165 LET BEZ JEDINÉHO PŘERUŠENÍ. „TURNOVSKÝ SBOR PŘEŽIL VŠECHNY REŽIMY DÍKY MÍSTNÍM LIDEM,“ ŘÍKÁ SBORMISTR BOHUSLAV LÉDL

0

Turnovský Pěvecký sbor Antonín Dvořák si letos připomíná mimořádné jubileum – 165 let nepřetržité existence! O unikátní vazbě na samotného mistra, o tom, jak sbor přečkal historické zvraty 20. století, i proč může být společný zpěv důležitou protiváhou dnešního digitálního světa, jsme hovořili s jeho sbormistrem Bohuslavem Lédlem, který je také ředitelem ZUŠ Turnov.

* Při 165. výročí si člověk uvědomí, že u prvních kroků sboru stál ještě samotný Antonín Dvořák. Zůstalo po něm v archivu sboru něco hmatatelného?
Ano, a je to pro nás obrovská vzácnost. Sbor tehdy samozřejmě ještě nenesl jeho jméno, to dostal až později, ale Dvořák mu věnoval čtyři sbory s názvem Věnované, z nichž některé části dodnes zpíváme. Máme tedy v archivu přímo od něj věnované noty. Nebyl ostatně jediný – v pozdější éře sboru věnovali skladby také Josef Bohuslav Foerster nebo Václav Dobiáš. Ta vazba je krásná, i když mám někdy pocit, že dnes už se podobné tradice neprožívají tak silně jako kdysi.

Snímky jsou z jubilejního koncertu k 165. výročí nepřetržité činnosti sboru (Střelnice 19. listopadu 2026)

* Jméno Antonína Dvořáka ale pořád funguje jako magnet i pro lidi, kteří vážnou hudbu běžně nevyhledávají.
To stoprocentně. Dvořák je jedním z nejhranějších českých skladatelů na světě – vedle Bohuslava Martinů, dnes už velmi silně i Leoše Janáčka nebo Bedřicha Smetany. Ve světovém kontextu je ale Dvořák pořád naprostá jednička.

* Jak si vysvětlujete, že sbor dokázal fungovat bez přerušení přes Rakousko-Uhersko, první republiku, nacistickou okupaci, éru komunismu i polistopadovou současnost?
Když jsem do Turnova v devadesátých letech přišel, vnímal jsem město pohledem zvenku. A velmi brzy mně došlo, že v Turnově vždy přežívalo něco, čemu dnes říkáme občanská společnost. Lidé se o sbor starali sami, nenechali si ho vzít a nemuseli být do ničeho nuceni. Na rozdíl od některých jiných měst tady fungoval sborový zpěv jako přirozený prostor pro setkávání. K tomu se navíc přidala silná česká sborová tradice sahající do druhé poloviny 19. století, kdy po celé zemi vznikaly desítky mužských, ženských i smíšených sborů.

* V padesátých letech minulého století navíc vznikl festival Dvořákův Turnov a Sychrov, který existenci sboru dál ukotvil.
V prvních ročnících měl festival obrovský rozmach – vypravovaly se dokonce zvláštní vlaky z Prahy, uváděly se opery a patřil k největším akcím svého druhu u nás. V různých obměnách pak fungoval až do devadesátých let. Jeho konec způsobila souhra okolností: nepodařilo se najít nový umělecký management, některé věci se „lidsky“ nepovedly. A mezitím se úspěšně rozběhl festival Lípa Musica. Na samotnou tradici pak navázal Jakub Hrubý s Dvořákovým festivalem, který už má dnes záběr napříč celou republikou. V Turnově nicméně dál pod názvem původního festivalu probíhají na ZUŠ letní hudební dílny pro mladé.

* Vraťme se k samotnému sboru. Kolik zpěváků mohlo za 165 let sborem projít?
Určitě to budou vyšší stovky. V dobách největšího rozmachu míval sbor kolem osmdesáti členů, dnes nás zpívá zhruba pětatřicet.

* Vy sám jste vedení sboru převzal zhruba kolem roku 2000. Co vás k tomu tehdy přivedlo?
Dostal jsem se k tomu docela přirozeně. V Turnově tehdy působil i chrámový sbor, kde mě požádali o dirigování Rybovy České mše vánoční a dalších liturgických skladeb, třeba od Mozarta. Když pak onemocněl tehdejší sbormistr pan Vonička, plynule jsem do sboru přešel, protože část zpěváků chodila do obou těles. Přiznám se, že sborový zpěv pro mě původně nebyl hudební oblastí číslo jedna – vždy jsem měl blíž k instrumentální hudbě. Nechtěl jsem ale, aby tak vzácná tradice zanikla. Postupem času jsem si k tomu našel cestu a dnes jsem vděčný, že jsou lidé stále ochotní věnovat čas náročné klasické hudbě.

