoval z řady, ze stáda. Na jedné straně chránil skály, proto občas vytloukal zajišťovací kruhy, na druhé straně ohrožoval své kamarády spolulezce. To byl objektivní fakt. Četl jsem jeden starý dopis, ve kterém stálo, že tato skutečnost se mu nakonec stala osudnou. Určitě byl velmi obdivován, ale také pro své metody nenáviděn. Za nové myšlenky se v našem světě vždy draze platí.
 |
 |
 |
* Místní lidé a pamětníci vám možná budou až moc vytýkat, že jste svého hrdinu poměrně hodně odklonil od skutečnosti. Co jim na to řeknete?
V první řadě chci říci, že náš film ani kniha nejsou dokumentárními díly. Také mám zkušenost s mnoha pamětníky, neboť jsem točil celou řadu dokumentů. To podstatné je si uvědomit, že s odstupem času se věci jeví v jiném světle a za jiných okolností. Představíte-li si pětadvacetiletého kluka v roce 1945, přičtete k tomu 70 let od konce války, dostanete se k číslu 95. To je velmi dlouhá doba k tomu, aby člověk viděl věci tak, jak je vlastně vidět chce. A nelze se tomu divit. Zcela zásadní věc je však ta, že naším dílem Josku nepoškozujeme, naopak, ukazujeme jeho vůli, odvahu a osobitost. Ukazujeme krásu Českého ráje, nedostupnost skalních věží. A nepoškozujeme ani jeho tehdejší kamarády.
* A co bude nás, našince, zajímat nejvíc – jaké reálie z Turnova a blízkého skalního města se ve filmu objeví? Natáčeli jste v Tatrách, třeba Smitkova jeskyně, ta je u nás, nebo někde v ateliéru?
Český ráj uvidíte v plné kráse, ve stěnách, pod nimi, z letadel i dronů, které jsme používali v průběhu natáčení. Budete se moci na vlastní oči ujistit, že naši hlavní hrdinové na pověstné Kobyle opravdu stanuli. A hlavní hrdina filmu Vavřinec Hradilek tam strávil dokonce šest hodin. Celou akci zabezpečoval tým našich horolezců pod vedením Marka Beláně, zvaného Maroš. Vše je opravdové, žádný ateliér, to byla naše dohoda před začátkem natáčení.
* V Českém ráji se natáčelo kde?
V průběhu loňského října a listopadu jsme byli především ve Skaláku, v Prachovských skalách a na již zmíněné Kobyle. Také jsme natáčeli v Adršpachu a Tiských stěnách.
* Zásadní část děje knihy se odehrává v zimě za mrazu a sněhu…
Kniha je jedna věc, film druhá. Zvolili jsme kombinovanou technologii – přírodního a umělého sněhu. Nechci ale více prozrazovat. Film bude v mnoha aspektech jiný než kniha.
* Jak se vám podařilo přesvědčit renomovaného režiséra, kameramana i olympijského medailistu, aby se na ztvárnění příběhu z Českého ráje podíleli? Může mít výsledné dílo řekněme evropský přesah? V čem?
Víte, ten přesah je pro mne zcela zásadní věc – prezentujeme krásnou zemi, krajinu. Lidi, kteří ji v minulosti objevovali, lhostejno, zdali to byli Češi, či Němci. Na to se skalní věž neptá. Tam buď vylezete, nebo ne. Prezentujeme také originální pískovcové lezení, které vzniklo u nás a do světa se rozšířilo. Je to světový fenomén. Proto v našem filmu uvidíte Vavřince Hradilka, olympijského medailistu a mistra světa ve vodním slalomu, celou řadu našich předních herců – Vicu Kerekeš, Mirka Etzlera, Jana Budaře a další. Z těch zahraničních to jsou především dvě jména – Jürgen Heinrich, slavný německý herec, kterého všichni známe jako komisaře Wolfa, nebo Rus Ivan Shvedoff, který hrál ve světovém filmu několikrát, naposledy v thrilleru Mission Impossible po boku Toma Cruise. Muziku nám napsala první dáma české folkové scény Radůza, složila i několik filmových písní – Tenkrát v ráji, Skalák, Grétka. Zde o přesahu v kontextu její práce nelze pochybovat.
V čem by měl ale spočívat evropský přesah, co se příběhu týče? Když vás někdo zatlačí do kouta, máte dvě možnosti – vzdát se, anebo bojovat. Naši zemi, náš stát, právě teď tlačí temné síly do stejného rohu, je to podobné jako v roce 1938. Diktují nám, co máme dělat. Ale my přece chceme naši zemi uchovat našim dětem, to je velmi důležité. Joska by řekl: Nedejme se, chraňme, co naše jest. Co vy na to?
* Kdy se na film budeme moci jít podívat do kina?
Premiéra by měla být v letošním roce. Zatím probíhá intenzivní postprodukce – střih, bude se nahrávat hudba. Takže stále máme na čem pracovat.
* Děkuji za rozhovor.
Pavel Charousek
Více o filmu a jeho tvůrcích najdete na:
www.tenkratvraji.cz
https://www.facebook.com/tenkratvraji/
https://www.youtube.com/channel/UCP61m9R-h14GdsGMmlX6tQw
Josef Urban (*1965, Zábřeh na Moravě), je český spisovatel, scénárista, režisér a producent. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, byl československým reprezentantem ve sjezdu na divoké vodě, je zakladatelem expediční společnost Denali, která se věnovala vodáckým průzkumům a prvosjezdům divokých horských řek. Na těchto výpravách začaly vznikat první Urbanovy dokumentární filmy (Závěť, Nejhlubší údolí světa). Debutem ve světě hraného filmu se stal scénář filmu Na vlastní nebezpečí (režie Filip Renč). Podle jeho scénářů byly natočeny filmy Habermannův mlýn (režie Juraj Herz) a 7 dní hříchu (režie Jiří Chlumský). V roce 2008 s producentem Danem Krzywoněm založil filmařskou společnost DP FILM. V té mj. nyní vzniká i film Tenkrát v ráji.