PAYYA MATYS: CHCI ŠÍŘIT POZITIVNÍ ENERGII

1

Mladá slečna pocházející z Rovenska pod Troskami, kterou možná zná jen subkultura pohybující se v žánru, kterému se věnuje. Je to ale škoda, v září totiž vydala album, které je plné chytlavých songů, co jednoduše nabíjí energií. Payya Matys, civilním jménem Pavla Matysová, má rozhodně co říct. Je výjimečná tím, že zpívá výhradně česky a její písně jsou plné pozitivního myšlení, což není v žánru hiphopu aR’n’B tak časté. Jak sama říká, neví, proč by měla do lidí pumpovat depresivní a lítostivé songy, když se dá na svět dívat optimistickýma očima. Její tvorba se dotýká nejen zmíněného hiphopu a R’n’B, ale i jazzu a blues. Velmi skromná zpěvačka s jasnými názory, poctivým a profesionálním přístupem ke své práci. I tak by se dala krátce charakterizovat. Její první album nese název Ze Stínů a přináší nám jasné poselství, abychom z těch stínů vylezli ven na slunce, nadechli se a dívali se na svět s nadějí, že opravdu může být lépe. Pokřtěno bylo 15. září v turnovském Magicu. Nejen o něm jsem si s Payyou povídala.

* Pojďme vzít vše pěkně od začátku. Kdy jsi začala zpívat? Už jako malá holčička, nebo později?
Začala jsem jako malá holka. Zpívaly jsme hlavně s mamkou, která učila hrát děti na kytaru.

* Pocházíš z muzikantské rodiny. Tvoje maminka se ale věnuje úplně jinému stylu než ty, že?
Ano, mamka se pohybuje spíš v bigbítu. Má tři kapely (maminka Kateřina Matysová, muzikantka a zpěvačka v kapelách Bigbítek, Zabeat a Naruby band – pozn. aut.).

Křest nového alba

* Co na tvou tvorbu říká?
Je spokojená, i když někdy má samozřejmě tendence mně radit. Nad tím, co mi říká, se zamýšlím, ale bohužel mi to většinou způsobí spíš blok. Snažím se ty rady poslouchat, protože muziku dělá daleko déle a rozumí tomu, ale musím se naučit nebrat si to tak.
Jinak je ale pyšná, je to prostě máma (úsměv). Ona i starší ségra si se mnou zazpívaly na albu v písničce Lásky-Nadsázky.

* Kdy ses začala hudbě věnovat na té úrovni, kde jsi teď? Kdy ti třeba vyšel první singl nebo klip?
Před osmi lety, ale nebyl to vyloženě singl, byl to spíš takový pokus. Upřímně, když to teď po těch letech slyším, nejradši bych si urazila hlavu (smích). Ono je totiž hrozně znát, když to děláš doma na koleni nebo v profi studiu.

* Styl, kterému se věnuješ, není možná všem tak úplně známý. Pojďme ho tedy trochu představit.
Moje tvorba nejde specifikovat jedním slovem. Většinu beatů (hudební doprovod k písničce – pozn. aut.) mně dělá DJ a jsou hiphopový, takže by do toho šlo rapovat, ale zpěv tomu neodpovídá. Mixuje se to s R’n’B a dají se v mé tvorbě najít i prvky jazzu a blues. K posledním dvěma jmenovaným bych v budoucnosti chtěla inklinovat nejvíc.

* Jaké jsou v hudebním světě tvoje vzory?
Nedá se říct, že bych v Čechách měla oblíbenou zpěvačku, která by dělala něco podobného jako já, ale ze zahraničních se mi líbí třeba Jessie J nebo Pink. Nejsem nějak vyhraněná, mám ráda muziku od rocku přes house až po R’n’B a to se pak odráží i v mé tvorbě.

* Na Radiu Wave tě označili za „hudebnici–srdcařku“ a tvoji tvorbu za „resuscitaci nakopnutím“. Co tomu označení říkáš? Cítíš to tak?
V hudbě srdce určitě mám, jinak bych to nedělala. To označení resuscitace nakopnutím se týkalo písničky Svět není tak zlej. Myslím, že je to hlavně proto, že se snažím být ve svých písničkách pozitivní. Musím říct, že většina hip-hopovejch písniček je o negaci, neznám moc pozitivních songů. I proto se snažím šířit pozitivní energii a do textů ji dávat. V jednom songu se jasně ptám: Proč hledat důvod nebýt šťastný? Přijde mi, že lidi vlastně nechtějí být spokojený, a to je škoda, takže já se snažím jít cestou optimismu a pozitivní energie, kterou chci i rozdávat.

