O DIVADLE A UPRCHLÍCÍCH S TURNOVSKÝM LONDÝŇANEM MICHALEM SAMIREM

0

Jedna z povedených vánočních televizních reklam pro nejmenovanou českou telekomunikační společnost. Rodinka vybalující dárky a zapomenutá babička na nádraží. Nakonec vše dobře dopadne a všichni blízcí se sejdou u vánočního stromečku. Víte, kdo reklamu režíroval? Michal Samir. Ten do svých osmnácti let žil v Turnově, rodiče tu provozovali čajovnu – tatínek je afghánského původu; maminka také nějakou dobu prodávala v knihkupectví v Hluboké ulici. Pak rodina přesídlila do Londýna, kde žije dodnes. Michal tam vystudoval režii na prestižní Drama Centre London. Dnes na této škole učí herectví.

Po ukončení školy v roce 2010 Michal Samir pracoval v Čechách jako herecký supervizor na debutovém filmu Matěje Chlupáčka „Bez doteku“. Poté napsal a režíroval svůj první celovečerní film „Hany“, který je natočen zdánlivě v jednom záběru bez jediného střihu. Film získal několik prestižních ocenění na zahraničních festivalech. Poté napsal scénář k celovečernímu filmu „Polednice“, který koprodukovala HBO a hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová. Michal je u tohoto filmu uveden také jako spolurežisér. Nyní ve své produkci Room One Films v Londýně připravuje svůj další, tentokrát britský celovečerní film, který by se měl začít natáčet koncem roku 2017.

201703022111_zap_65_2017_samir

* Na Modrém kocourovi jste vedl tvůrčí dílny a zasedal v porotě. Jaký je rozdíl mezi českými a britskými ochotníky? Tedy, pokud se v Anglii hraje ochotnické divadlo.
Hraje, a velmi dobré. Snaží se ale většinou mít odstup od klasické činohry. Když jsem tady před lety na gymnáziu pod vedením Petra Hakena začínal, prakticky všichni ochotníci hráli klasiku. Ale i v Čechách se to mění. Letos jsem na Kocourovi zaznamenal pohybová a experimentální divadla a představení absurdního divadla, což mě velmi těší. I v Čechách se u ochotníků tedy v poslední době dá vystopovat odpojení od klasického pojetí k modernímu. Se střídavými úspěchy, samozřejmě. Stejně jako v Anglii. V tom si ochotníci nezadají v žádné zemi. Ale asi se shodneme, že pokud jde o studenty, tak nejdůležitější je ten potenciál, že jednoho dne mohou své tvůrčí úsilí dotáhnout k něčemu velmi zajímavému. To bylo vidět třeba u představení turnovského souboru Kámoš drámoš.

* Bylo na letošním Modrém kocourovi nějaké představení, které si zaslouží vyzdvihnout?
Ano, a hned dvě. Pohybové divadlo souboru HawaDrama z Pardubic a představení Jméno souboru OLDstars Praha – to už hodně překračovalo hranice festivalu.

201703022111_zap_66_2017_samir

* Na prknech turnovského divadla bylo také uvedeno představení Nomád pražského souboru Kolonie. Byl to chvílemi hodně drsný autobiografický příběh na téma uprchlíků. Maročan Hamza Nassib, který v České republice žádá o azyl, v něm i sám vystupoval. Jak se na téma uprchlíků v Evropě díváte?
Mám poměrně problém s tou vlnou hysterie, která se rozpoutala v Čechách. Příznivci a odpůrci přijetí imigrantů se navzájem neposlouchají a pravda většinou mívá dvě strany. V Londýně žije nepřeberné množství různých etnických skupin lidí a musím říct, že většinou žijí vedle sebe v naprosté pohodě. V Čechách nejsme na cizince moc zvyklí. Budu vždy první, kdo řekne, že potřebným musíme pomáhat. Nelze ale současně zavírat oči před tím, že všichni nepřicházejí s čistými úmysly. Měli bychom proto být ostražití a hlavně – neměli bychom se bát o tom otevřeně nahlas mluvit.

* Vnímá společnost v Británii uprchlické téma jinak?
V Anglii se podle mě zakopali v politické korektnosti a neví si rady, jak dál. V Čechách se zase lidé zakopali v nenávisti – a neví, co s tím. Obě strany musí spolu komunikovat, jen tak se dá problém posunout dopředu.

* Novinkou letošního Modrého kocoura byly tvůrčí dílny, jak se vám v nich pracovalo?
Bylo to fantastické! Dílny jsem dělal a dělám v Čechách i v Anglii, tady se sešli lidé, kteří byli otevření, měli otevřené oči i uši. Myslím, že jsme si to všichni užili a já nezastírám, že bych se na dílny zase rád někdy do Turnova vrátil.

201703022111_zap_67_2017_samir

* Jste dnes víc v Česku, nebo v Londýně?
Po škole jsem byl asi dva roky tady. Natočili jsme Hany a Polednici, mám za sebou i několik docela úspěšných televizních reklam. Chci prorazit mezi režiséry v anglicky mluvících zemích. V současnosti jsem proto víc v Anglii. Mám tam několik projektů, které bych rád dotáhl do konce – celovečerní hraný film, televizní seriál, animovaný film či film ve virtuální realitě.

* Česko a Anglie. Můžete porovnat?
Česko mně dalo lásku a lidský rozměr – ochotnické divadlo, se kterým jsem začínal, to je přece o lásce a partě lidí, kteří chtějí být spolu. Anglie, to je ten přesah. Svět. Když žijete v Londýně, vnímáte jeho neuvěřitelnou pestrost. Tu tady nenajdete. U mě se to spojuje do směsice arogance a pokory. Když na to přijde, jdu tvrdě za svým, nikdy ale nechci ztratit kořeny a míru pokory. Když mě třeba na podzim zavolali Mário Kubaš s Petrem Hakenem, jestli bych na Kocourovi nechtěl vést herecké dílny a zasednout v porotě, bylo jen pár věcí, které by mně mohly překazit do Turnova přijet. Neumím si představit, že bych někdy zapomněl na to, odkud jsem vzešel, a přestal naslouchat druhým. To je i možná jeden z léků na problémy tohoto světa, o kterých jsme mluvili…

* Děkuji za rozhovor a určitě i za čtenáře TvA přejeme, aby se vám ve velkém světě dařilo!

201703022111_zap_68_2017_samir

Související články (celkem 20)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.