Miloš Kopecký tvrdil, že humor je nejdůstojnější projev smutku. A Charles Bukowski prohlásil, že lidé vůbec nemají smysl pro humor a k tomu se všichni berou „zkurveně“ vážně. A tak bych mohla pokračovat. Filozofové, mravokárci či samotní herci se mnohdy urputně snažili či snaží dát smíchu formou citátu nějakou univerzální definici. Naštěstí to nefunguje…
Dovoluji si vám představit komika Petra Vydru. Osobně jsem ho poznala kdysi, opravdu dávno. Student, který si přivydělával coby brigádník v knihkupectví, kde jsem pracovala. Takový slušný, trochu zakřiknutý kluk. Dnes známý herec. Autor knihy. No. Život je plný překvapení…
* Tak nejprve otázka položená mojí nejmladší dcerou. Chtěla by vědět, jestli jsi byl vtipný už od dětství. Uváděl jsi totiž koncert Podkrkonošského orchestru, kde hraje, a hudebníkům jsi to ztížil. Smáli se a měli se přitom soustředit…
Tak to já nemohu sám hodnotit, ale věřím, že dcera je příčetná. A pochopitelně jsem rád, že se jí mé moderování líbilo. Co ale mohu říci, je, že mě práce se slovem zajímala vždycky a neměl jsem tendenci dělat něco jiného, dejme tomu technického.
* Matematika a fyzika nebyly tvoje oblíbené žánry?
To mě míjelo a dnes mně to i chybí. Ne kvůli číslům nebo vzorečkům, ale všímám si, že všestranněji vzdělaní kolegové, například v pořadu Na Stojáka, obratně dokáží používat metafory z těchto oborů, mají širší pole pro vyjadřování a přitom je to většině diváků srozumitelné. Ale stejně bych matfyz nestudoval…
* Píšou o tobě, že zastupuješ intelektuální typ komika, a to právě ve vztahu k pořadu Na Stojáka. Vnímáš se tak? Projevem tak skutečně působíš, ale občas říkáš, no, pěkně ostré věci.
To se píše na stránkách pořadu, a tam jsem si to formuloval sám. Snažil jsem se ale být objektivní, takže v té charakteristice jsem používal jenom to, co o mně kde někdo řekl. Autorský herec musí znát svůj typ. To je základ. A ostřejší slovo… To je vlastně metoda. Uchlácholím diváky tím, že jsem kultivovaný jemný džentlmen a pak tam pošlu nějakou bombu, což je ten moment překvapení. Divák je pak konfrontován s tím, jak vypadám, a na druhé straně s tím, co říkám.
* Ohledně toho typu. Mluvíme například o Oldřichu Novém, který se svého času z kaváren „přestěhoval“ na traktor a byl to průšvih…
To je přesně ta zrůdnost komunistické kulturní politiky. Nový v kraťasech, sýrový nohy, zločin. Ano, právě tam to drhne.
* Historie stand-up comedy, kterou velmi úspěšně provozuješ, sahá do přelomu 18. a 19. století. Ovšem tuto formu zábavy nejvíc proslavili dva američtí komici století 20. století – Lenny Bruce a George Carlin – a ti oba za svou prostořekost skončili u soudu nebo byli zadrženi policií. Kde je podle tebe ještě korektní hranice tohoto žánru? A je vůbec nějaká?
To lze asi posuzovat pouze případ od případu. Ono se dá žertovat o čemkoli. Měřítkem, kam až zajít, je sám komik. Za sebe tedy mohu říct, že říkat něco, co znevažuje city jiných, by mě nebavilo, necítil bych se dobře. Dlouhodobě herec nemůže fungovat tak, aby si znepřátelil publikum, protože ono to stand-upové je všude stejné, není něco, co by fungovalo v Praze a uráželo někde jinde. A pak, je tolik témat, že se nemusí nutně překračovat hranice.
* Nedávno, tuším v roce 2019 jsi spolupracoval s Tomášem Matonohou na pořadu, který měl společenský a kritický přesah, reagoval na politiku. Může být komik vlastně nestranný? Co když udělá průšvih tvůj oblíbený politik?
Week end show, ano. V pořadu se schází aktuální zprávy a moderátor komentuje… My jsme měli scénáristy, ale svoje scénáře jsem si dál upravoval. A k těm politikům. Já si udělám legraci z kohokoli, i z někoho, kdo je mně v zásadě sympatický, protože se zase rozhoduju jenom případ od případu. Nemusím si vybrat jednoho politika, do kterého budu pořád šít nebo naopak politika, kde se budu kritice záměrně vyhýbat. Nejsem nikomu zavázaný. Víš co, já vlastně mám rád i nerad tytéž politiky jakoby najednou. Protože i když se proti některým občansky vyhrazuji, tak to, co říkají, je velmi často vděčné k použití při mé práci. Když to shrnu, ti, co nemají moje sympatie, mě vlastně živí… To bych tedy nazval klasický ambivalentní vztah, anebo mix pocitů.
Kulturnov 2019: Pohovka s Petrem Vydrou a Jiřím Štréblem
* Jak ses vlastně k stand-up dostal? A ke spolupráci s kabelovou televizí HBO?