* Ty zpíváš ale i rapuješ. Jaká byla tvoje hlasová průprava? Chodila jsi někam na zpěv?
Jako malá jsem chodila v Rovensku do sboru a zpívali jsme doma. Minulý rok jsem zkusila změnit nahrávací studio a při té změně jsem absolvovala i pár lekcí zpěvu. Dost mně to pomohlo, nikdy jsem třeba nezkusila zpívat vysoko – a ejhle, najednou se mi povedlo zvednout hlas o oktávu a půl.

Fanoušci…

* A kde jsi nakonec album natočila?
Už od svých začátků nahrávám ve studiu UnbeatableRecordsa tam jsem také nahrála celé album.

* Pověz mně, jak je to s texty tvých písní, píšeš si je sama?
Ano, texty si píšu sama a vytvářím si i melodický linky.

* Pokud vím, tak tvoje texty jsou čistě české, je to tak?
Ano, nechci zpívat anglicky, jsem hrdá na to, že jsem Češka. Nevím, proč bych měla zpívat anglicky, když lidi, kteří mě nejvíc podporují a chodí na moje koncerty, jsou z Čech.

* Kde nejraději tvoříš? Máš nějaké místo, kde se ti nejlépe píše?
Dřív jsem si chodila sednout třeba do parku a tvořila jsem tam, ale teď zažívám takový období, kdy se mi nejlíp píše doma. Album ale skoro celý vzniklo v turnovském baru Barrel, kde jsem dřív pracovala.

* A jak je to v tvém případě s hudbou? Jak to vlastně v žánru, kterému se věnuješ, funguje?
Hudbu mi vždycky dělá DJ. Nejvíc beatů mi vytvořil Lukáš Halama alias DJ Sali, kterej je neuvěřitelně talentovanej a tvárnej v tom, co já chci, a dokáže tvořit podle mých představ. Dá se říct, že je to můj „dvorní“ DJ. Dělali jsme spolu většinu alba a jezdí se mnou hrát i na koncerty.

* Šlo by v tvém případě vystupovat s živou kapelou?
No, ono by to asi šlo, ale sestavit ji, to je kámen úrazu. Já chci věci dělat pořádně a ne se jenom sejít jednou za týden ve zkušebně na pivo. To bývá zvykem, ale pro mě je to ztráta času. Takže zatím asi ne.

* S kým spolupracuješ? Máš třeba někoho, kdo tě zastupuje?
Zatím si všechno tak nějak dělám sama. Samozřejmě s podporou rodiny a kamarádů. Bez těch by to fakt nešlo. Ale manažera, s kterým bych měla smlouvu, to zatím ne, trochu se bojím, že by mně to svázalo ruce.Na koncerty se mnou většinou jezdí Barbršenko (Barbora Štěpánková – rapperka, pozn. aut.), DJ Sali a SantoWoreal. Nesmím zapomenout na důležitého sponzora, firmu R. F. Profi, která mně moc pomáhá v rámci propagačních i jiných záležitostí, za což jípatří opravdu velký dík.

* 15. září proběhl v turnovském klubu Magic křest tvého alba Ze Stínů. Z mého pohledu má velmi zajímavý formát, jak tě to napadlo? (Album je vlastně flashdisk a ne klasické CD – pozn. aut.).
Sešlo se víc věcí, které mě nakonec dostaly k tomu udělat album takhle. Řešila jsem totiž booklet na CD a bylo docela vtipné, jak se lišily ceny té které firmy. Ať už se to týká čehokoliv v hudbě, většina lidí na tobě chce fakt jen vydělat… No a pak mi kamarád dohodil Jirku Ištvánka z Kacanov. Moc šikovnej člověk. Je to grafik a navrhnul mi tuhle variantu.
Další věc je ta, že v dnešní době CD přehrávače moc nefrčí, všichni jedeme přes USB porty, takže je to i praktičtější, třeba do auta. Uvažovala jsem tak, že cédéčka jsou pro lidi spíš suvenýrem z koncertu a na to já zatím opravdu nemám jméno. Pro mě je teď důležité, aby si mě lidi mohli poslechnout, kdekoliv zrovna budou.

