Jako váš senátor trávím polovinu týdne v Praze a tu druhou u nás v regionu. Moje práce nespočívá jen v podílení se na tvorbě zákonů v Praze, ale také – a pro mě možná především – v hájení zájmů Pojizeří. Pojďme se proto podívat na to, co znamenají některá rozhodnutí přijatá v Praze pro Turnovsko.
Když se v Praze rozhodlo o plošném zvýšení platů státních zaměstnanců, zazněl potlesk těch, kterým se přidalo. Je třeba říci, že hasičům, učitelům, úředníkům, kuchařkám ve školách i dalším tyto peníze rozhodně přejeme. Tento potřebný krok ale vláda nedoplnila o další – tedy o zajištění prostředků pro ty, kteří tyto platy vyplácejí. Kraje a obce tak najednou čelí výdajům, se kterými při plošném opatření nepočítaly. Nebo počítaly s tím, že platy zvýší, ale ne plošně.
Co to v praxi znamená? Stát sice rozhodne o navýšení platů, ale už neřeší, kde na to samosprávy – kraje a obce – vezmou peníze.
Vláda tak v podstatě „rozdává“ z cizí kapsy. Pro Turnov a okolní obce to znamená, že peníze, které měly být investovány do rozvoje a oprav, se musí narychlo přesunout do provozních nákladů, nebo jich prostě na účtech zůstane méně. Každý milion korun, o který se kvůli vládním rozhodnutím zvýší mandatorní výdaje města, je milionem, který bude chybět jinde. Místo nového asfaltu, modernizace odborných učeben v našich školách nebo investic do veřejného osvětlení a chodníků jsme svědky nuceného „lepení“ rozpočtových děr.
Je férové říci, že tento princip využívá nejen současná vláda, ale i ty minulé. A platí, že vlády, kterým rozpočtová odpovědnost mnoho neříká, pak rozdávají více – a o to více i z obecních a krajských rozpočtů.
Dlouhodobě proto v Senátu prosazuji, aby stát při každém takovém rozhodnutí jasně definoval i ono pověstné „B“ – tedy odkud mají obce tyto prostředky čerpat. Nemůžeme chtít po starostech a zastupitelích, aby „čarovali“ s rozpočty, když je ještě před několika měsíci plánovali.
Moje role v Praze spočívá také v připomínání, že Česká republika nekončí za hranicemi hlavního města. Kvalita života a veřejných služeb v Turnově, Mnichově Hradišti a dalších obcích závisí na tom, zda městům zbydou prostředky na konkrétní opravy a služby, které chtějí poskytovat. Stejně tak závisí i na tom, aby mohla sama plánovat, jaké služby budou poskytovat a jak zajistí, že lidé pracující ve veřejných službách budou spokojeni a dobře ohodnoceni.
Tento příklad rozhodování by měl otevřít diskusi o celkovém rozpočtovém určení daní. Pokud by se prosperita a pracovitost lidí a místních firem více promítala do rozdělení daňových příjmů tak, že by větší část zůstávala v místě a neodtékala do Prahy, kde se následně přerozděluje, vznikala by silnější regionální hospodářská centra. Současný stav spíše nahrává centralizovanému rozdělování financí bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.
Osobně budu dlouhodobě usilovat o to, aby do budoucna bylo co nejméně plošných opatření z Prahy a aby obcím zůstávalo co nejvíce prostředků „vydělaných“ v místě.
Ondřej Lochman, váš senátor
https://ondrejlochman.cz/
…