Zavolali mně z banky, že by bylo fajn se pobavit o úrokové sazbě u hypotéky. Pak z toho vypadlo, že s navýšením mně moc nepomohou, ale když už jsem tam, tak bych si mohl nechat nově – samozřejmě výhodně – pojistit dům. Nakonec to opravdu výhodné je, byť jsem dost skeptický k tomu, kdyby náhodou někdy muselo dojít k plnění. Doufám, že nedojde. Ale to je jiné téma.
Novou smlouvu jsem dostal elektronicky. Poslali esemeskou heslo, které jsem zadal, ale otevřelo to jen podružné dokumenty. Po pěti minutách zoufalého „klikání“ jsem si všiml poslední věty na konci, že abych se dostal ke smlouvě, musím ještě do dalšího hesla vložit rodné číslo. Tak OK, nakonec jsme se s umělou inteligencí, která to se mnou komunikovala, domluvili.
A tak jsem si vzpomněl na ten papír A4 ukrytý v naší knihovně hustě popsaný různými hesly k různým aplikacím, protože nemám šanci si je všechny pamatovat. Má to ještě v dnešní době smysl, záplatovat komunikaci hesly, které vám stejně zručnější hacker prolomí, nebo vymýšlet různé krkolomnosti v podobě opakovaně zadávaných hesel, až se v tom definitivně ztratíte?
Přitom je to jednoduché, každému by stačilo jedno univerzální heslo spojené s jeho identitou (a když půjdu ještě o několik málo let dál, možná i s čipem voperovaným pod kůži). Všechno by se zjednodušilo.
Jak dlouho trvalo výrobcům elektroniky, než se shodli, že nejlepší propojení bude USB-C, ještě dnes mám doma asi desítku různých kabelů, a přitom stačilo tak málo. Když dnes kupuji novou elektroniku či třeba fotoaparát, vždy dbám na to, aby tam bylo „univerzální“ propojení a nabíjení přes USB-C.
A stejně tak třeba elektrokola. Proč řešit dobíjecí stanice a utrácet za ně zbytečné peníze. Stačí, aby se výrobci jízdních kol shodli na jednom formátu baterií. Vy pak přijedete na parkoviště třeba u hradu Kost a v půjčovně si vyměníte kus za kus. A jedete dál.
A elektroauta? Města přemýšlí, kam všude by se mohly umístit nabíjecí stanice, už jsem viděl i kabel k autu na sídlišti z okna. To je naprosto zbytečné úsilí typu budování „slepé uličky“. Milionové investice bych nasměroval jinam.
Opět je řešení velmi jednoduché – stačila by jedna univerzální baterie. Přijedete k dnešní benzince na Kyselovku a kus za kus vyměníte. A jedete dál. Proč bych u benzinky měl čekat hodinu na nabití baterie, to naprosto nechápu. Asi proto, že nemám elektroauto. A hned tak ho mít nebudu. Už proto, že tahle první generace elektroaut jsou opravdu vyhozené peníze.
Řešení je jednoduché. Heslo zní: USB-C.
1 komentář
Pane autore, s ohledem na Vaši úvahu o elektromobilitě a nabíjecích stanicích, může se zdát, že Váš pohled je založen na pečlivém zkoumání situace z vrcholu Everestu – s nebezpečím, že ten vzduch nahoře trochu ředí vaši schopnost vidět praktické detaily. Nemusím si ověřovat Vaše vzdělání nebo pročesávat Vaše datové zdroje, protože Váš názor již hovoří sám za sebe.
Nápad s univerzální baterií zní jako dětský sen – jednoduchý, praktický a, ruku na srdce, kousek od utopie. Na papíře je to řešení pro všechny problémy světa, alespoň co se týká čekání na nabíjení. Ale realita je, bohužel, chameleón, který mění barvy rychleji, než si stihnete objednat další espresso.
Objevuje se tu několik malých, ale zásadních komplikací. Prvně, standardizace baterií napříč všemi značkami a modely by vyžadovala světovou koordinaci a spolupráci na úrovni, která by přivedla k slzám i Miss Universe při jejím proslovu o světovém míru. Druhé, logistika a infrastruktura potřebna k udržení zásob a recyklaci použitých baterií by byla nejen nákladná, ale také logistická noční můra. A to ani nemluvím o potenciálním vlivu na životní prostředí.
A co se týče Vaší skepse k současné generaci elektromobilů jako „vyhozených peněz“, možná by bylo užitečné se podívat na rychlý vývoj technologie a rostoucí trh. Dnes jsou elektroauta již daleko od své „první generace“, s lepším dosahem, rychlejším nabíjením a zvyšujícím se počtem dostupných nabíjecích stanic. Navíc, na rozdíl od tradičních automobilů, klesá jejich dopad na životní prostředí s každým novým modelem.
Takže i když vaše pozorování se sídlištním kabelem může vzbuzovat pocit nostalgie za dobami, kdy benzínové pumpy byly posledním slovem moderní dopravy, možná by nebylo špatné zaměřit se spíše do budoucna. Kdo ví, třeba jednoho dne budeme na tyhle dny zpětně pohlížet s úsměvem.