ZA MARTINEM BERANEM

(Aktualizace) Dnes přišla velmi smutná zpráva. Po delší nemoci se s námi rozloučil Martin Beran. Bylo mu 50 let.
Kdo by Martina neznal. V posledních více než dvaceti letech jste ho mohli najít na všech kulturních a společenských akcích v Turnově a blízkém okolí, nelenil ani přijít na zasedání zastupitelstva či na Silvestrovský běh sídlištěm. Jestli by si ale on sám mohl vybrat, byla to dechovka ve všech podobách. Byl svéráznou a nezaměnitelnou turnovskou figurkou, takovou, která dotváří kolorit města, bez níž bude smutno, a každý se na Dlaskově statku nebo u pódia v parku při Staročeských trzích bude otáčet a podvědomě ho hledat. Jeho přítomnost byla samozřejmostí, stejně jako dobré slovo a vlídný úsměv. Kultuře zůstal věren až do svých posledních dnů, jednou z posledních akcí, kterou navštívil, byl zářijový Kulturnov, kde nemohl vynechat vystoupení své milované Turnovanky.

Oslovili jsme několik turnovských osobností z oblasti kultury a požádali je o malou vzpomínku:

* Kulturní obec, to nejsou jen interpreti, umělci, divadelníci, hudebníci apod. Tou nejdůležitější ingrediencí každého kulturního setkání je publikum. Turnovská kulturní obec odchodem Martina Berana, neoficiálního turnovského kulturního atašé, tak utrpěla citelnou ztrátu. Jeho zájem o turnovskou kulturní scénu byl doslova příkladný a jeho přehled o kulturních akcích obdivuhodný. Často vzpomínám, jak mě Martin před více než dvaceti lety ušetřil před trapasem. Potkal jsem ho tehdy v Hloubce a Martin mně už z dálky jako obvykle oznamoval – „Pepo, zejtra prej hraješ!“ Odvětil jsem, že o ničem nevím, Martin na to „s Carmínou, v divadle“. To, co mně samotnému i mému diáři evidentně uniklo, to nosil Martin v hlavě… a za nás za všechny.
Martin nám bude chybět a jedno vím jistě: ať už budu hrát s Jazz kvintetem, Duem BigBand nebo jakoukoli jinou jazzovou formací, pokaždé pošlu „Caravanu“ Duka Ellingtona tam nahoru za Martinem…
Josef Uchytil

* Přiznám se, že si ani nepamatuji, kdy jsme se s Martinem potkali poprvé. To, co vím jistě, je, že to bylo na Dlaskově statku – a o čem jiném jsme si mohli povídat, než o dechovce. Martin – velký znalec všech dechových hudeb a často až neodbytný „přimlouvač“ za jejich vystoupení, byl věrným návštěvníkem všech akcí našeho muzea – nejen na statku, ale i v muzeu. Pokud mu v zaměstnání vyšla směna a měl čas, chodil na všechny vernisáže výstav, na koncerty a samozřejmě také na Staročeské trhy – kromě jednoho, a to se mně přišel omluvit, nevynechal ani jeden z 25 ročníků. Potkávala jsem se s ním jinde – v divadle na koncertech vážné hudby i na divadelních představeních. Hodně jsme si spolu povídali i o rodině. Málokdo ví, jak miloval děti své sestry, jak se na ně těšil, vozil je v kočárku. Martin měl svůj svět, svět naplněný láskou k hudbě i ke svým nejbližším.
Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje

* Neznám asi věrnějšího a nadšenějšího fanouška dechovky, než byl Martin. Když jsem ho ještě moc neznal, lehce jsem se mu obloukem vyhýbal pro jeho svéráznou náturu. Postupem času jsem byl naopak rád, když jsem ho potkal ve městě a už zdaleka jsme se hlasitě a vesele zdravili, až se za námi celá ulice otáčela. Martin byl pro Turnovanku takový „technický manažer“. Vždycky věděl, kdy hrajeme, a nevynechal žádné vystoupení. Často nám dohadoval různá vystoupení, roznášel po Turnově plakáty a v podstatě na všechno „svým způsobem“ dohlížel. Kdyby se mě někdo zeptal na jeho nejoblíbenější písničku, tak bych ani chvilku nezaváhal a řekl: „Fláma“. Tak ať se ti, Martine, tam nahoře hezky flámuje.
Jindřich Bada, kapelník Turnovanky

