Aniž by to její autoři plánovali, nová výstava v turnovském muzeu je vzhledem k tomu, co se nyní děje v naší zemi a v celém světě, poměrně aktuální. Poslední věci člověka dostaly v pandemii koronaviru nový rozměr. Poslední rozloučení se zesnulým je v těchto měsících odkázáno na úzký rodinný kruh a někdy ani to ne. Až tento zákeřný vir porazíme, hodně věcí bude jiných, na hodně témat se budeme dívat jinýma očima. Třeba na to, jak se důstojně rozloučit se svými blízkými a poučit se z toho, jak to dělali naši předkové.
Dvojice výstav na podobné téma je připravena v Kamenářském domě a ve výstavním sále muzea až do začátku září. Dost času na to, aby se z výstavy, která je již několik dnů instalována, ale zatím ji nikdo neviděl, stala návštěvnicky úspěšná akce letošní sezony. A že se muzea a galerie již brzo otevřou, možná ještě v dubnu, chtějí věřit všichni…
NA POSLEDNÍ CESTĚ… SMRT A POHŘBY V POJIZEŘÍ NAPŘÍČ STALETÍMI
Na výstavě se návštěvníci seznámí s podobou pohřebních rituálů v regionu Pojizeří napříč staletími. Smrt člověka s sebou ve všech dobách přinášela rozličné mechanismy, díky nimž se společnost, rodina a přátelé vyrovnávali s odchodem blízkého člověka, a které zesnulému zajišťovaly přechod ze světa živých do světa mrtvých. Jejich vývoj výstava vylíčí názornou, poučnou, nikoli však morbidní formou.
Výstavní sál Muzea Českého ráje/ 18. 3. – 5. 9. 2021
NA POSLEDNÍ CESTĚ… ZLOČIN, TREST A ZÁHROBÍ
Výstava zavede návštěvníky do tajuplného světa popravišť, revenantů či spiritismu.
Kamenářský dům / 18. 3. – 5. 9. 2021
Cyklus výstav a doprovodných programů s názvem „Na poslední cestě“ odhaluje poutavé skutečnosti spojené s pohřebními rituály napříč staletími. Na své si přijdou milovníci pravěku, středověku, baroka i moderních dějin. Důležitou součástí je také líčení tradičních pohřbů na vsi. A víte, co činilo venkovské pohřby tak významné?
Hovoříme-li o období od 18. století až do 1. poloviny 20. století, pospolitost venkovského prostředí byla dána každodenním sousedským soužitím a omezenou mobilitou. Představovala prostor, kde se na životě jednotlivce podílelo celé společenství. Dělo se tak v rovině všední i sváteční. Jednotlivé životní etapy lidského života – narození, dětství, dospívání, dospělost, stáří a koneckonců i smrt se vyznačovaly pevnými normami chování.
Když umřel příslušník rodiny či soused, podílela se na jeho cestě ze světa živých do pomyslného světa mrtvých celá venkovská komunita. Všichni vyprovázeli nebožtíka na jeho poslední cestě, která směřovala k posmrtnému životu.
Instalace ve 3. patře muzejní budovy
Nahlédneme-li do života našich předků, je třeba mít neustále na paměti, že smrt byla každodenní součástí života. Tato skutečnost ovlivňovala dobové vnímání celého života i jeho konce. Bylo nezbytné se před smrtí usmířit s Bohem, rodinou i celým vesnickým společenstvím. Umírající se hleděl rozloučit s rodinou, přáteli, sousedy, odprosit je za případné křivdy a vypořádat majetkové poměry po jeho smrti tak, aby dědictví bylo rozděleno spravedlivým dílem. Lidé, kteří odešli předčasnou nebo násilnou smrtí a nestihli dostát svým povinnostem, zanechali po sobě dluhy, neodčiněnou křivdu, případně malé děti, byli považováni za duše, které nemohou dojít pokoje. Obecně rozšířená byla z toho důvodu víra v revenanty, kteří se po smrti vraceli do světa živých. I o těch hovoří výstava „Na poslední cestě“.
A nejen to, seznámíte se tu se spiritismem, mystikou a různými zapomenutými rituály. Víte, že každé středověké město mělo své popraviště, svoji šibenici? V Turnově na Vrchhůře, resp. v Durychově, v Rovensku pod Troskami na vrchu při dnešní silnici do Štěpánovic. V Semilech stála šibenice tam, kde je dnes krematorium, v Lomnici nad Popelkou na návrší při cestě na Košov.
V roce 1567 zemřel v Turnově měšťan Štěpán Hubner a jeho tělo bylo s velkou slávou pohřbeno, protože zde vystavěl několik domů. Zakrátko se však rozneslo, že jeho tělo vstává z hrobu, honí lidi, objímá je. Proto bylo poručeno katovi, aby jeho tělo vykopal a na šibenici mu setnul hlavu, vytrhl srdce a tělo spálil. Když mu kat stínal hlavu, vystříkla mu z těla čerstvá krev… Jednalo se o turnovského upíra?
Katovy lavičky. Lemovaly cestu z radniční šatlavy k šibenici v Durychově. Mělo jich být dvanáct. Na každé se mohl odsouzenec pomodlit cestou na popravu. Dochovaly se dvě kamenné lavičky, a to u domů č. 293 a 325 v ulici A. Dvořáka.
Více se dozvíte při návštěvě obou výstav, doufejme, že už brzo.
(TvA s využitím pozvánky na výstavu od etnografky muzea Michaely Havelkové.)
Model turnovské šibenice na Vrchhůře
…
Dobové dokumenty na výstavě v Kamenářském domě