SOUKROMÉ DŮVODY K PÝŠE, TO JE NÁŠ VÝLET DO ZOOLOGICKÉ ZAHRADY V LIBERCI

0

Říká se, že v životě potřebujeme mít alespoň jednu nekritizovatelnou věc, nebo zážitek, který je naším pokladem a zdrojem vnitřní síly v okamžicích, kdy se potřebujeme přesvědčit, že to, co děláme, není marné, ale dává hluboký smysl, energii a chuť do dalšího života. A proto hned v úvodu je naší povinností vyjádřit děkovná slova řediteli Jiřímu Kovalčíkovi a jeho úžasné skupině dobrovolníků ze Severočeských vodovodů a kanalizací za zorganizování jedinečného výletu do nejstarší zoologické zahrady v České republice v rámci firemního dobrovolnictví. Výletu se zúčastnilo 16 klientů Zdravotně sociálních služeb Turnov, resp. Domova důchodců Pohoda.

Bylo to 16 nádherných zážitků, 16 bezděky vyvolaných vzpomínek a radostných emocí, které doznívají dodnes.
Už před vstupem do zoologické zahrady nás rozněžnila skupinka dětí z mateřské školy, kdy jedna holčička povídá paní učitelce. „Jé ty babičky se mají, že se můžou vézt, to je nebudou bolet nožičky jako nás.“

Paní Košková se narodila dva roky po založení liberecké zoologické zahrady a na její prohlídce byla jako malá osmiletá holčička. Nyní se sem vrátila po 85 letech a dojemně vzpomínala na příhodu u klece s paviány. „Stál tam pán s klacíkem v ruce a strkal ho do klece. Pošťuchoval paviána a ten se snažil klacík chytit. Jenže pán vždy ucukl. Když to udělal poněkolikáté, pavián se naštval, otočil se a vystrčil na pána červený zadek. Pamatuji se, jak se všichni dlouho srdečně smáli.“
Tenkrát to ještě nebyla klasická zoologická zahrada, ale jakási výstavka zvířat. Mnohá zvířata se na podzim prodávala, aby se ušetřilo a na jaře se sbírky opět doplňovaly. Příležitostně byla v zahradě vystavována i zvířata z hostujících cirkusů.
 
n201507221140_oso_56_015_lbcDalší z turnovských návštěvníků, pan Kulhánek, navštívil zoologickou zahradu před 65 lety s budoucí manželkou. To mu bylo 24 let. Vypůjčil si prý auto, které se mu cestou do Liberce porouchalo. Bylo to velmi dobrodružné, vždyť tenkrát ještě nejezdilo tolik aut, nebyla ani dálnice. Bylo pět let po válce, pohraničí, vracelo se sem vysídlené české obyvatelstvo a s ním i další, kteří zde hledali nový domov a práci. V této těžké době se rozhodovalo i o další působnosti zoologické zahrady, či jejím zrušení vzhledem k velice špatnému stavu objektů a zdecimovanému zbytku zvířat. Jen díky peněžním a hmotným darům byla zoologická zahrada v Liberci zachována. Nejen pan Kulhánek obdivoval, jak se zahrada rozrostla, jaké obrovské a jistě staleté stromy tu rostou, ale i paní Chládková s paní Pavlíčkovou se nechaly omámit vůní jasmínu a různobarevných rododendronů.

To pan Bělík se procházel nádherným lesoparkem zoologické zahrady poprvé v životě a paní Dagmar Černou přišel pozdravit vnuk Radim, který zde pracuje. Plni dojmů a zážitků jsme odpočívali v cukrárně v samém centru zahrady a káva se zákuskem byla jako třešnička na dortu tohoto krásného a neopakovatelného dne.
A právě toto jsou ty chvíle, na které jsme právem pyšní a za co náleží velký dík všem, kteří se na tomto výletu podíleli.

Martina Kunčíková, Zdravotně sociální služby Turnov, m.kuncikova@zsst.cz

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.