Zpěvák, který zcela jistě ovlivnil generaci narozenou ve stejných letech, jako se narodil on sám. Povedlo se mu ale přesáhnout ještě dál. Protože si ho v osmdesátých a devadesátých letech pouštěly naše maminky, vyrostla na něm i další generace. Znají ho z kapely Žentour, ale i jako zpěváka, který se pak vydal svojí vlastní cestou, nebo z muzikálů. A protože je teď známý z pořadu Tvoje tvář má známý hlas, chodí se na něj podívat i zástupci mladších ročníků, aby viděli, co je ten chlapík, který hodnotí ostatní, vlastně zač.
I tak by se dal velmi krátce charakterizovat. Dělá toho ale mnohem víc. Naposledy jsme spolu mluvili v roce 2013, šla jsem tedy nyní zjistit, co se od té doby změnilo. Něco sice ano, ale to zásadní zůstává stejné. Je to profesionál na jevišti i mimo něj, hodnoty a názory má ve svých letech jasně seřazené a stále má rád živé koncerty, stejně jako každoroční dovolenou v Řecku. Je fajn zjistit, že v době, která je hodně nestálá, alespoň něco platí a má svůj jasný řád.
Maloskalská noc 2017, Janek Ledecký
Nejen o létě, festivalech a rodině, ale i o muzikálu Iago, který se 21. září 2017 dočká v divadle Hybernia své české premiéry, jsme se před jeho vystoupením na letošní Maloskalské noci bavili…
* Festival na Malé Skále je už dobře znám svojí příjemnou atmosférou. Jak se těšíte na svoje vystoupení?
Moc. Z toho všeho co dělám, mě koncerty, ještě ke všemu venku, baví pořád úplně nejvíc.
* Maloskalská noc je hlavně rodinným festivalem. Vy sám už máte děti ve věku, kdy by z vás klidně mohli udělat dědečka. Jak byste tuhle roli přijal?
Moje děti se na to zatím moc nechystají. A my je do toho opravdu nenutíme. Musím ale říct, že jsem nachystanej na to, že vnoučátka jednou „umazlím k smrti“. To je prostě daný.
* Na jaký typ festivalu nebo koncertu byste vyrazil vy sám?
Jednou jsem ještě za totáče viděl na fesťáku v Budapešti sestavu, kde byli mimo jiný Bruce Springsteen, Peter Gabriel a Sting. To bych si klidně dal znovu.
* A z české hudební scény?
Mám to štěstí, že jak objíždím fesťáky jako účinkující, tak chytím skoro všechny. Tím pádem i vím, co je na naší scéně novýho, a to je fajn, trochu se zorientovat. Baví mě i ta pestrost, která na festivalech je. Před čtrnácti dny jsme hráli na Labefestu v Děčíně a tam před námi hrál Jarda Uhlíř. Lidi to brali a byla to fakt skvělá zábava. Po něm jsme šli my a pak Rybičky 48. Ta rozmanitost je super.
Maloskalská noc 2017…
* Líbí se vám nové tváře, respektive jejich tvorba? Myslíte si, že je kvalitní?
Třeba zrovna Lenny, která taky hraje tady na Malé Skále, tak o tom není sporu, že je to kvalitní. (V době rozhovoru probíhal koncert zpěvačky Lenny, která vyhrála čtyři ceny Anděl za rok 2016 pozn. aut.) A obecně si myslím, že je to takový střídavý. Je to taky otázka vkusu. Já poslouchám nějakou muziku, která mi rezonuje líp než jiná a vy zase můžete poslouchat něco úplně jiného a bude se vám to líbit. Nicméně, na muzice je jedna obrovská výhoda v tom, že si tu písničku prostě buď pustíte, nebo ne, rádio přeladíte. Například v architektuře to takhle není. Když někdo postaví něco ošklivého, tak kolem toho budou chodit ještě naše pravnoučata a nic moc s tím neuděláme. Ale dneska vás asi těžko někdo přinutí jít na koncert kapely, která se vám hnusí…
* Když jsme spolu mluvili naposledy, v srpnu 2013, měl mít muzikál Iago před premiérou (plán byl únor 2014). Nakonec vše dopadlo trochu jinak. Iago už se rok hraje v Bratislavě, a v Čechách by měl mít premiéru letos, 21. září v divadle Hybernia. Co se stalo, že to nevyšlo?
