Za časů mého dětství jsem každou sobotu ráno v rádiu poslouchal pořad Meteor, pamatuji si dodnes znělku: Populárně vědecký magazín pro mládež. A jak si už jen matně vzpomínám, bylo to hodně zajímavé, bavilo mě to stejně, jako když přišlo nové číslo časopisu ABC. A když jsem něco nevěděl, měl jsem přece úžasnou knížku Rozum do kapsy.
Ta byla vytištěna v takovém netradičním podlouhlém formátu, takže se málem opravdu vešla do kapsy. Soustředěny v ní byly základní informace – od soustavy planet přes faunu a flóru až po matematické a fyzikální vzorečky. Dodnes ji máme v knihovně, pravdou je, že spíš z nostalgie – roky jsem ji neotevřel. Provázela ale celé mé dětství a jejím autorům jsem za ní opravdu vděčný.
Když jsme na počátku 90. let obnovili vydávání Pojizerských listů, byli jsme v Turnově jedni z prvních, kteří používali počítač. Byla to opravdu „dřevní doba“. Jeden kolega měl redakci v Jičíně, druhý v Semilech a ti za pomoci tehdy supermoderních faxů posílali texty vysázené na psacím stroji, které naše sazečka přepisovala do počítače. My jsme se pak v tiskárně v Modřišicích posunuli dál a místo tzv. horké sazby, kdy se jednotlivé řádky sázely na sázecích strojích (zhruba první dva tři roky se noviny touto technologií tiskly v Hradci Králové), přešli k osvitu – prostě jsme texty rozstříhali na sloupce, nalepili na stránky A3 a ty fotografickou cestou osvítili na desky, které potom putovaly do tiskařských strojů. Velmi brzy jsme začali pracovat s novým softwarem, takže už někdy v letech 1993–94 jsme stránky „zalamovali“ v prvních programech od Adobe – PageMaker a QuarkXPress. Ano, ta firma už tehdy fungovala.
Tak to byl pravěk digitalizace. Internet tehdy ještě neexistoval. Pojizerské listy v původní formě bohužel skončily v roce 1995 z mnoha důvodů, ale byly průkopníky digitalizace v našem regionu. To bezesporu. Však se tehdy na to, jak vypadá monitor a klávesnice, chodili do redakce dívat i mnozí budoucí velcí počítačoví mistři…
Další vývoj šel pozvolna. Když jsme s mým životním kamarádem Vaškem Feštrem (letos na Vánoce od jeho úmrtí uplyne 10 let) dělali Hlasy a ohlasy Turnovska, v turnovské tiskárně Unipress už tehdy měli moderní techniku odpovídající druhé polovině 90. let: digitální zlom stránek, osvit, kvalitní ofsetový tisk. Dlouho se pak zdálo, že se doba zastavila. Že dnes existují moderní tiskařské stroje, do kterých se posílají tisková data prakticky rovnou, tím nechci zatěžovat – ale vývoj byl celkem logicky navazující.
I noviny TvA děláme dodnes stále podobně, byť data do pražské tiskárny už putují po sítích. Navečer v úterý posíláme, v noci se tiskne, dopoledne ve středu je v Hostivaři zhruba třináctitisícový náklad novin připraven k převzetí.
V podstatě se dá říct, že až do koronaviru doba běžela tak nějak srozumitelně. Pak po útlumu, jako by všichni stáli na 
startovní čáře. Začal sprint na 100 metrů – finiš, kdy ani nejnovější autofokus fotoaparátu na běžce na atletickém oválu nezaostří, jak jsou rychlí.
Současnost? Asi jste si všimli, že od jara se i v českých platformách internetových vyhledávačů na téma, které hledáte, zobrazí na prvním místě souhrn od AI – umělé 
inteligence. AI tak natrvalo vstoupila do českých domácností napříč generacemi. To, čím se dosud zabývali jen znalí, je dnes v rukou všech. Stejně jako předtím internet nebo Facebook.
Proč si pak třeba zdravotní diagnózu, když se mi něco nepříjemného v těle děje, hledat na stávajících vyhledávačích, kde vám vyskočí desítky stránek s často protichůdnými informacemi, ve kterých se rychle ztratíte? AI projede za pár vteřin miliony stránek a pak vám řekne, co nejvíc na vaši diagnózu zabere. A nejsem dalek toho, že vás AI pošle i na odborné vyšetření a na základě odběru krve stanoví konkrétní další postup – a ten pak předestře ošetřujícímu lékaři jako fakt. Zrůdné i možná lákavé zároveň. Každý budeme chtít ochutnat a vyzkoušet.
