Fascinující svět starých časů. Naši předkové často znali a vnímali věci v krajině, které jsme my v moderní době už zapomněli, nebo je složitě znovu skládáme z drobných stop.
Velkou vlnu zájmu vyvolalo před lety například znovuobjevování barokní krajiny Jičínska. Tehdejší ředitel tamního muzea Jaromír Gottlieb pojmenoval děje, které ještě před jedním či dvěma staletími lidé poměrně dobře znali. A když potom stojíte při jarní rovnodennosti na vrcholku Veliše při východu slunce a sledujete, jak první paprsky v přímce osvětlují bývalý klášter v Kartouzích (dnes nechvalně proslulou věznici ve Valdicích), pokračují přes Valdštejnskou lodžii středem lipové aleje ke kostelu sv. Jakuba na jičínském náměstí a dál na Veliš, až vás zamrazí. V tu chvíli člověku dochází, jak promyšlenou krajinu naši předkové za Valdštejnovy éry vytvořili a jaké symbolické a téměř mystické děje v ní dokázali rozehrát.
O podobně fascinující pohled do dávných dějin naší země se snaží historik turnovského muzea Jiří Zoul Sajbt. Ve svém bádání jde ještě dál – až do prvního tisíciletí po Kristu. Výsledky osmiletého výzkumu představil nedávno veřejnosti v přednáškovém sále Muzea Českého ráje. Na podobné přednášky obvykle přichází kolem třiceti zájemců. Tentokrát však byla účast mimořádná – v podvečer všedního dne dorazilo téměř 150 lidí. Potvrzuje to, že svět našich předků lidi nejen zajímá, ale chtějí o něm vědět víc – a především v širších souvislostech, které jim pomohou krajinu kolem sebe lépe chápat a znovu v ní objevovat zapomenuté stopy minulosti.
Badatelská práce turnovského historika se snaží odpovědět na základní otázku: Jak a kudy naši předkové cestovali v době, kdy v krajině neexistovala nám známá orientační síť měst ani zdaleka viditelné stavby a jak následně založení měst trasy stezek změnilo. Přitom je známým faktem, že napříč naším územím vedly důležité obchodní stezky – například z dnešního Německa do Slezska a dál na dnešní Rus. Stejně čilý byl obchod mezi jihem Evropy a Lužicí, chcete-li severem Evropy. A právě Turnovsko má v této síti starých cest své významné místo – pradávné stezky se zde totiž křížily.
Stezka spojující Mladoboleslavsko s Dolním Slezskem přes hřeben Krkonoš s protažením k jejímu brodu Labe u obce Záryby (okr. Praha-východ).
„Co se nám ze starých tras zachovalo až do dnešních dnů, jsou úvozy. Ty jsou v krajině patrné dodnes. Představte si povoz tažený koňmi. Pro překonání převýšení frekventovanějších tras naši předkové používali dva úvozy – jeden stoupací s mírnějším sklonem a druhý pro klesání, který zpravidla býval prudší. Brzdy tehdejší vozy samozřejmě neměly, takže před klesáním vozka jednoduše do kola vetkl nějaký sochor a kolo šlo do smyku. Časem se tak vyhloubil právě úvoz,“ vysvětluje Jiří Zoul Sajbt.
S jejich pozůstatky se lze setkat například ve stoupání z Bělé na Hruštici nebo v okolí Vyskře, která tehdy svým tvarem sloužila jako zdaleka viditelný orientační bod. Další staré úvozy jsou patrné kolem Pohoře mezi Olešnicí a Kacanovy, pozůstatky staré cesty najdete také u Konic nedaleko Valdštejna a hluboký úvoz dodnes existuje u sv. Anny nad Kacanovy.
Mnoho úvozů se postupně proměnilo ve zpevněné cesty. V 18. století vznikla první síť takzvaných císařských silnic, na které v 19. století navazovaly místní komunikace, pro něž se vžil název okresky. Některé úvozy byly rozorány nebo ztratily význam a sloužily už jen jako cesty z vesnice na pole. To, co v krajině zůstalo, nám ale dodnes poměrně přesně ukazuje, kudy naši předkové putovali.
Průběh stezky propojující Bavorsko a Dolní Slezsko přes Novosvětský průsmyk.
Zásadní trasa pro naše území vedla z dnešního Německa směrem na Slezsko. Ve skutečnosti však probíhala severněji nad dnešní Prahou, která v té době ještě neexistovala. Představit si ji můžeme jako linii spojující dnešní Přimdu, kláštery v Kladrubech a v Plasích, Kladensko, Mělnicko, Klášter Hradiště nad Jizerou a následně Čechy opouštějící Novosvětským průsmykem u Harrachova.
Z dnešního pohledu bychom možná řekli, že cesty vedly podél řek. To je ale omyl. Zpevněné komunikace tehdy neexistovaly a neregulovaná říční koryta vytvářela široké bahnité pásy, kde se kola vozů snadno bořila. Cestovatelé proto raději stoupali na dlouhé hřbety a postupovali po jejich hřebenech. Jako příklad nám může posloužit hřeben z Kozákova na Lomnici nad Popelkou, Novou Paku a na Zvičinu.
„Například cesta od Mladé Boleslavi vedla Žehrovskými lesy k dnešnímu Valdštejnu a u Sedmihorek překračovala Libuňku. Povozy pak vystoupaly ke Kozákovu, Jizeru přešly v Semilech a dál pokračovaly do horských průsmyků. Stejně tak trasa od Jičína vedla přes dnešní Prachov a kolem Trosek na Hrubou Skálu a Valdštejn – dnes se dá říci, že ji kopíruje hlavní turistická trasa, Zlatá stezka Českého ráje. Jizeru při přechodu do Lužice překračovali u dnešní Maškovy zahrady, kde byl brod. Právě tam stála původní osada, zatímco samotné město se později nejspíš kvůli častým povodním přesunulo výše,“ doplňuje Sajbt.
Zásadní změnu přinesl až vznik měst ve vrcholném středověku. Ta začala přes řeky stavět dřevěné a později i kamenné mosty, vybírala mýto a cestování se postupně zrychlilo. Mnohé starobylé trasy se proměnily v dnešní silnice, jiné byly opuštěny – například stará kacanovsko-valdštejnská cesta. Povozy z Mladé Boleslavi tak začaly jezdit přes Mnichovo Hradiště a do Turnova přijížděly od Všeně.
V minulých letech byla zjištěna celá řada stezek, které nám začínají dávat obraz o základní komunikační síti v severovýchodních Čechách, z nichž značná část byla publikována v dílčích studiích, jako součásti kolektivních monografií obcí našeho regionu i v menších článcích spíše popularizačního rázu. „Další výzkum by se proto měl zaměřit na jejich kompletaci a v rámci možností na datování jejich fungování, případně změny intenzity jejich užívání, k čemuž může pomoci i propojení s výzkumy z jiných regionů. Celý výzkum spěje k monografickému zpracování, nikoli však do podoby publikace ryze o cestách, nýbrž o jejich návaznosti na sídla společenských elit,“ uzavřel Jiří Zoul Sajbt.
Dvě stezky z Jičínska, které se po přebrodění Jizery u Turnova spojily do jedné trasy, aby přes Hodkovice a Liberecko pokračovaly do Horní Lužice. V Turnově je vidět odklon od přímé trasy, který byl způsoben přesunem turnovské aglomerace z prostoru Maškových zahrad do prostoru lokace města v polovině 13. století.