ZA PUKEM Z FRÝDŠTEJNA A BHK – COBY VLK I TYGR – AŽ DO DETROITU

0

Na začátku téměř pohádkového příběhu stálo strohé sdělení rodičům: „Budu hrát hokej.“ Tak přesně touhle větou odstartovala story, jakoby vystřižená nebo opsaná ze scénářů hollywoodských filmů, a v rodinném domku na Frýdštejně ji jednoho dne vyslovil šestiletý Matěj Pekař. Do současných patnácti se pro něj samotného, a také jeho rodiče, událo tolik podstatných změn, že vskutku stojí za zaznamenání.

„Tenkrát nás švagrová obdarovala fungl novými bruslemi, a tak nebylo divu, že mladej začal mluvit o hokeji. Ale se ženou jsme ani zdaleka netušili, co všechno nám to v průběhu dalšího téměř desetiletí přinese,“ vzpomíná otec Josef Pekař, jinak bývalý volejbalista. Když se v jenišovické základní škole učitelka v první třídě zmínila o náboru malých hokejistů do Bruslařského hokejového klubu v Turnově (dále jen BHK), nebylo prakticky co řešit. První krůčky na ledě mobilního kluziště u haly TSC pod trenérským vedením Jardy Chramosty, Standy Šaška, Radka Kopeckého a Pavla Mlejnka byly zprvu nejisté, ale postupem času se Matěj spolu s Péťou Havlem stali tahouny týmu. Z té doby největším zážitkem byl pro tuhle hokejovou partu turnaj v Lomnici, na němž startovala mj. také pražská Sparta. Malí Turnováci všem tzv. vypálili rybník a mohli si se svými kouči vychutnat první sportovní triumf ověnčený zlatými medailemi!

201512162142_sport_223_015_pekar

„Chtěl bych touhle cestou poděkovat všem trenérům, kteří tu zdravou Matějovu zarputilost za ten asi rok a půl správně nasměrovali. Ty pokroky byly zřejmé, takže jsem se do toho procesu musel ještě víc zapojit i já. Účastnili jsme se různých kempů a hokejových akcí, a právě tam někde si kluka vyhlédl Jindřich Zeman, mládežnický trenér HC Vlci Jablonec. Také jemu patří velký dík, a to především za individuální přístup k Matějovi. A nesmím zapomenout ani na Dana Stehna, se kterým jsme absolvovali individuální tréninky nad rámec standardního tréninkového programu již od brzkých ranních hodin,“ přiblížil otec a manažer v jedné osobě. Ostatně v tomto klubu později skončili také někteří další členové přípravky turnovského BHK, zatímco ostatní zamířili opačným směrem do Lomnice. Levoruký frýdštejnský vlk se zabydlel v útočné formaci a z větší části svého čtyřletého působení v Jablonci nastupoval s kapitánským „C“ na dresu s číslem 12.

201512162142_sport_224_015_pekar

A protože hrál vždy v kategorii o rok – dva vyšší, o to vyšší byly nároky na jeho tréninkovou náročnost. „Sám jsem se divil, kde se to v něm bere, ale na kondici, síle a technice makal fakt nadoraz,“ potvrdil Pekař senior, jenž juniorovu dalšímu sportovnímu vývoji obětoval nejenom kvantum času, ale v neposlední řadě také podstatnou část rodinného rozpočtu. Společně pracovali na všeobecném rozvoji organizmu a dalších důležitých aspektů jako motorika či mechanika pohybu, reflexní postřeh atp. „Jezdili jsme na kole, lyžovali, cvičili ve frýdštejnském Sokole u Vládi Koška, pod vedením Ládi Vavřicha jako velitele a dnešního starosty SDH Frýdštejn zase nacvičovali požární útok. Hráli jsme ping-pong, tenis, fotbal, volejbal, basket a jiné míčové hry. Protože jsme z malé střediskové obce, společně jsme s celou rodinou pracovali na výstavbě rodinného domku. K tomu v létě senoseče a prostě vše ostatní, co k vesnickým pracím patří. Zkrátka ze všeho si Matěj něco vzal, a právě v té komplexnosti teď vidím ten základní rozdíl, kterým se přece jen odlišuje od svých vrstevníků,“ domnívá se starší z rodinného tandemu. Ten v mnoha případech synovi a jeho spoluhráčům vyráběl pomůcky pro jednotlivé hokejové dovednosti, jako např. soustružil z dubového dřeva dřevěné kuličky pro stickhandling, vyráběl překážky, ale především s ním někdy jako tvrdý rodič a někdy jako kamarád diskutoval jeho dobré chvilky na ledě, ale především ty horší, které z jeho pohledu šly vyřešit v daném okamžiku lépe a efektivněji.