Snímek z vystoupení

* Kdo ti album pokřtil?
Kmotrem alba byl JUDr. Jindřich Lhoták. Je to člověk, který mě hodně podporuje a pomáhá mi. Je už v důchodovým věku, a přesto neodsuzuje mladou generaci, poslouchá moje písničky a fandí mi. Pak jsem měla ještě tři sudičky. Lukáš Halama alias DJ Sali, který mně dělá většinu hudby. Dál Štěpán „Stewe“ Bárta, což je producent desky a majitel nahrávacího studia, kde deska vznikla. A Sváťa Vorel alias SantoWoreal, se kterým v poslední době točím klipy a celkově mně pomáhá. Říkám jim tři „esíčka“ v rukávu, se všema spolupracuji a jsem ráda, že je mám.

* Jak se dá album získat?
Je to v řešení, ráda bych se domluvila s místními hospodami, kavárnami a tak, že bych dala pár flash disků do oběhu tam. Jinak je samozřejmě možnost kontaktovat mě přes sociální sítě a na koncertech.

* Sociální sítě vnímáš jak, když už jsme na ně narazily?
V podstatě jako nutnost. Jasně, k dnešní době to patří a je to super nástroj právě pro komunikaci s fanoušky, ale živý kontakt s člověkem ti to stejně nenahradí.

* Chtěla by ses jednou muzikou živit?
Určitě. To je můj sen. Já jsem zlatnice, ale tuhle profesi jsem nikdy nedělala. Od patnácti pracuju v restauracích a barech. Baví mě to, ale cítím, že to taky není napořád. Denně se setkávat s lidskou hloupostí je někdy nad moje síly. Myslím, že hudbou se můžeš živit, aniž bys byla známá po celý republice. Jsem optimista, věřím, že to není přehnaně velkej cíl a že se mi to jednou podaří.

* Co plánuješ dál? Můžeš pozvat na nějaký nejbližší koncert pro ty, co třeba nestihli křest?
Teď je pro mě prioritou udělat si trošku čas na rodinu, kterou jsem vzhledem k přípravám na křest zanedbávala a fakt mě to mrzelo. Nicméně chci pořád tvořit a nezastavovat se. Koncerty teď výhledově bohužel žádný v plánu nemám. Budeme se věnovat natáčení klipů k písničkám z alba. Chci, aby to pomalu šlo všechno ven a lidi o tom věděli. Taky budu nahrávat nový písničky.

* Jak probíhá takové natáčení klipu? Pokud vím, tak nějaké už světlo světa spatřily.
Zatím to vždycky bylo tak, že jsme to dávali dohromady s kamarády. Nejsme ale profíci a ani se za ně nevydáváme. Vždycky mi to přijde hrozně vtipný, je to tak, že na pódiu prostě jsi v tu chvíli a zpíváš, ale v tom klipu to vlastně hraješ. Když se pak vidím, tak mám pocit, že to nejsem já (úsměv). Důležitý je říct, že nejsem herečka ani scénáristka a klipy si děláme fakt pro radost, a taky kvůli propagaci. Ráda bych natočila klip, který bude z koncertu. Jako takový poděkování lidem, kteří mi pomáhají a mají rádi moji tvorbu.

Payya s autorkou textu

* Až bude koncert, na co by se mohli lidi těšit kromě písniček?
No, plánuju, že bych do vystupování zařadila tanec. Líbilo by se mi, kdybych na pódiu byla já a dvě tanečnice. Už jsem začala trénovat se ségrou, protože ona tancuje, ale zatím je to bída (smích). Vůbec mi to nejde, fyzička žádná. Takže na tom chci teď taky zamakat, aby bylo na co koukat.

* Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve všem, čeho bys chtěla dosáhnout.
Taky děkuji a budu ráda, když se jednou lidi přijdou podívat a poslechnout si moji tvorbu.

Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com

Sdílet

Autor článku

1 komentář

  1. Hezký rozhovor. Těší mě že se ještě pořád najdou lidi z mladé generace které hudba baví, a aktivně se ji věnují. Mladé slečně muzikantce držím palce! 😉 Je vidět že to má v hlavě srovnané a ví co chce.
    Aby také ne, vzhledem k jejím rodičům, po kterých zdědila určitě i hudební geny.
    Jen mě malinko zaráží to jméno, „Payya Matys“? Což je předpokládám pouze umělecké jméno?… I když je to dnes už v zhledem k dnešní „tvrdé“ době asi obvyklé (viz. Emma Smetana) tak si myslím že čeština malinko pláče…
    Každopádně přeji ať se daří! Když člověk dělá to, co dobře umí, a čemu věří, tak se potěšující výsledek většinou vždy dostaví!

    Hezký den, Vladimír J.

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.