Úžasná zprávička přišla dnes na adresu serveru TvA. Je ze servisu tiskové mluvčí krajských hasičů Ivy Michalíčkové. Řekněte, kdo z vás, čtenářů, ví, že hasiči s sebou na akce vozí plyšového dráčka Záchranáčka? Pravdou je, že dráček na výjezdy nejezdí dlouho, asi tak měsíc. A včera byla první ostrá akce, kdy hasiči plyšového dráčka, který má pomáhat dětem při dopravních nehodách, mohli předat.
Stalo se v úterý 6. listopadu při dopravní nehodě, o které jsme na serveru TvA informovali. Došlo k ní krátce před polednem na mezinárodní silnici I/35 mezi Borkem a Hrubou Skálou. Řidič Fordu Focus při předjíždění nezvládl na mokré vozovce své vozidlo a spadl do příkopu na protilehlé straně. Auto zůstalo ležet z části na levém boku asi metr pod úrovní komunikace. Řidič utrpěl lehké zranění a v době příjezdu hasičů z požární stanice Turnov byl ošetřován záchranáři zdravotnické služby.
Ve vozidle byla také žena s asi osmnáctiměsíční dcerou. Holčička byla připoutána v sedačce a neutrpěla žádné zranění. Pouze byla v šoku a odmítala opustit maminku a vozidlo. Hasiči dali holčičce plyšového dráčka Záchranáčka, jenž jezdí ve všech rychlých zásahových vozech profesionálních hasičů v Libereckém kraji, které jsou určeny především pro řešení následků dopravních nehod. Velitel zásahu nprap. Petr Drešer z požární stanice Turnov uvedl: „Holčička se s plyšákem v ruce rychle uklidnila a bylo o hodně jednodušší ji ve spolupráci s tatínkem bez velkého stresu dostat ven z nabouraného vozu.“
Dráček Záchranáček slouží hasičům v celé ČR nejen jako propagační předmět, ale také jako prostředek k navázání kontaktu s dětmi ve stresových situacích. Psycholožka HZS Libereckého kraje kpt. Mgr. Marcela Švandová k tomu dodává: „Plyšová hračka je pro děti něčím důvěrně známým. Může být ostrůvkem bezpečí v situacích, které jsou pro děti neznámé a velmi ohrožující. Záchranáři se v takových chvílích potřebují k dětem přiblížit z důvodu ošetření, uklidnění či zjištění, co se stalo. Děti jsou často vystrašené a nechtějí mluvit s cizími lidmi, ale plyšové hračky se většinou nebojí. Mohou s ní hovořit, nebo ji k sobě pevně přivinout, zvláště pokud se nemohou schoulit do bezpečné máminy náruče.“
Je příjemné, že právě na tohle všechno někdo myslí i v čase, kdy se na nás z běžného zpravodajství valí jedna „jobovka“ za druhou, ať už se jedná o pokažené mravy představitelů našeho státu, bezprecedentní zdražování nebo chybějící obyčejnou slušnost člověka k člověku. Když je nejhůř, mají alespoň děti svého dráčka Záchranáčka. A co my, dospělí?, nehodil by se nám někdy dráčkův kamarád? Třeba jen občas, když se nikdo nedívá. Přitulit se jako u maminky… A nejen při dopravní nehodě!