Matyáš Volf, student střední školy a od útlého věku člen divadelního souboru Kámoš drámoš ZUŠ Turnov, který ve své době sbíral jedno ocenění za druhým především za autorské divadlo. Dnes už tehdejší děti dospěly, soubor se přejmenoval na Notdis, zájem jeho členů o divadlo a literaturu ale přetrvává, i když už nehrají tolik jako v dětství a dospívání. Stejné je to i u Matyáše. Ten si ale nedávno vyzkoušel zahrát si ve válečném filmu, a dokonce se v mezinárodní produkci stal i asistentem režie. „Zkušenost k nezaplacení,“ říká ke své nové herecké zkušenosti.
* Na západní frontě klid – knižní bestseller Ericha Maria Remarqua. Četl jsi, nebo máš alespoň představu, o čem kniha je?
Knihu jsem zatím nečetl, ale chápu, že popisuje absurditu a nehumánnost války, překonává a nahrazuje ideály hrdinství za ideály lidskosti. Čehož se myslím drží i film bez ohledu na to, jak doslovnou interpretací originálu je.
* Nová verze filmu Na západní frontě klid byla natočena nedávno (vidět ji můžete na Netflixu), většina bojových scén se natáčela v Milovicích, mihne se tam i zámek Sychrov. Jak jsi se dozvěděl o natáčení a o možnosti zahrát si v komparzu?
Natáčení probíhalo během pandemie covidu a já tehdy marně hledal přivýdělek poblíž Turnova. Jediná možnost se našla u filmu, a tak jsem si za pochodu sehnal možnost přespávat v Praze a nasmlouval si termíny. Myslím, že mně odkaz na nábor komparzistů zaslal přímo nějaký kamarád od divadla původně jen ze zajímavosti. Herectví jsem se věnoval od dětství, ale vždy jen divadelnímu, tak jsem zkusil štěstí. A vyšlo to.
* Bylo to administrativně náročné? Co po zájemcích produkce chtěla?
Agentura měla vše administrativně poměrně zmáknuté, veškerá administrativa zahrnovala výměnu několika e-mailů. Bylo potřeba poslat své míry, fotku, veškeré osobní informace a přesně vyplnit, kterých natáčecích dnů se chci zúčastnit. Každý komparzista podstoupil kostýmovou zkoušku a musel se 24 hodin před začátkem každého natáčecího dne dostavit k produkcí proplacenému PCR testu na covid.
* Předpokládám, že jste dostali k dispozici jak uniformu, tak i zbraně. Umíš s nimi zacházet?
Já sám se zbraní zacházet umím a zájem o historii mně mnoho věcí usnadnil. Fasovali jsme uniformy podle scén, které se měly točit, sám jsem vystřídal tři. Zbraně byly povětšinou gumové atrapy, ale v případech, kdy se počítalo s tím, že je budeme používat bezprostředně před kamerou, fasovali jsme znehodnocené opravdové pušky s ostrými bodáky. Školení jsme dostali jen bezpečnostní, jinak se vše řešilo za pochodu na place pokyny asistentů režie. Výjimkou byly plynové masky, u nichž jsme dostali instruktáž pro správné a rychlé nasazení přesně tak, jak velely dobové příručky.
* Všichni říkají, že natáčení filmů je především o čekání. Až bude správné světlo, až bude pršet, až přestane pršet, až přijdete na řadu… Je tvoje zkušenost podobná?
Samozřejmě. Je to tak. Čekání tvořilo asi 90 % našeho času. Obvykle jsme měli nástup kolem 4. až 5. hodiny ráno a končili mezi 6. až 9. hodinou večerní, přičemž zde byli i lidé, kteří se za celý natáčecí den na scénu nedostali, což bylo možná více deprimující než realita podmínek natáčení.
* Kolik času jste na natáčení strávili?
V Česku se točilo něco kolem padesáti dní, já jich absolvoval asi pětadvacet. Vystřídal jsem šest různých natáčecích lokací, na jedné z nich jsem však nehrál. Vybrali mě jako náhradu za asistenta režie, dali mně vysílačku a staral jsem se o ostatní komparzisty, sháněl jim jídlo, deky, čaj a posílal je na plac, jak bylo potřeba.

