VEČER NA SBOŘE: MUŽ, KTERÝ INSPIROVAL

Motto: Jsem žijícím dokladem toho, že člověk celý život hledá. Hledá odpovědi o lidském bytí a nebytí a přání je otcem myšlenky, abychom v nějaké podobě žili i po smrti. Došel jsem ale k závěru, že žijeme dál především v tom, co jsme tu za života vytvořili, v tom je náš život nesmrtelný.

Vzpomínkový večer na legendu turnovského školství – profesora Jaromíra Horáčka – proběhl v úterý 12. listopadu v do posledního místečka zaplněném Domě Na Sboře ve Skálově ulici. Přijela celá řada jeho bývalých studentů a studentek gymnázia a turnovské zdravotnické školy, ale především členové legendárních divadelních souborů Kompas a Mandragora. Sto let uplynulo v tomto roce od narození muže, který dokázal nejen nadchnout své studenty pro literaturu, poezii a divadlo, ale dal mladým lidem do života silnou víru, že v každém z nich je zajímavá osobnost a každý je svým způsobem jedinečný a cenný. Dovedl být nejen dobrým pedagogem, ale také určitým morálním lidským vzorem a vzácným přítelem.

Eva Kordová, Jaromírova dcera Květa a Jan Luštinec

Rodina J. Horáčka v Domě Na Sboře

Hudba v podání kytaristy Petra Kostky a houslistky Zuzany Formáčkové lemovala jednotlivé vzpomínkové vstupy. Ke kořenům jeho rodného města Jilemnice, kterou miloval, kde prožil dětství, studia i léta válečná a poválečná, se vrátil Jan Luštinec, emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici. Velmi poutavě pohovořil o tomto období života Jaromíra Horáčka, o jeho rodičích, spolužácích jako byl Jiří Šlitr a dalších osobnostech. Rodina sehrála v životě Jaromíra Horáčka významnou roli. Ze svého vztahu k tatínkovi i mamince se vyznala jeho dcera Květa, syn Jaromír a vnuk Pavel Trnka. Ten se stal jeho pokračovatelem v pedagogické práci. Dědeček pro něho byl vždy velkým vzorem a ovlivnil i jeho budoucí profesi. V dalším bloku zazněly vzpomínky členů souboru Kompas z jeho nejstaršího období od roku 1953. Zazněly písně a verše, které Jaromír složil. Recitovala je Růžena Nejedlová. Celým tvůrčím obdobím až do roku 1963 provedl posluchače Vladimír Burjánek. Zavzpomínala také profesorka Lída Cichrová, přijeli uznávaný režisér Karel Kříž a jeho bratr renomovaný právník a advokát Jan Kříž. Na technickou režii, výstavbu divadla a výpravu jednotlivých představení zavzpomínali Pavel Svatoš, Mirek Sedlák a další. Na období roku 1968 až 1970, okupaci, poslední vystoupení Kompasu, vyhazov ze školy, tuhou normalizaci, jsem zavzpomínala také já.
Následovala Střední zdravotnická škola a vznik divadelního souboru Mandragora. O své vzpomínky a pocity se s posluchači podělily bývalé studentky školy Eva Hyblerová a Markéta Pecháčková Kašparová, která také zarecitovala své vlastní básně.
V posledním vzpomínkovém bloku byla připomenuta Horáčkova bohatá kulturní činnost pro město Turnov a region, legendární Barevné středy, další pořady s knihovnou a také publikační činnost. Vydání knihy Hadí štěstí, básnické sbírky Hledání krásy a Stopy v písku. Dále jeho pedagogické práce a články nejen v regionálním tisku.
V roce 2004 oslavil Jaromír Horáček 80. narozeniny. V tomto roce mu bylo uděleno čestné občanství a uskutečnilo se poslední setkání členů divadla Kompas.

Jan Luštinec s Evou Kordovou

Během večera zazněla řada cenných vzpomínek a pořad byl doplněn doprovodnou výstavou z archivních materiálů divadelních souborů, fotografií, pozvánek, scénářů, plakátů a písemných dokumentů.
Doručena byla také zdravice od Martina Dvořáka, ministra vlády ČR pro evropské záležitosti. Ten byl členem divadelního souboru Mandragora v letech 1976-1978. Cituji: „…opravdu mě dojala nabídka napsat malou vzpomínku na pana profesora Jaromíra Horáčka – 100. výročí jeho narození si letos připomíná nejen jeho rodiště v Jilemnici, či Turnov, jehož se stal čestným občanem, ale určitě také desítky a stovky studentů, kteří prošli jeho rukama a dodnes na něj s úctou a láskou vzpomínají. Pane profesore, díky za to, co jste mně do života dokázal dát. Žiji z toho dodnes!“

Za nás všechny, kterým obohatil život, děkuji také já osobně.
Eva Kordová