To už se oba stěhovali do sousedního Liberce a Matěj se z vlka „převtělil“ do Bílého Tygra! Stejně jako jeho vzor Hemský nosil na zádech číslo 83, a vzhledem k již zmíněnému pendlování mezi kategoriemi jej trenérsky vedli střídavě Plodek, Šťastný, Peřina, Vozák, Jiruš, Lacek, Knap, Vozka a Kudrna, vše pod metodickým dohledem trenéra dnešní juniorky a reprezentace U16 Hakena a hlavního trenéra dnešního libereckého „A“ týmu Pešána. Vděčnost Josefa Pekaře za Matějův hokejový rozvoj vedle zmíněných trenérů směřuje také ke kondičnímu trenérovi Mílovi Pecovi, který se významně podílel na synově výsledné kondici. Díky svému talentu, vůli a píli se nadějný mladík krom mistrovských juniorských soutěží záhy objevil také v reprezentační U 16, s níž absolvoval v Salzburgu srpnové turnajové trojutkání s domácím Rakouskem, Slovenskem a Ruskem, z něhož si kluci v čele s realizačním týmem přivezli stříbrné medaile. „Do Liberce jsme nastupovali oba s velkou pokorou a úctou. Už to samo předčilo všechna naše očekávání. Ale to nejdůležitější pro nás všechny teprve mělo přijít,“ oklepal se při vzpomínce na nečekaný telefonát ze zámoří Josef Pekař.

201512162143_sport_226_015_pekar

Je všeobecně známo, že v USA již dlouhá léta působí spousta našich hokejistů, kteří i po ukončení svých sportovních kariér zůstávají na různých pozicích v tamním hokejovém světě. Jedním z tisíců je tak i případ Tomáše a Romana Andrýsových. Třeba Roman se může pyšnit bronzem z MS v kategorii U 18 a stříbrem v U 20. Jejich hokejová pouť se teď naplňuje v Detroitu, kde za Red Wings chytá Čech Petr Mrázek, avšak oni sami působí v hokejovém týmu Jimmy John´s. Romanova manželka Jana – bývalá atletka a držitelka několika českých rekordů – se stará o kondiční přípravu týmu. Díky vztahům s rodnou zemí přišlo do Česka hodně dlouhé „laso“ zpoza velké louže. „To už bylo i na mě moc. Synovi bylo v té době čtrnáct, a my se museli prakticky ze dne na den rozhodnout, co bude dál. V hodně emotivně vyhrocené situaci, kterou bych snad už nikdy nechtěl zažít, řekla manželka odchodu našeho potomka do Ameriky tvrdé NE. Já byl PRO, dát tomu šanci, ale zároveň i já v sobě řešil spoustu pochybností, včetně zrady našeho klubu Bílí Tygři Liberec, který Matějovi umožnil velký rozvoj a prostor na všech sportovištích. Opravdu velmi složitá situace a mě z toho bylo úzko. Přece jen v tomhle věku, neznámé prostředí a lidi, co škola…!? Těch otazníků bylo až příliš. Zviklanej jak noha od židle jsem ještě v noci volal do Ameriky, že je mi to moc líto, ale že z toho nic nebude. Tehdy jsme toho oba moc nenaspali. Nakonec po výměně názorů a argumentů jsme se oboustranně dohodli, že to tedy zkusíme a dál se uvidí. V té době jsme ani jeden z nás nevěděli, kam to vůbec jedeme, ke komu, jak bude vypadat škola, a zda Matěj obstojí ve zkoušce na ledě. Znali jsme se před finálním rozhodnutím pouze a jenom ze ´skype´. Bylo to hodně hektické, ale nějak jsme si to s druhou stranou vyříkali a já s Matějem jsme odletěli do země neomezených možností,“ odfouknul si starostlivý táta.

