Že je mládí divoké, drzé, občas nezná hranice a má ostré lokty, slýcháme my, kteří jsme se narodili kolem revoluce a hlavně ti, kteří se narodili už do svobodné země, velmi často. Je to samozřejmě pravda, ale druhá strana mince je, že bez těch ostrých loktů by se možná někteří nedostali tam, kde teď jsou. Co jednomu může připadat trapné, divné a těžko pochopitelné, může druhému přinést úspěch na poli, o kterém možná ani nevíme, že existuje.
Jeden takový „neotesaný“ mladík se už nějakou dobu prosazuje jako speaker a také vystupuje s Freestyle rap exhibicí. Jeho civilní jméno je Matěj Pivokonský, používá umělecké jméno Pivoth, pochází z Turnova a hrdě se k tomu také hlásí. „Turnov mám jako město moc rád, mám tady maminku a spoustu přátel, kteří mě podporovali hlavně na začátku kariéry. I když není tolik času, kolik bych si přál, rád sem občas zavítám,“ říká Matěj.
A o jakou kariéru v jeho případě vlastně jde? „Freestyle rap exhibice je forma rapu spadající do žánru hip-hopu. Jeho kouzlo je v tom, že se jedná o improvizaci. Speaker je vlastně moderátor. Dělal jsem například na rádiu Kiss a v Rádiu R v Brně. Objíždím jako speaker i různé akce a festivaly. Například Run in colors, Beats for love nebo Dance Life expo,“ vysvětluje Matěj.
Dále uvádí, že se mu povedlo v rámci žánru, kterému se věnuje, vystoupat až do „nejvyšších pater“ a na pódiu se setkává s velmi známými lidmi. Jsou to jména jako Paulie Garand, Majk Spirit, Atmo Music nebo Jakub Děkan. Seznam slavných osobností, s kterými se na pódiu setkal, je prý ale mnohem delší. „Interpretů, s kterými jsem vystupoval jako speaker nebo jako předskokan s Freestyle rap exhibicí, je mnoho. Například Leoš Mareš, Ondřej Sokol, Rybičky 48, Jakub Kohák, Škwor a spousta dalších,“ říká Matěj a dodává, že se neomezuje jen na Českou republiku. V rámci svých show navštívil Německo, Slovensko a Švýcarsko. V budoucnu se chystá do Holandska a Francie.
Kdy ses začal freestylu a speakrování věnovat?
Všechno to začalo, když mi bylo asi třináct, možná čtrnáct. Objevil jsem na internetu soutěž, která se jmenovala Battle Night. Jednalo se o mistrovství ČR a SR ve Freestyle rap battlu. Strašně mě to fascinovalo a bavilo. Tak jsem začal zkoušet a přišel na to, že mi to celkem i jde. Pár let jsem rapoval na sídlišti mezi kamarády a v roce 2009 jsem se zúčastnil akce Babylon Rooftop party, kde jsem zažil svůj první veřejný battle (soutěž v rapování probíhající živě, bez přípravy – pozn. aut.). Tam začala moje cesta. Postupem času se k tomu přidalo i speakrování (moderování). K tomu jsem taky přišel jak slepý k houslím. Jednou mě promotér požádal, jestli nemůžu dostat lidi před koncertem do varu. Zkusil jsem to – a vyšlo to. Důležité je ale říct, že tam, kde jsem, nejsem jen díky tomu, že bych v tom byl dobrý. Obrovskou zásluhu na tom má můj dvorní DJ (nebo spíše já jeho dvorní hypeman) a kamarád Denis Vasas alias DJ Fliptyck. Ten mě začal vozit po akcích a dával mi příležitost se ukázat. Vzniklo tím takové showmanské duo. Nebýt jeho, nikam bych to asi nedotáhl. Stejně velkou zásluhu má i moje přítelkyně, která je pro mě obrovskou inspirací. Žene mě dál a motivuje. Hlavně má obrovskou trpělivost, protože vím, že mám svoje chyby. Poslední, kdo má velký podíl na mé práci, je můj kamarád, spolubydlící a vynikající tanečník Ondra Švec alias Endrewstyle. Dává mně hromadu energie, je inspirativní a hlavně je to člověk, co mně vždy dal šanci a podržel mě, i když jsem si to dvakrát nezasloužil. Nebýt těchto lidí, zdaleka bych nebyl tam, kde teď jsem.