* Byl jsem ve funkci jednatele Kulturního centra Turnov jen velmi krátce, když mně z recepce volala kolegyně, že by se se mnou chtěl seznámit jeden pán… Od toho dne jsem Martina Berana potkával pravidelně, nechyběl snad na žádné větší akci KCT. Koncerty, divadla, plesy, chodil téměř na vše. A nikdy se domů nevracel bez plakátu – to už bylo nepsané pravidlo, že jeden plakát musí zbýt pro Martina.
Nejvíc jsme si u něj asi „šplhli“ pravidelnými nedělními pořady Setkání s dechovkou. Dechovku měl moc rád a možná ještě radši na ni tančil. Když jsme tento pořad po nějaké době zrušili, Martin se mě opakovaně ptal, kdy zase nějaký takový pořad uděláme. Snažil jsem se mu pokaždé vysvětlit, jak se věci mají, a on vždycky nakonec přitakal, poplácal mě po zádech a řekl: „Šéfe, vám já fandím!“ Koho by taková podpora netěšila…
Naposledy jsem se s Martinem potkal letos na Kulturnovu, po docela dlouhé době. Řekl jsem mu, že má ode dneška vstup na všechny akce KCT zdarma. Očividně byl potěšen, bohužel, této své výsady už využít nestihl.
Martine, děkuju Vám za veškerou přízeň a podporu, kterou jste Kulturnímu centru Turnov, i mně osobně vyjadřoval. Bylo mně skutečně potěšením Vás poznat, věrnějšího fanouška už asi nikdy mít nebudeme. Jen mě mrzí, že už Vám nestihnu říct, jak moc jsem fandil já Vám.
David Pešek, jednatel Kulturního centra Turnov

* Dnes odpoledne mě zastihla smutná zpráva. Zemřel Martin Beran, který neodmyslitelně patřil mnoho let do kultury našeho města. Poznala jsem jej jako mladého chlapce, který miloval dechovku a doprovázel především legendární Turnovanku na všech jejích vystoupeních. Dechovka, to byl jeho život, jeho velká láska. Znal každý dechový soubor nejen v regionu, ale i daleko mimo jeho hranice. Byl živou kronikou všech kulturních akcí, které se v Turnově konaly. Měl aktuální kalendář zcela ve své hlavě a navštěvoval a znal téměř vše. Jeho vášní bylo mít ve svém archivu plakáty a pozvánky. Nechyběl na žádné přednášce, kterou jsem pořádala v rámci knihovny. Byl pravidelným návštěvníkem večerů Na Sboře, cestopisných a dalších zajímavých pořadů.
Když jsem moderovala jakýkoliv pořad, vždy byl Martin blízko pódia. Nevynechal ani jeden ročník Staročeských trhů. Jen letošních Letnic už se nemohl zúčastnit. Měl velkou radost z obnovených pořadů v Turnově II a nechyběl ani na pořadech pro děti a rodiče v budově školy v Alešově ulici. Zdálo se, jako by chtěl všechno ještě ochutnat, stihnout a být u všeho dění. Horšil se jeho zdravotní stav, špatná chůze a ztráta rovnováhy, to vše jej neodradilo od cesty do druhé části Turnova. Vždy jsme jej s mou známou vozily autem domů a Martin se znovu a znovu těšil na společná setkání. Bohužel, najednou Martin chyběl, bylo po něm zvláštní prázdno. Věřila jsem, že se budeme setkávat alespoň při pořadech v DD Pohoda. Ano, naposled si to se slzami v očích užil na pořadu Osudové osmičky v Turnově, který sehráli žáci dramatického kroužku ZŠ Žižkova. V pořadu hrála také Martinova neteř a Martin byl na ni velmi hrdý.
Ve čtvrtek 18. října 2018 jsem s Martinem mluvila naposledy. Společně jsme se těšili, že se setkáme na dalším pořadu. Věřil on, věřila jsem já, ale nemoc se neohlíží na žádné pocity a má své tvrdé zákony. Po Martinovi zůstane mezi námi „lidmi od kultury“ smutno, ale také pocit, že žil v tom, co měl rád, naplno.
„Martine, měli jsme Tě rádi a budeš patřit k našim pěkným vzpomínkám na profesi, kterou jsme i pro Tebe dělali všichni s chutí a s láskou.“
Eva Kordová, knihovnice a radní města

AKTUALIZACE
Poslední rozloučení s Martinem Beranem se koná ve středu 14. listopadu od 15.00 hodin ve smuteční síni v Turnově