Snímek pořízený v turnovské Skálově ulici. Snímky z natáčení vzhledem k autorským právům použít nešlo…
* Filmové záběry jsou hodně syrové. Je to sice jen film, ale kolem vás vybudovaly granáty, leželi jste v blátě. Mlha, křik, stísněná atmosféra. Jak jste tohle vnímali?
Běžný komparz bývá náročný, ale u tohoto filmu byly někdy podmínky až alarmující. První natáčecí dny catering očividně pokulhával a o jídlo jsme se po hodinách v zimě, větru a vodě doslova prali. Snažili jsme se využít každý možný moment k odpočinku nebo dokonce spánku. Pamatuji si, že jsem viděl kluka, jak spal s plnou výzbrojí, helmou na hlavě a puškou přes rameno na lavičce. Když ho výstroj převážila, on spadl obličejem přímo dolů na zem pokrytou rozdupaným bahnem. Ani to s ním nehnulo! Tak byl unavený, že zůstal ležet a dál slastně odfukoval.
Při natáčení některých hromadných scén to někteří komparzisté doslova vzdávali a snažili se schovat do kráterů, kde si mohli na chvilku lehnout. Po čase ale stejně vylézali kvůli zimě, která byla horší než únava. Jediný způsob, jak se ohřát, bylo najíst se nebo běhat při útočných scénách.
* Můžeš popsat stavbu konkrétních scén pro natáčení?
V Milovicích vzniklo na více jak 300 metrech čtverečních takzvané pole nikoho a na zhruba stejné ploše pak zázemí vojáků. Zákopy, kulometná hnízda, ubikace, sklady munice i potravin, a dokonce i latríny. Rozsahem byl tento projekt opravdu jedinečný a trávit celé dny v zákopech se stalo cennou, ale taky děsivou a náročnou zkušeností. Nechci si představovat, jaké by to bylo vědět, že se večer nebudu moci umýt a alespoň na pár hodin si lehnout do teplé postele, než se tam zase vrátím. Myslím si, že dnes si jen málokdo uvědomuje, co život na frontě obnáší, k jak primitivním potřebám a pudům se člověk upne. Dokud vám není zima, nemáte hlad a máte kde spát, tak se máte stále výsostně dobře. Úplně nejhorší byl druhý natáčecí den, kdy se točila první hromadná scéna (nástup k poslednímu útoku, který vidíte na konci filmu – pozn. aut.). Pro většinu z nás to byl první natáčecí den a nikdo jsme ráno nevěděli, do čeho jdeme. Myslím, že stav komparzistů ve scéně to potvrzuje. Po těchto zkušenostech jsme každý nosili několik vrstev termoprádla, a kolik to jen šlo jídla po kapsách, protože jediný způsob, jak se alespoň malinko zahřát, bylo trávit něco v žaludku.
* A celkově? Jaká zkušenost to byla? Uvědomil sis třeba na jejím pozadí, jaké by to bylo doopravdy v „ostré“ akci?
Myslím, že jsem toho dost nastínil výše, ale doplním, že takovou zkušenost by podle mě potřebovala většina lidí. Člověka to dost obohatí. Taky mu to dá alespoň rámcovou představu o tom, co zažívají lidé ve válečných zónách dnes. Je to jen malá část z toho, čím si musí v současnosti procházet třeba lidé na Ukrajině. Bylo tam dost chlapů, co se po prvním natáčecím dni už neukázali a hodili flintu do žita. Hodně z nich na to nemělo fyzicky, ale hlavně psychicky.
* Na závěr důležitá informace pro tvé turnovské „fanynky“: Jsi ve filmu vůbec vidět?
Film jsem zatím viděl jen jednou a nějak zvlášť jsem se na hledání sebe sama nesoustředil. Samozřejmě vím, kde jsem se pohyboval, ale zatím jsem si nevšiml žádného momentu, kde bych byl přímo k rozeznání. Tak musím všechny fanynky odkázat na nějaké divadelní představení (smích).
Matyáš Volf (20 let), student OHS Turnov, obor Strojírenství. Koníčky: kinematografie, politika, strojírenství, filozofie, herectví, divadlo, dějiny, sport, literatura.