MALÉ ZAMYŠLENÍ NAD BUDOUCNOSTÍ STAROČESKÝCH TRHŮ NA POZADÍ JEJICH 26. ROČNÍKU

Poslední květnový víkend patří v Turnově již tradičně Staročeským trhům. Na počátku 90. let minulého století ve městech v naší zemi postupně přicházeli pořadatelé s akcemi, které dané místo měly více zviditelnit. Jako příklad může se svým festivalem sloužit nedaleký Jičín – jeho Město pohádky je dnes už zavedeným pojmem. A stejně tak nakonec tu „svoji“ akci našel i Turnov: Staročeské trhy. Setkání tradičních řemeslníků, kvalitní zboží, pohodový kulturní program. Turnovské Staročeské trhy jsou dnes už také republikovým pojmem. A to nejen mezi návštěvníky, ale hlavně mezi samotnými řemeslníky.

Když se jich zeptáte, s naprostou většinou Turnov a jeho akci hodnotí jako místo, kam se rádi vrací, kde nehrozí podřadné zboží od překupníků, kde vládne pohoda, kde si večer stihnou poklábosit s kolegy z různých koutů republiky a kde také něco vydělají. Inu, není to dnes žádná legrace, živit se řemeslem. Tomuto oboru uštědřil velkou ránu koronavirus s jeho „lockdowny“, které bychom spíše mohli nazvat domácím vězením. Hodně řemeslníků skončilo, buď věkem, nebo se už prostě neuživili. Skončili bohužel i někteří nositelé řemeslné tradice, kteří byli třeba republikově jedineční.
Letos akce vstoupila do 26. ročníku; asi se všichni shodnou, že díky počasí a precizní lety odzkoušené přípravě byla velmi pohodová. Konečně teplé dny nebývale chladného jara „vyhnaly“ ven stovky lidí. A tak bylo chvílemi mezi stánky v turnovském parku neprostupno, koncerty třeba Barbory Polákové, či v neděli odpoledne Hradišťanu, už to množství lidí přírodní hlediště v parku nepojalo, a tak vzadu rozložili deky, či stáli v uličkách a poslouchali. Nikdo nereptal…

A jaká je před Staročeskými trhy budoucnost? Udrží si svoji „řemeslnou čistotu“?

„Já se přiznám, že nevím. Je tu spousta neznámých. Akci jsme dotáhli do takové podoby, ve které jsme ji chtěli mít, a bude záležet na tom, jak a kam se bude vyvíjet celá naše společnost. Pravdou je, že opravdových řemeslníků ubylo. Dnes se sem hlásí i lidé, kteří spíše než řemeslníky jsou domácími kutily, a bude do budoucna velkou výzvou oddělit kutilství od skutečného řemesla,“ říká Vladimíra Jakouběová, která jako etnografka turnovského muzea stojí za řemeslnickými trhy od samého začátku.

I ji čeká generační výměna. „Tohle se těžko předává. Máme za sebou přes dvacet let osobního kontaktu s různými řemeslníky, začínali jsme jako Spolek přátel Muzea Českého ráje, který je hlavním pořadatelem, s 25 trhovci na náměstí. Dnes máme v databázi přes 500 řemeslníků, a třebaže někteří skočili, pořád je tu možnost každoroční obměny, i když by všichni nejraději jezdili do Turnova každý rok. Ale to nejde, pravidelní návštěvníci také musí vidět jiná řemesla,“ přibližuje Jakouběová. Organizaci trhů by po ní měla postupně převzít mladá etnografka muzea Michaela Havelková, která je v současnosti na rodičovské dovolené. „Vím, že ona se bude snažit tu linku udržet, ale nevím, jestli řemeslníkům společnost, resp. stát umožní, aby vůbec mohli takhle fungovat. Jak jsem řekla, je tady spousta neznámých,“ doplnila.

Kulturní program Staročeských trhů má na starosti tisková mluvčí muzea Marcela Beranová, trhy neúnavně s přehledem moderuje Eva Kordová. To jsou nejviditelnější tváře největší každoroční akce v Turnově, za nimi jsou ale desítky dalších dobrovolníků a muzejníků, bez nichž by se populární trhy nekonaly.

„Dělá mně radost, že přes všechny problémy ekonomické, legislativní i mezilidské, se pořád objevují zajímaví lidé. Často to vychází z rodinné tradice, kdy si mladí uvědomí, že není tak špatné převzít řemeslo po předcích. Objevil se v našem regionu nový obuvník, který šije na míru, oživilo se dění v mlýně na Dubecku, jeden absolvent Vysokého učení technického místo projektování vyrábí šindele, protože to dělal a uměl jeho děda. Žijeme v kraji řezbářů, sklářů a brusičů. Staročeské trhy chápu také jako jejich podporu. Myslím, že takhle to vnímá i hodně návštěvníků, kteří si koupí něco třeba jen pro vlastní potěchu a radost a tím někomu konkrétnímu pomohou. Řemeslníci mohou prodávat na e-shopech, ale osobní kontakt, popovídání, představení samotného výrobku, tak to myslím, že tohle internet neumí,“ uzavřela Vladimíra Jakouběová.