Zima udeřila vší sílou, a tak není divu, že veškeré inženýrské sítě dostávají co zabrat. V pátek 9. ledna praskl hlavní výtlačný vodovodní řad z Dolánek do vodojemu na Hruštici a začalo dílo zkázy. Mezi zahrádkami až na silnici v ulici Alej legií se valil proud vody hodný malé říčky. Kupodivu – ač pátek navečer – se začaly dít věci. Nejprve – a zcela správně – přijela městská policie, pak pracovníci Severočeských vodovodů a kanalizací, a také Správa silnic Libereckého kraje s posypem, protože silnice se začala pokrývat ledem. Značky upozorňující na nebezpečí smyku byly instalovány ihned.
Jak to ale dnes chodí, tak jsem si řekl, že označením nebezpečí na silnici bude asi všem opatřením konec, protože teploty se pohybují kolem -15°C. Nicméně hned v pondělí 12. ledna ráno začal rachot na poli nad zahrádkami. Protože náš dům byl bez vody, tak jsem se zajímal a v duchu si říkal, že za dotaz nic nedám a počítal jsem i s tím, že budu „někam“ poslán.
Bagr se prokousával téměř do čtyřmetrové hloubky, prosakovala voda, pracovníci spustili agregát, nadsadili čerpadlo a po chvilce odhalili prasklou rouru vodovodního řadu. Chlapi se brodili v mazlavém jílu, mrzlo až praštělo, a tak jsem se nesměle zeptal, co a jak a čekal, že se nic nedozvím. K mému překvapení mně všechno podrobně vysvětlili, sdělili jak opravu provedou a v jakém čase bude obnovena dodávka vody. Nevím, co bych na dotaz neznámého čumila řekl já, stát v mrazu po kolena v bahně! Vždyť mohli říct, že přece vidím, že mrzne, proto se jednoduše voda zastaví a potom se uvidí…
Je to na malé zamyšlení… Děkuji tímto pracovníkům Severočeských vodovodů a kanalizací za profesionalitu s jakou zvládli opravu a přeji jim takových prací v roce co nejméně. – Vím, že to asi nic moc neznamená, ale byl jsem rád.
Bohuš Plesl