A teď se chce říct, snad i hrdý. Matěj Pekař s výborným prospěchem studuje v Detroitu chlapeckou církevní školu Brothers Rice (red. pozn.: obdoba našeho gymnázia), se svým novým klubem Jimmy John´s teď vyhrál v silné konkurenci prestižní turnaj v americkém Pittsburgu, nastupuje pravidelně ve svém ročníku a v ročníku o rok výš, kde ve své mistrovské soutěži vede kanadské bodování se ziskem 30 bodů z 12 zápasů ve velmi silné konkurenci a celkově z 22 zápasů má již nasbíráno přes 60 kanadských bodů. „Jsme s ním samozřejmě takřka v každodenním kontaktu, a nebudu zastírat, že je to na něj pořádnej záhul, stíhat školu několik tréninků v týdnu a zápasy. Naštěstí bydlí v rodině Andrýsů, takže na něj dohlížejí a vedle angličtiny si má i tam s kým pokecat česky. Protože školu i hokej mu platíme my, není to jednoduché ani pro nás, zvlášť když do jeho osmnáctin, kdy teprve může přijít potenciálně velký draft, který by mohl snížit finanční náročnost, je ještě hodně daleko. Jsme si moc dobře vědomi toho, že jsme stále jen na začátku ještě tvrdší práce než dosud. Za předpokladu mnoha faktorů, především zdraví nás všech, duševního pozitivismu přes veškeré trable, které společnost přináší, správně naladěných a pracovitých lidí kolem nás, to zatím všichni bereme sportovně a hlavně pozitivně,“ končí prozatím jeden lidský příběh Josef Pekař z Frýdštejna.

201512180016_sport_227_015_pekar

A jestliže talentovaný hokejista Matěj Pekař bude ke smutku zbytku rodiny chybět na prosincovém trojutkání naší U 16 s Ruskem v turnovském zimním stadionu, rodiče Josef a Monika v hledišti prý rozhodně budou. „Po tolika letech jsme i my obuli brusle a byli se sklouznout. Zimák, na který jsme tak dlouho čekali, je krásný a tuhle investici do rozvoje našeho regionu a jeho obyvatel vidíme jako obrovské PLUS. Tímto i za mě všem, kteří se o výstavbu hokejového chrámu v Turnově nějakým dílem zasloužili, velký dík a smekám. Jak už zaznělo na slavnostním otevření, je třeba toto nové sportoviště vnímat pozitivně a hlavně vdechnout mu život, aby do budoucna vychovávalo další a další Jaromíry Jágry,“ prohlásil v předstihu první jistý divák nadcházejících česko-ruských duelů na Zimním stadionu Ludvíka Koška. Stejně jako on, tam bude i TvA, a věříme, že také VY!
Karel Vodrážka, vodraz@centrum.cz

Neděle 20. až úterý 22. prosince
LEDNÍ HOKEJ: Česko – Rusko. Zápasy reprezentačních výběrů do 16 let! Neděle 20. prosince – 17.00 hodin, pondělí 21. prosince – 18.00 hodin, úterý 22. prosince – 17.00 hodin. Zimní stadion Ludvíka Koška. Přijďte fandit reprezentaci!

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.