Nedávno oslavil neuvěřitelné 80. narozeniny Václav Zakouřil, jedna z nejvýraznějších postav nejen turnovského sportu. Sportovec tělem i duší. Sokol, házenkář, horolezec, lyžař, a hlavně orientační běžec. A také reprezentační trenér, trenér mládeže, muž s nekompromisními vyhraněnými názory a přímým jednáním, který se nebál jít do konfliktu s kýmkoliv. Neúnavný organizátor, tělocvikář, který měl u svých svěřenců i žáků obrovský respekt.
Za Vaškem Zakouřilem zůstává ve sportu obrovské množství práce, která ještě není úplně doceněna. I díky němu za posledních zhruba 20 let nebylo turnovské dítě, které by se ve škole nesetkalo s orientačním během. V oddíle SOK TJ Turnov se především věnoval dětem mladšího školního věku, které spolu s jejich rodiči zasvěcoval do tajů orientačního běhu.
Známe se spolu víc jak čtvrtstoletí, a tak jsem Vaška pozval spolu se současnou předsedkyní „jeho“ oddílu – SOK Turnov – Jitkou Sokolářovou na krátký rozhovor spojený s gratulací a poděkováním na TJ Turnov. Z připravených otázek a následných odpovědí se stalo postupně vzpomínání na Vaškovy sportovní začátky a závodní kariéru.
* Vašku, gratulujeme ti k jubileu. Jak se ve svých 80 letech cítíš?
Tak na tohle ti odpovídat nebudu!
* Kdo tě ke sportu přivedl?
Narodil jsem se do sokolské rodiny, máma byla cvičitelka v turnovském Sokole, kam mě jako dítě brzy brala a záhy jsem začal pomáhat jako cvičitel i já.
* Které všechny sporty jsi v životě dělal?
Začínal jsem všestranností v Sokole, pak na „chlapajdě“ nás tělocvikář Václav Štrincl přivedl mimo jiné i k národní házené, která byla po válce velmi populární nejen v Turnově. V žácích jsme byli na stupních vítězů na mistrovství republiky, v 17 letech jsme se stali dorosteneckými mistry republiky. Házenou jsem opustil při přechodu do dospělých, 2. ligu mimo Turnov se mně hrát nechtělo. Přes turistický oddíl jsem se pak dostal k horolezectví, a když jsem se po maturitě dostal na pedagogický institut do Liberce, tak si mě jako dobrého sportovce vyhlédli lyžaři. V roce 1973 jsem získal 2. místo na Jizerské padesátce, která se tehdy poprvé jela jako memoriál expedice Peru. S reprezentací lyžařského orientačního běhu jsem měl možnost se zúčastnit i legendárního Vassova běhu. Na soustředění libereckých horolezců v Tatrách jsem pak poznal svou manželku Janu a zůstali jsme spolu dodnes.
* Přece jen jsi nejvíc znám jako orientační běžec, proč sis nakonec vybral tento sport?
Orientační běh v Čechách byl původně spjat právě s turistikou. I horolezecká komunita k němu měla blízko. Vzpomínám, že na prvních závodech byla naše hlídka diskvalifikována za porušení pravidla o zákazu běhání! S orientačním během jsem začínal s kamarádem horolezcem Jardou Havlíkem v Jičíně, a tam jsem také po vojně v Pardubicích nastoupil jako trenér tehdejšího TSM mládeže a zároveň si dodělal FTVS. Kromě závodění jsme vytvořili i první mapy na OB v Českém ráji. V roce 1974 jsem se stal reprezentačním trenérem orientačního běhu mužů, pak ještě juniorů a lyžařského orientačního běhu dospělých. Když jsem začal učit v Turnově, tak jsem zde také založil oddíl. V roce 1993 jsem pak po neshodách s tehdejším vedením oddílu založil druhý oddíl – SOK Turnov, kam jsem přešel se svojí dorosteneckou skupinou. (Oba turnovské oddíly SOK i OB TJ Turnov v současnosti bez problémů spolupracují – pozn. aut.).
* Za svojí trenérskou kariéru jsi dosáhl se svými svěřenci mnoha úspěchů, kterého si považuješ nejvíc?
Zlaté medaile syna Vaška z juniorského mistrovství světa.
* Kdo byl tvým sportovním a lidským vzorem?
Nejvíc asi Olda Kopal, známý horolezec a výborný člověk.
* Máš nějaké životní motto?
Život se dá naplnit sportem.
* Chtěl bys na závěr něco někomu popřát, vzkázat?
Přeji orientačnímu běhu vše nejlepší a ať nám kůrovec sežere co nejméně lesů!
Děkuji za rozhovor a za všechno, co jsi pro sport udělal!
Ptal se Filip Stárek, TJ Turnov