Nestává se příliš často, abychom na úzce regionálním zpravodajském webu komentovali republikové dění. Výjimky ale potvrzují pravidlo. Tou výjimkou je dnešní setkání ve Staré Boleslavi u příležitosti Národní svatováclavské pouti. Tradiční mši ve městě, kde byl zavražděn patron české země, sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka. Zúčastnili se jí naši vrcholní státní představitelé a další pozvaní hosté. Na náměstí se sešly tisíce poutníků z různých koutů republiky a ze zahraničí, kteří si tak připomněli odkaz svatého Václava, knížete a patrona české země, od jehož násilné smrti uplynulo právě dnes 1076 let.
Při této příležitosti prezident republiky Václav Klaus pronesl projev, který si zaslouží pozornost. Trápí vás problémy dneška, problémy vykořeněnosti, pokrytectví, totální krize pozitivních hodnot, trápí vás společenská stagnace a tendence k nedemokratickým principům? A může na tom něco změnit jeden veřejný projev od člověka, který je mnoha lidmi vnímán jako velmi názorově kontroverzní postava? Asi ne, nicméně takový projev má jednu velkou moc. Přináší podněty k diskusi, pojmenovává mnohdy nevyslovené či rádobynevyslovené a nutí k zaujmutí stanoviska. A potom ve svém důsledku může i nutit k činům…
Z projevu Václava Klause u příležitosti Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi vybíráme:
Při pohledu kolem sebe vidíme, že „pokrokáři“ všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus. Demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat demokratickou legitimitu. Přirozeně strukturovaná národní společenství se svými hlubokými tradicemi, duchovními a kulturními hodnotami, vycházejícími ze staletých zkušeností a z životů mnoha předchozích generací, jsou erodována politickým tlakem na přijetí multikulturalismu jako oficiálně naordinované ideologie. Vše přirozené, a proto dosud většinově spontánně přijímané, je vydáváno za překonané a málo zajímavé. Vše tradiční a konzervativní je vydáváno za zastaralé a nemoderní, je zesměšňováno a vylučováno ze společenského dialogu.
Odpovědnost za své činy a za svůj život, odpovědnost vůči druhým, a to nejen těm nejbližším, je vystřídávána povrchními a formálními pózami. Tradiční rodina, základní jednotka každého dalšího celku lidského uspořádání, odvěké prostředí pro vztah muže a ženy, pro výchovu nových generací, ale i pro samozřejmou mezigenerační pomoc a solidaritu, je vystavována stále ostřejším útokům módních postojů, které pro vybrané skupiny velmi nevybíravými způsoby vyžadují nejrůznější, v minulosti nikdy neexistující privilegia. Přijetí života jako nepřetržitého úsilí o hledání jeho smyslu, pocit vlastní odpovědnosti za sebe a jiné, a radování se z každého sebemenšího zdaru v tomto úsilí jsou vystřídávány nárokem absolutního a z vnějšku zaručeného štěstí. Faleš sociálního státu nezaslouženého blahobytu ničí vše tvůrčí a individuální a otupuje talenty, aktivitu a pracovitost, neboť ta se přestává vyplácet…
Celý prezidentům projev si můžete přečíst ZDE.
Při této příležitosti prezident republiky Václav Klaus pronesl projev, který si zaslouží pozornost. Trápí vás problémy dneška, problémy vykořeněnosti, pokrytectví, totální krize pozitivních hodnot, trápí vás společenská stagnace a tendence k nedemokratickým principům? A může na tom něco změnit jeden veřejný projev od člověka, který je mnoha lidmi vnímán jako velmi názorově kontroverzní postava? Asi ne, nicméně takový projev má jednu velkou moc. Přináší podněty k diskusi, pojmenovává mnohdy nevyslovené či rádobynevyslovené a nutí k zaujmutí stanoviska. A potom ve svém důsledku může i nutit k činům…