* Sbor pod vaším vedením nastudoval i velmi rozsáhlá díla, která se v regionu běžně neslyší.
Právě díky Dvořákovi jsem se dostal ke skladbám jako jsou Stabat Mater, Svatební košile, Te Deum nebo Studánky a Mikeš z hor od Bohuslava Martinů. To jsou nádherné věci, které v Turnově od té doby znovu nezazněly. Dnes řada sborů řeší návštěvnost a přizpůsobuje tomu repertoár směrem k lehčím žánrům, protože velká díla vyžadují dlouhou a náročnou přípravu. O to víc si cením toho, že naši zpěváci dokázali tak náročné party zvládnout.

* Netajíte se tím, že dokážete být na zkouškách poměrně přísný. Co od zpěváků vyžadujete?
Uvědomuji si, že jako muzikant občas neodhadnu míru náročnosti – hudba je pro mě přirozený jazyk jako mluvené slovo a někdy nechápu, že ostatní hned neslyší to, co je pro mě samozřejmé. Vyžaduji čistou intonaci a také, aby sbor zpíval zpaměti, a to i v angličtině, latině nebo italštině. Někoho to může odradit, ale dělám to čistě z hudebních důvodů. V našem sboru skvěle funguje společenská stránka – pravidelně slavíme životní jubilea členů, posedíme po koncertech a držíme při sobě.

* Jak vidíte budoucnost sborového zpěvu v době sociálních sítí a umělé inteligence?
O budoucnost vážné hudby jako takové strach nemám. U sborového zpěvu se sice už asi nevrátí masový rozmach z 19. a první poloviny 20. století, protože lidé dnes mají obrovské množství jiných možností, jak trávit volný čas, a zároveň jsou méně zvyklí na trpělivou, dlouhodobou práci. Právě proto ale vnímám základní umělecké školy a sbory jako důležitou protiváhu světa rychlého klikání na mobilu a využívání umělé inteligence. Když člověk zpívá ve sboru, zažívá společnou emoci a živou energii lidí kolem sebe. To vám žádný počítač ani tlačítko nikdy nedá.

* Pokud by si chtěl někdo sborový zpěv vyzkoušet, jak by měl postupovat?
Stačí přijít a podívat se na zkoušku. Nedělám žádné stresující přehrávky jako v profesionálních tělesech – člověk si to zkrátka vyzkouší a sám uvidí, jestli ho to chytne. Ročně máme zhruba patnáct až dvacet vystoupení, hlavně v Turnově a okolí. V adventním období je před námi koncert v turnovském kostele sv. Mikuláše, vystoupení v Železném Brodě, tradiční Rybovka na turnovském náměstí v rámci vánočních trhů i koncert v kostele v Újezdu pod Troskami.

* Co vám osobní práce s amatérským sborem dává vedle vašich dalších muzikantských aktivit?
Po čistě muzikantské stránce se realizuji i jinde s profesionály, ale cítím, že člověk má do svého prostředí něco vracet i nezištně.
Dnes se všechno přepočítává na peníze, jenže ty samy o sobě radost nepřinesou. Když za mnou po koncertě přijdou sboristé – i když vím, že jsem na ně byl na zkouškách tvrdý – a poděkují mně, to je pocit, který má pro mě skutečnou hodnotu.

Z HISTORIE SBORU
Historie turnovského sboru se začala psát po uvolnění spolčovacího práva v rakouské monarchii – povolení ke zřízení Zpěváckého spolku vydalo České místodržitelství 31. prosince 1860 a za oficiální vznik je považován 9. březen 1861, kdy se uskutečnilo jeho první veřejné vystoupení. Sbor tehdy začínal jako mužský a prvním předsedou byl Josef Hoffmann. Své současné jméno nese těleso od 4. května 1904, kdy se na valné hromadě – pouhé tři dny po skladatelově úmrtí a se souhlasem jeho pozůstalých – přejmenovalo na Zpěvácký spolek Antonín Dvořák. V průběhu 20. století se sbor proměnil ve smíšený, mj. stál u zrodu festivalu Dvořákův Turnov a Sychrov i u tradice turnovských vánočních koncertů a pod vedením řady významných sbormistrů (od Jana Kerna až po současného sbormistra Bohuslava Lédla) dokázal nepřetržitě působit až do dnešních dnů.

 

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.