Ve středu 5. února se v Klubu Kus na Střelnici uskuteční od 20.00 hodin výjimečný koncert. S kapelou tu vystoupí Gerald James Clark. Vypráví příběhy, hraje nadupaný rock’n’roll a tvrdí se o něm, že je stejně nakažlivý jako zimní chřipka… Hlas má jako Ray Charles. Jihoafrický kytarista Gerald Clark.
* Pocházíte z Jihoafrické republiky, co vás přivedlo sem k nám do střední Evropy? Nechybí vám Jižní Afrika?
Do České republiky jsem přijel hrát. Absolvoval jsem turné s pražskou kapelou v jednadvaceti městech a turné jsme si zopakovali asi před dvěma lety, kdy jsem se seznámil se svou přítelkyní. Ona v té době žila v Anglii a byla tady na návštěvě u rodiny, takže se během turné stalo hodně náhod. Začali jsme spolu chodit, pak za mnou přijela na návštěvu do Jihoafrické republiky a pak jsme se rozhodli vrátit sem. Nicméně zimy jsou tady dlouhé, takže kromě Česka trávím čas také v Jižní Africe, kam se rád vracím.
* Pamatujete si ještě na svůj první koncert v České republice? Jací jsou podle vás Češi posluchači?
Užil jsem si to, i když jsem byl hodně nervózní. Ostatní muzikanti hráli v kapelách, můj koncert byl akustický, jen kytara a bicí. Měl jsem velké obavy z jazykové bariéry. Naučil jsem se trochu česky, ale stejně jsem se trochu bál. Nakonec jsem byl příjemně překvapen, jak se to lidem líbilo, moje vystoupení opravdu přijali. Někdy jsou sice Češi trochu rezervovaní, ale myslím, že si hudby velmi váží a jsou věrní svým oblíbeným umělcům a hudebníkům.
* Jak byste popsal svůj hudební styl a kde čerpáte inspiraci?
Ve svých začátcích jsem se inspiroval starými černošskými bluesovými hudebníky a chtěl jsem umět to, co oni. Poté, co jsem začal psát vlastní písně, mě velmi inspirovala celá řada hudebníků z různých žánrů. To se odráží i v mé tvorbě. Začínal jsem jako bluesový hudebník, což je a vždycky bude moje první láska. Nicméně myslím, že mé písně jsou jedinečnou směsicí neustále se měnící krajiny mého života, inspirací a nádherných pravd, které lze v hudbě najít. Abych to nějak pojmenoval, nejlépe bych to popsal jako soul/country/blues/folk s nádechem africké příchutě, ve které jsem vyrůstal!
* Je ve vašem repertoáru nějaká písnička, kterou zpíváte nejraději?
Nejraději hraju skladbu s názvem Fire z mého alba Afroboer. Na videoklip, který se natáčel v krásné oblasti zvané Transkei – v rodišti Nelsona Mandely, se můžete podívat na YouTube.
* Dovedete popsat svůj vztah k Turnovu?
Mám to štěstí, že dechová sekce, se kterou hraji, je z kapely What The Funk. Jsou to všechno velmi talentovaní lidé a všichni jsou právě z Turnova a okolí. Na hybridní kytaru se mnou hraje Jakub Hlobil, který je z Mašova a bubeník Antonín Jína je z nedalekého Košťálova. Posledních několik let v létě společně koncertujeme na zámku Hrubá Skála. Vždycky je tam na nádvoří neuvěřitelně krásná atmosféra. Kromě této pravidelné štace ale jezdíme po celé České republice a trochu i do sousedních zemí. V roce 2024 jsme měli i pěkný zájezd na festival STRAB v Mozambiku a UP THE CREEK v Jihoafrické republice.
* Děkujeme za rozhovor.
Ptala se Zuzana Šullová