O DIVADLE A UPRCHLÍCÍCH S TURNOVSKÝM LONDÝŇANEM MICHALEM SAMIREM

0

Jedna z povedených vánočních televizních reklam pro nejmenovanou českou telekomunikační společnost. Rodinka vybalující dárky a zapomenutá babička na nádraží. Nakonec vše dobře dopadne a všichni blízcí se sejdou u vánočního stromečku. Víte, kdo reklamu režíroval? Michal Samir. Ten do svých osmnácti let žil v Turnově, rodiče tu provozovali čajovnu – tatínek je afghánského původu; maminka také nějakou dobu prodávala v knihkupectví v Hluboké ulici. Pak rodina přesídlila do Londýna, kde žije dodnes. Michal tam vystudoval režii na prestižní Drama Centre London. Dnes na této škole učí herectví.

Po ukončení školy v roce 2010 Michal Samir pracoval v Čechách jako herecký supervizor na debutovém filmu Matěje Chlupáčka „Bez doteku“. Poté napsal a režíroval svůj první celovečerní film „Hany“, který je natočen zdánlivě v jednom záběru bez jediného střihu. Film získal několik prestižních ocenění na zahraničních festivalech. Poté napsal scénář k celovečernímu filmu „Polednice“, který koprodukovala HBO a hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová. Michal je u tohoto filmu uveden také jako spolurežisér. Nyní ve své produkci Room One Films v Londýně připravuje svůj další, tentokrát britský celovečerní film, který by se měl začít natáčet koncem roku 2017.

201703022111_zap_65_2017_samir

* Na Modrém kocourovi jste vedl tvůrčí dílny a zasedal v porotě. Jaký je rozdíl mezi českými a britskými ochotníky? Tedy, pokud se v Anglii hraje ochotnické divadlo.
Hraje, a velmi dobré. Snaží se ale většinou mít odstup od klasické činohry. Když jsem tady před lety na gymnáziu pod vedením Petra Hakena začínal, prakticky všichni ochotníci hráli klasiku. Ale i v Čechách se to mění. Letos jsem na Kocourovi zaznamenal pohybová a experimentální divadla a představení absurdního divadla, což mě velmi těší. I v Čechách se u ochotníků tedy v poslední době dá vystopovat odpojení od klasického pojetí k modernímu. Se střídavými úspěchy, samozřejmě. Stejně jako v Anglii. V tom si ochotníci nezadají v žádné zemi. Ale asi se shodneme, že pokud jde o studenty, tak nejdůležitější je ten potenciál, že jednoho dne mohou své tvůrčí úsilí dotáhnout k něčemu velmi zajímavému. To bylo vidět třeba u představení turnovského souboru Kámoš drámoš.

* Bylo na letošním Modrém kocourovi nějaké představení, které si zaslouží vyzdvihnout?
Ano, a hned dvě. Pohybové divadlo souboru HawaDrama z Pardubic a představení Jméno souboru OLDstars Praha – to už hodně překračovalo hranice festivalu.

201703022111_zap_66_2017_samir

* Na prknech turnovského divadla bylo také uvedeno představení Nomád pražského souboru Kolonie. Byl to chvílemi hodně drsný autobiografický příběh na téma uprchlíků. Maročan Hamza Nassib, který v České republice žádá o azyl, v něm i sám vystupoval. Jak se na téma uprchlíků v Evropě díváte?
Mám poměrně problém s tou vlnou hysterie, která se rozpoutala v Čechách. Příznivci a odpůrci přijetí imigrantů se navzájem neposlouchají a pravda většinou mívá dvě strany. V Londýně žije nepřeberné množství různých etnických skupin lidí a musím říct, že většinou žijí vedle sebe v naprosté pohodě. V Čechách nejsme na cizince moc zvyklí. Budu vždy první, kdo řekne, že potřebným musíme pomáhat. Nelze ale současně zavírat oči před tím, že všichni nepřicházejí s čistými úmysly. Měli bychom proto být ostražití a hlavně – neměli bychom se bát o tom otevřeně nahlas mluvit.

* Vnímá společnost v Británii uprchlické téma jinak?
V Anglii se podle mě zakopali v politické korektnosti a neví si rady, jak dál. V Čechách se zase lidé zakopali v nenávisti – a neví, co s tím. Obě strany musí spolu komunikovat, jen tak se dá problém posunout dopředu.

* Novinkou letošního Modrého kocoura byly tvůrčí dílny, jak se vám v nich pracovalo?
Bylo to fantastické! Dílny jsem dělal a dělám v Čechách i v Anglii, tady se sešli lidé, kteří byli otevření, měli otevřené oči i uši. Myslím, že jsme si to všichni užili a já nezastírám, že bych se na dílny zase rád někdy do Turnova vrátil.

201703022111_zap_67_2017_samir

* Jste dnes víc v Česku, nebo v Londýně?
Po škole jsem byl asi dva roky tady. Natočili jsme Hany a Polednici, mám za sebou i několik docela úspěšných televizních reklam. Chci prorazit mezi režiséry v anglicky mluvících zemích. V současnosti jsem proto víc v Anglii. Mám tam několik projektů, které bych rád dotáhl do konce – celovečerní hraný film, televizní seriál, animovaný film či film ve virtuální realitě.

* Česko a Anglie. Můžete porovnat?
Česko mně dalo lásku a lidský rozměr – ochotnické divadlo, se kterým jsem začínal, to je přece o lásce a partě lidí, kteří chtějí být spolu. Anglie, to je ten přesah. Svět. Když žijete v Londýně, vnímáte jeho neuvěřitelnou pestrost. Tu tady nenajdete. U mě se to spojuje do směsice arogance a pokory. Když na to přijde, jdu tvrdě za svým, nikdy ale nechci ztratit kořeny a míru pokory. Když mě třeba na podzim zavolali Mário Kubaš s Petrem Hakenem, jestli bych na Kocourovi nechtěl vést herecké dílny a zasednout v porotě, bylo jen pár věcí, které by mně mohly překazit do Turnova přijet. Neumím si představit, že bych někdy zapomněl na to, odkud jsem vzešel, a přestal naslouchat druhým. To je i možná jeden z léků na problémy tohoto světa, o kterých jsme mluvili…

* Děkuji za rozhovor a určitě i za čtenáře TvA přejeme, aby se vám ve velkém světě dařilo!

201703022111_zap_68_2017_samir

Související články (celkem 14)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.