V úterý 28. března byla v turnovském muzeu slavnostně otevřena expozice kamenářství po revitalizaci. Jak uvedl ředitel muzea Jan Prostředník, každá expozice by měla zhruba po deseti letech projít obnovou, aby dostala nový náboj. Někdy se to podaří, někdy to trvá déle. Aktuálně takovou revitalizací prochází národopisná expozice s úchvatným Bělohlávkovým betlémem, který patří k tomu nejlepšímu, co v regionu je.
28. března byla veřejnosti zpřístupněna nová podoba první části expozice kamenářství. Původní instalace z roku 1994 získala tvarově čistší design i lepší osvětlení, ve kterém vyniká krása a lesk granátových šperků. Najdete tu historický vývoj s ukázkami neolitických nástrojů z kozákovských jaspisů, připomenuta je těžba a zpracování drahokamů v éře Karla IV. a Rudolfa II., samozřejmě tak i založení turnovského kamenářského bratrstva s vrcholem rozvoje turnovských 
brusíren v meziválečné epoše. Svůj prostor zde mají šperkařská sympozia i samotná turnovská „šperkárna“. Představeny jsou též přírůstky muzejních sbírek za poslední dvě dekády.
Součástí slavnostního otevření zmodernizované expozice kamenářství byla projekce nového propagačního filmu o turnovském muzeu, nominačního filmu k návrhu na 
zapsání tradičního kamenářství na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a filmu o tradici sklářské výroby v našem regionu.
Pojďme k tomu prvnímu videu s názvem Muzeum Českého ráje – pojďte se zasnít. „Pořízení tohoto filmu nebyl spontánní nápad, byl to náš sen již delší dobu. Přáli jsme si film, který by nás přiblížil jako místo, které je plné zážitků, neobjevených tajemství a informací. Místo, které přitahuje nejen dospělé, ale i malé návštěvníky. Film, který v sobě bude skrývat emoce a zároveň je bude probouzet ve svých divácích,“ přibližuje mluvčí muzea Marcela Beranová.
Výsledkem je čtyřminutový unikát, který pohladí, pobaví i poučí. Holčička unavená prohlídkou usne na sedačce u muzejní pokladny a rázem se začnou dít věci. Drahé kameny ožijí, ruce brusičů ze starých fotek začnou pracovat, holčička Eliška dostává jeden opracovaný kámen pro štěstí a najednou šup – stojí na laně mezi horolezci! A zase střih – prochází se kolem expozic, které postupně obživnou. Dívá se do zrcadla a najednou má na sobě kroj a paní ze sto let staré fotky jí přívětivě kyne. Sasíci ze známého obrazu se tváří ponuře až jde strach. A co teprve na Dlaskově statku, tam se najednou zničehonic objeví muzikanti a ženské v krojích. Údiv dívky, kdeže se to ocitla… Světla v muzeu postupně zhasínají, v pokladně se objeví cedule s nápisem „zavřeno“. „Tak tady jsi, Eliško, už jdeme domů,“ budí malou slečnu maminka.
„Výroba filmu byla zadána mladému kreativnímu týmu – studiu OBA creators z Liberce, potažmo Ondřeji Bauerovi, a to na základě zkušeností a doporučení našich kolegů a přátel. Dělali třeba video pro firmu Rautis z Poniklé k nominaci na Seznam nemateriálních kulturních statků UNESCO, pracovali pro Severočeské muzeum a další. Za nás jim patří velké poděkování, protože to už není jen obyčejné propagační video, to je příběh,“ doplnila tisková mluvčí. (Titulní snímek – repro z videa Pojďte se zasnít.)
A kdo je hlavní hrdinkou filmu o muzeu? „Kouzelná desetiletá dívka Eliška je žákyní turnovské základní školy. Muzeum denně míjí při své cestě domů, ale zná však i jeho prostředí díky návštěvám výstav a programů se svojí třídou. Neskutečně milá, přirozená a zvídavá dívka. Jakoby v muzeu byla doma. Každý exponát, každá drobnost v ní vzbuzovaly zájem. S velkou trpělivostí a zájmem plnila přání pana kameramana. Její krásné oči se staly pomyslnou branou do našeho muzea,“ uzavřela Marcela Beranová.