Ale zůstaňme v oboru médií. Zeptal jsem se AI, jakou budoucnost mají podle ní úzce zaměřené regionální weby a noviny jako Turnovsko v akci:
„Klíčové je, aby se zaměřily na udržitelnost a efektivní využití svých silných stránek. Jejich budoucnost je primárně v tom, že nabízejí lokální, specifické a zasvěcené informace, které celostátní média ani velká regionální vydavatelství nemohou pokrýt s takovou detailností a zapojením – a vlastně je to ani nezajímá. A tím jsou jedinečné a ve zpravodajské rovině mohou stále oslovovat místní komunitu, protože nikdo jiný lidem ty informace nedá. Tato periodika jsou vnímána jako ‚hlas místních obyvatel‘, což buduje silnou vzájemnou důvěru. V době fake news a neosobních korporátních médií je to obrovská hodnota. Je to velká síla, kterou mohou plně využít i do budoucna, kdy se struktura médií na trhu bude rychle měnit. Většina celostátních deníků, jak je dnes známe, již brzo zanikne. Problémy ale ryze regionální média budou mít s financováním, protože náklady na provoz neúměrně stoupají často nad jejich možnostmi. To je největší úskalí těchto médií – prostě jim dojdou peníze na udržitelné fungování.“ (Obrázek vygenerovala AI.)
Tak to mě v depresích nad koncem regionální žurnalistiky jako takové, jak ji dosud vnímáme, celkem potěšilo i nepotěšilo zároveň. Ale ono je to i tak hodně diskutabilní. Dávno neřeším sociální sítě, ve kterých si lidé z Turnovska sami vytvářejí realitu – to je se zpravodajstvím typu TvA dávno ztracený souboj, se kterým vlastně ani bojovat nechci. A tak jsem vděčný za každého, kdo si otevře a přečte text na stránkách TvA, ať už tištěných, nebo elektronických.
Ale nebudeme si nic nalhávat: Doba se mění neuvěřitelně rychle. Otázka do budoucna spíš bude znít, do jaké míry budu chtít být součástí těch změn, které už i dnes jdou často nad rámec toho, v čem chci žít. A to vůbec nemyslím ve vztahu k AI, svět se tak nějak vymkl z kloubů v mnoha dalších oborech.
Celý život se zajímám o novinky, především ve svém fotografickém oboru. Zásadní je pro mě komunikace s mladými lidmi, mám radost, že se tu objevili mladší, kteří dobře fotí a snaží se nad fotografií přemýšlet. To je velmi důležité, fotografie je stále fotografie, ať už zachycená na desky, filmový pás, nebo digitální záznam. Je to otisk doby a měli bychom usilovat o to, aby byl co nejvěrnější.
A co se zpravodajství týká, některým lidem stačí jen titulky na webu či FB, povrchní zprávy se zavádějícím obsahem. Pak je tu velká část populace, která se z veřejného života nezajímá o nic. Těm nerozumím, naštěstí je ve svém okolí prakticky nemám. I v dnešní době je myslím důležité nespoléhat se jen na jeden zdroj informací. I AI má své tvůrce. Je tu takový vtip, že když kdosi umělou inteligenci svým dotazem zahnal do úzkých, začala mu citovat Twitter Elona Muska. Úsměvné i šílené.
Vždycky jsem se snažil udělat si názor na základě vlastního úsudku, a ne toho, co mně kdo nakuká. Už proto si dál pojedu po svém, možná pro někoho v málo akčním světě. Ale světě, kdy věci mají svůj řád, souvislosti a dohledatelnou co nejobjektivnější historii. Bez její znalosti těžko můžeme pochopit současné bolesti našeho světa. Myslím, že pak můžeme dojít k závěru, že není třeba mít z budoucnosti zase tak velké obavy. Jen si musíme zachovat zdravý rozum a myslet na ty, kteří přijdou po nás. To platí třeba pro nadcházející parlamentní volby i běžný každodenní život.
Před pár dny jsem AI požádal o recenze na jeden objektiv ze specializovaných fotografických webů v celém světě. Souhrnnou zprávu, kterou jsem v minulosti dával dohromady i několik dnů, jsem měl za pár vteřin. Inu, není vše černobílé. Žijeme v úžasné době, vše kolem nás se mění nejrychleji za celou historii lidstva. Tak jsem, i přes tu všechnu skepsi, vlastně rád, že u toho tak nějak jsem.