Já tyhle věci prakticky dělal vždycky, pouze nebyl ten žánr tak pojmenovaný a neměl diváckou podporu. Herců nebo komiků, kteří to u nás historicky dělali, bylo strašně málo – Suchý, Horníček… A pak jsem poznal tento pořad právě díky HBO. Ta po roce 2000 udělala konkurz na společnost, která by vytvářela tento žánr. Figuroval v tom například producent Ondřej Trojan, který měl vazbu na divadlo Sklep, vybrali herce… Také udělali casting a tak jsem se tam dostal já.
* Účinkoval jsi v několika divadlech, hrál ve filmech, působil jsi v radiu Classic Praha, také jsi dramaturg. A nově jsi autorem povídkové knihy Hlas a jiné povídky, která právě vyšla. Co tě vlastně baví nejvíc? Nebo se to prolíná a v tom právě je ten „rockenrol“?
Troufnu si tvrdit, že u autorských, nebo stand-up herců musí být nějaká všestrannost a samostatnost. Protože koneckonců představení si, na rozdíl od interpretačního divadla, tvoříš od prvotního nápadu až po samotné ztvárnění. Je víc kolegů, kteří jsou podobně rozkročeni a něco dalšího vytvářejí. Ať už reklamu, scénáře, knihy, nebo písničky. Případně, na což bych neměl zapomenout, samotné manažerování Na Stojáka, protože bez toho bychom my, kteří to neorganizujeme a jenom vystupujeme, nemohli dělat to, co děláme. Nejsem zkrátka z Na Stojáka jediný, kdo se realizuje ještě nějak, řekl bych příbuzně. A dost možná má svůj podíl na vydání knihy i to, že nejsem anonymní.
* K té knize. Povídky jsou ze současnosti, reagují na vztahy, běžné situace. Najde v nich čtenář i něco z tvého života?
Já jsem spíš fabuloval, není tam nic autobiografického. Některé povídky jsou psané v první osobě, kdy je vypravěč zároveň hlavní postava. Některé jsou mysteriózní, nejsou reálné. Jiné jsou absurdní, takže si nedělají nárok na to, že by se musely odehrát v životě přesně tak, jak jsou napsány. A pak jsou tam takové obyčejné, které nic z řečeného nemají a vlastně by se reálně mohly odehrát přesně tak, jak jsou. Chci ale především říct, že to není autobiografie, jakou psal například Ota Pavel. Na druhou stranu by měly být, a já doufám, že jsou, uvěřitelné, ať už v tom fantazijním nebo reálném rámci.
* Máš představu o svém cílovém čtenáři?
Myslím, že povídky může číst kdokoli, není to četba jenom vztahová, i když i takové povídky se ve sbírce najdou, není tam milostný život – tedy je tam, ale ne explicitně, není tam sex… Oproti tomu, co dělám coby stand-up komik, jsou povídky mnohem cudnější a v tomhle směru normálnější. Číst to může kdokoli, kdo rád čte příběhy.
* Chystáš další knížku?
Povídky mají delší inkubační dobu. Než s tím člověk vyjde ven, sbírka musí tvořit kompaktní celek. Píšu dál, nakladatelství má zájem. Tak uvidíme.
* Pracuješ hlavně v Praze, ale dojíždíš z Turnova. To máš tak strašně moc rád Český ráj?
Autorská část mé práce se může odehrávat kdekoli, takže i v Turnově, a vyhovuje mně to. Já jsem v tomhle docela konzervativní a taky línej, což jsou dvě stránky téže povahy. A dnes se velké množství věcí dá naposílat a vyřídit telefonicky. Není nutné obíhat redakce fyzicky, někde být. A když není vyhnutí, do Prahy to není zase tak daleko.
* Koníčky? Jak se baví komik, když zrovna nebaví ostatní?
Možná bych mohl být v podezření, že když mě baví jenom to, co souvisí s tím, co dělám, tedy dívat se na filmy a číst si, že jsem workoholik. Jenže nic není tak vzdálené pravdě. A tak musím ještě přispěchat s přiznáním, že mě baví chodit do přírody. Nejsem sportovec, ale opravdu dost toho nachodím. Baví mě potkávat se s lidmi, s přáteli… To se mně neomrzí, společenský život. Vlastně nic překvapivého…
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
Petr Vydra (nar. 1972 v Turnově) je herec, moderátor a účinkující v pořadu Na Stojáka. Vystudoval dramaturgii, asistoval na DAMU profesoru Ivanu Vyskočilovi na katedře autorské tvorby a pedagogiky. Jako autor přispěl do několika společných knižních projektů: Komik 1, almanach kultu komiky, Komici s. r. o., Prdlé pohádky, Věnované pohádky. Jako autor i protagonista působil v Dejvickém divadle v Praze. Jako dramaturg pracoval v Divadle Na Fidlovačce, kde se dosud hraje adaptace románu Eva tropí hlouposti, kterou napsal společně s režisérem Pavlem Šimákem. Účinkoval také v několika filmech a seriálech, např. Malostranské humoresky, Návrat idiota, Padesátka, Trojí život, Přes prsty, Vyprávěj a jiných.
Petr Vydra je ženatý, má dvě dcery.