Producentovi vybouchnul zásadní sponzor, tedy partner muzikálu. Chvíli mě přemlouvali, abychom to udělali v civilu, bez kostýmu a bez scény. Že to ten muzikál unese, protože muzika je tak silná, že to prostě půjde… A já jsem řekl, že ne. Ať už by to ta muzika unesla nebo ne, jednou je to Shakespeare a já chci lidem ukázat báječnej zážitek a skvělý divadlo.
No a právě díky tomu, že jsme se koprodukčně propojili s Novou scénou Bratislava, můžeme si dovolit opulentní, velkou výpravu. Po té téměř roční zkušenosti ze Slovenska si můžu dovolit říct, že se fakt máte na co těšit. Já se těším jako malý dítě.
Rozhovor v zákulisí…
* Vy sám ztvárňujete Iaga, tedy průvodce dějem a pobočníka Othella. Po Claudiovi z Hamleta další „křivý“ charakter.
Ano, vyzkoušel jsem si to už na Slovensku a v životě jsem takovýho záporáka nehrál. Moc si to užívám, ale musím říct, že všichni ostatní Shakespearovi padouši, jako je Richard III., Macbeth nebo právě král Claudius z Hamleta, to je mateřská školka oproti Iagovi. Iago je opravdu nejvíc.
* Na Vaše poslední autorské CD – Na konci duhy, si museli posluchači počkat dlouhých deset let (vydáno bylo v roce 2015). Bude další CD trvat také tak dlouho? Rodí se už nápady?
Copak nápady, ty jsou, ale já prostě potřebuju termín. Potřebuju, aby mi někdo řekl, že to chce vydat a termín kdy. Musí mě prostě trošku honit, protože já mám tolik práce a věcí, co mě baví a mám je naplánovaný už několik let dopředu. Ale je pravda, že si nápady prostě pořád nahrávám a texty píšu, že se to už pomalu sbírá, tak uvidíme.
* Teď trochu odbočíme od tématu hudby a tvorby k politice. Máte pocit, že byste se měl nějak vyjádřit nebo angažovat, vzhledem k tomu, co se teď v Čechách děje?
Někde jsem už říkal, že kdyby mě někdo viděl, jak se chystám angažovat v politice, tak ať mi bez pardonu nafackuje hned na potkání, rovnou na ulici. A na tom si trvám. Tečka.
…
* Začíná léto, co vás čeká? Jak strávíte letní měsíce?
Teď do konce června máme festivalovej plán, který nás čeká odehrát. Do toho v divadle Hybernia hlídám korepetice, který běží na plný obrátky, aby všichni odjeli na prázdniny a všechno správně uměli. No a pak mě čeká pět neděl na Lefkadě v Řecku, kam jedeme už po čtrnáctý za sebou, na stejný místo. Je tam skvělej windsurfařskej revír a Ester tam má tréningovej letní camp. Takže se nám to tak hezky propojí. Já tam vždycky napíšu spoustu věcí. Letos tam potřebuju dopsat jeden filmový scénář a beru si s sebou i kytaru a takový malý domácí studio.
* Prozradíte, čeho se týká ten scénář, na kterém pracujete?
Je to film, který se jmenuje Go Wild. Jde o zahraniční produkci. Je to životní příběh Američana Vica Wilda, snowboardisty, kterýmu americká federace úplně zastavila jakoukoliv podporu, a vypadlo to, že toho bude muset nechat. Jeho holka, Ruska, a taky skvělá snowboardistka, mu tenkrát nabídla, že by se mohli vzít a že by mohl jezdit za Rusko. Udělali to a on v Soči vyhrál pro Rusko dvě zlatý medaile. Je to prostě nádhernej příběh o tom, jak se potkají dvě kultury a ty otázky toho, co můžete a nemůžete, v tom sportu ještě dělíte tím, že jste pro něco obětovali celej život a najednou vám to někdo od stolu v kanceláři celý zastaví… Je to silnej příběh.
* Tak ať léto vyjde a vše se vydaří.
Díky, vám taky.
Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com