„Co lepšího dělat den před vysvědčením než uspořádat Den rekordů a po cimrmanovsku překonat rekordy, které neexistují,“ glosoval nápad na celoškolní akci ředitel ZŠ v turnovské Skálově ulici Roman Mareš. Ráno po osmé hodině ve čtvrtek 28. června se všichni žáci po třídách sešli na školním dvoře, co třída, to jiná barva trička. Vpředu a úplně vzadu deváťáci, mezi nimi ti, co do své „chlapajdy“ zase přijdou po prázdninách.
První rekord: Nejvíc žáků na školním dvoře. Výsledek: Rekord překonán. Druhý rekord: Na znamení všichni zařvou z plna hrdla. Výsledek – ze tří pokusů bylo naměřeno nejvíc 116 decibelů (rekord bude možná překonán v příštím roce!). Třetí rekord: čtyři vybraní učitelé křičí přímo do mikrofonu – výsledek: 119,6 decibelů! Čtvrtý rekord: řetěz žáků od školy až na náměstí. Rekord překonán; chodci ve Skálově ulici se hodně divili… Žáci a učitelé z „chlapajdy“ si poslední den vyučování pořádně užili, na jejich historicky první Den rekordů se bude vzpomínat.
|
|
|
|
Podle stejného klíče, že v samém závěru školního roku se už stejně neučí, uspořádali na gymnáziu Den s Armádou České republiky (AČR). Svoji techniku studentům představili vojáci z 311. praporu 31. brigády radiační chemické a biologické ochrany z Liberce, studenti viděli ukázky z výcviku služebních psů Veterinární a výcvikové základny AČR z Grabštejna, zájemce z řad studentů seznámil se svojí prací kaplan z Duchovní služby AČR. Turnovské gymnázium navštívil také režisér a herec Václav Marhoul (mj. film Tobruk). Ten je známý svým kladným postojem k armádě, sám je členem aktivních záloh AČR.
„Nevěřte tomu, že Češi jsou národ Švejků, kteří když mají bojovat, tak někam zalezou. Je to úplně obráceně. Když došlo na okupaci Francie hitlerovskými vojsky, poslední bojoval český prapor a prapor Senegalců, byli to čeští legionáři, před kterými se klaněla celá Sibiř, nikdo nepochybuje o hrdinství našich válečných letců a vojáků na západní a východní frontě. Kdo dokázal projít Dukelským průsmykem? Češi nejsou žádní zbabělci!“ hromoval Marhoul. Studenty jeho výklad dějin 20. století zaujal pro svoji nestrojenost a přesvědčivost. „Za komunistů jsem se vojně vyhýbal a dělal všechno proto, abych na ni nemusel. Proč chci nyní bránit svoji vlast? A kde jsou vlastně hranice, které mám bránit? Velkou hrozbu vidím v celosvětovém terorismu, kdy zase někdo přijde a bude ženám nakazovat, kam až mají být zahalené, co se smí a nesmí. To už jsme tu jednou měli. Já tedy tu pomyslnou hranici vidím především v obraně hodnot západní demokracie a nemyslete si, že vás se to, když dnes žijete (myšleni studenti) ve svobodné zemi, netýká,“ burcoval Václav Marhoul.
Jak dodal v krátkém rozhovoru po besedě se studenty, film Tobruk pro něho znamenal jistý předěl. Oceňované dílo je nejen připomínkou hrdinství vojáků 11. východního československého praporu u města Tobruku v severoafrické Libyi, zachycuje i syrovou atmosféru války bez příkras a současně bez zbytečného patosu. „Dodnes dostávám mnoho námětů na filmy s válečnou tematikou, nevím ale, jestli bych byl schopen natočit ještě nějaký ryze válečný film. Nicméně jsem si nyní vybral na zpracování jedno z největších děl světové literatury z téže doby – Nabarvené ptáče. Autorem je Jerzy Kosinski.“
|
|
|
|
|
|
|
|