Vystudoval jsi turnovské gymnázium. Tam bývají lidi v rámci hudby zaměřeni spíš na „tradiční umění“, jak vnímali spolužáci tvůj směr?
Hodně lidí to nevnímalo vůbec. Celkově to s mojí popularitou ve škole moc slavné nebylo. Šel jsem vždycky spíš proti proudu, tím pádem jsem byl jiný a pro ostatní divný. Někdo se tomu smál, někomu se to líbilo, někdo to neřešil. Nepomohl tomu ani první text, který jsem napsal. Byl určený pro holku, co sem měl v té době rád. Provedení ale bylo, jaké bylo a lidem to bylo spíše k smíchu, což s odstupem času úplně chápu. Nějak jsem to ale neřešil, po gymplu se odstěhoval a šel svojí cestou. Jinak mám ale rád i spojení s tradičními nástroji, vůbec se tomu nebráním.
Pokud to dobře chápu, jde při tvém vystoupení hlavně o zábavu, aktuální nápady a improvizaci. Předpokládám, že vycházíš z momentální nálady, typu akce a prostředí, kde se zrovna nacházíš. Není tedy nutná vůbec žádná příprava?
Ano, je to tak. Co se přípravy týče, nemůže ani žádná být, protože pak už by nešlo o freestyle (improvizaci) a nechci lidem ukazovat něco, co není reálné. Jediný způsob, jak se člověk může připravit, je psychicky. Vzpomínám na první vystoupení na festivalu Beats for love, kde na nás čekaly tisíce návštěvníků. Popravdě, nejsem trémista, ale když jsem to viděl z backstage, trému jsem měl šílenou. Je ale potřeba se nad to povznést a předvést maximální výkon.
Snímek z jednoho z festivalů…
Většina umělců nějakým způsobem svoji tvorbu zaznamenává, aby měli hmatatelnou věc. Malíř má obraz, sochař sochu, hudebníci mají album. Co máš ty? Existuje ve tvém oboru něco takového?
Existují samozřejmě nějaká videa, fotografie… Ale já osobně ani nevyžaduju nahrávání mojí performance. Žiju tím okamžikem, tou energií, která v klubu vznikne. Obraz se může zničit, socha rozpadnout, deska se může zlomit… Vzpomínku mi ale už nikdy nikdo nevezme. Nejde tu o slávu nebo peníze, i když je to vedlejší produkt toho co dělám. Jde tu o úsměvy a radost lidí, pro který vystupujeme. Že za námi přijdou a řeknou: „Bylo to super, díky…“ To je to hlavní, což mi popravdě dlouho unikalo.
Objevil ses v projektu Hrdinové, můžeš o tom říct něco bližšího?
Opět další překvapení mého života. Jednoho dne mě oslovila studentka Elen Viková, že v rámci školy pracuje na projektu, který má sdružit zajímavé talenty, vyzpovídat je a celá tato kompilace pak vyšla knižně. Měl jsem tedy tu čest dostat se mezi devět zajímavých lidí. Od YouTuberky, přes promotéra, DJe, profesionálního vojáka, fotografa až po cvičitelku aerobiku s mezinárodními úspěchy.
Uvidíme tvoji show někdy v Turnově?
To je dobrá otázka. Před několika lety jsem hrál v turnovském klubu Garáž, který je dnes Refreshem. Od té doby jsem čest v rodném městě hrát neměl. Co bude do budoucna, těžko říct, momentálně nic naplánováno není. Nehledě na to, že ukončím své působení na klubové scéně a budu se věnovat výhradně větším akcím s menší intenzitou. Život čítá i důležitější věci než objíždět skoro každý víkend kluby a akce. Je načase začít se věnovat budování rodiny a dalším „dospěláckým“ záležitostem. Tím ale neříkám, že končím. Hudbu miluju a věnovat se jí chci, jen je potřeba začít více selektovat. Ono celkově to je v mé branži na scéně těžké. Promotéři v Česku nejsou moc naučeni platit za tento typ funkce. Bohužel jsme v tomhle hodně pozadu za světem a je to škoda, akce pak dostává úplně jiný ráz a atmosféru.
Děkuji za rozhovor a přeji všechno dobré.
Také děkuji a zdravím do Turnova.
Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com