STO LET REPUBLIKY, STO LET TURNOVA A JEHO OKOLÍ

0

Jsem toho názoru, že se to patří. Když už se slaví, mělo by se vědět – a hlavně: připomenout. Jenže co si budeme nalhávat. Sto let, to je obrovská kláda událostí, činů, přemetů doby. Jsou v těch deseti dekádách přítomny dvě destruktivní války, změny režimů, ztráty svobody a také boje za její obnovení. Přesto se s tím chci nějak poprat. Jen a jen z úcty k lidem, kteří žili, něco po sobě zanechali. I kdyby třeba jen vzpomínku na jeden jediný konkrétní čin…

Kde začít. Možná u obyčejného sedláka, který se nemohl smířit se zabráním naší republiky Hitlerem a chodil nedaleko svého statku kousek od Turnova tesat do pískovcových skal reliéfy, které upomínaly na slavné z naší historie. Jeho motto, též vytesané do kamene, mluví jasnou řečí do dnešních dní: Život je cesta trnitá, nikdy nebude lepší najitá. Když vytrváš, všechno překonáš.

Musím se také poklonit u pomníků obětí první války. Turnov má své padlé legionáře a ty druhé též. Soudit, že jedni vybojovali republiku a demokracii a ti ostatní bojovali za císaře, není myslím fér. Mnohdy nebyla příležitost „přeběhnout“, třeba také brali vážně přísahu…

Jsou i oběti té druhé války. Vojáci, obyčejní občané. Židé, ze kterých se nevrátil prakticky nikdo. Odbojáři. Jednota bratrská a další, kteří poskytli azyl docentu Krajinovi a zaplatili životem. I Turnov krvácel…

Ale také tvořil. Tak třeba „špéra“. Umělecká škola, která vznikla v roce 1884 a svůj věhlas si zachovala do dnešních dní. Za těch víc jak sto let se v ní vyučilo svému řemeslu množství zlatníků, šperkařů, kovářů… a někdo je tím umem musel provést. Těm, dnes už vlastně bezejmenným profesorům patří určitě uctivá vzpomínka.

A abych nezapomněla. Nemocnice. Kdyby nebyl jeden jediný člověk toužící překonat lidskou malost, kdyby neměl jasný cíl a potřebu pomáhat, asi bychom neměli nic. Máme. K tomu značný zástup lékařů, sestřiček a personálu, který byl a je u nás. Když něco bolí…

Zastavím se i u hradu Valdštejn. Momentálně turnovská TOP nabídka pro turisty. Ovšem nebýt jednoho zedníka, který začal pomalu, kámen po kameni, ve volném čase a na vlastní náklady zachraňovat tento hrad, možná by dnes Turnov zval návštěvníky na sice zachovalou, ale přesto zříceninu…

Umění. Ta nádherná nadstavba lidského života, mnohdy opomíjená. Turnov po celá dlouhá desetiletí posílal do světa umělce, kteří svůj základ dostali v tzv. „lidušce“. K tomu jako bonus má na poměry velké množství amatérských divadelních spolků, hudebníků, výtvarníků… Za „zušku“ se Turnov opravdu stydět nemusí.

Jedinci. Osobnosti. Spolky. Školy. Firmy. Generace. Ne, zdaleka není možné všechno a všechny zmínit. Protože to je na obsáhlou publikaci. Chtěla jsem jen tak víc než letem Turnovem připomenout několik událostí, staveb, lidí… A možná vás motivovat k tomu, že budete o městě, ve kterém žijeme, přemýšlet i v rovině jakéhosi daru. Daru, který máme předat dál pokud možno nepoškozený. A když to půjde, tak krásnější…

17. září 1922 navštívil Turnov TGM. Takže fotografie je s jeho vlastnoručním podpisem. Text, pokud byste nemohli přečíst: Pozdravuje Vás, všechny sokolské děti, Váš Prezident.

 

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.