Další značkařská mise zavála turnovské značkaře na banátské nejodlehlejší turistické trasy. Tyto trasy byly vyznačeny v roce 2010 a od té doby zde nikdo turistické značení neobnovoval. Po podrobné prohlídce na Mapách.cz byl naplánován postup, který spočíval v tom, že se dvě čtyřčlenné skupiny vydají proti sobě, aby vyznačily modrou trasu.
Jedna vyrazí z vesnice Rovensko, druhá z vesnice Šumice. Po třech dnech značení se obě skupiny spojí a budou pokračovat se značením zelené trasy do vesnice Bígr. Jako bonus si navíc vyznačí cestu na zdejší nejvyšší kopec s názvem Svinicea Mare (1 224 m. n. m). V součtu to bude znamenat celkem 85 kilometrů bez civilizace se spaním v místních lesích s nutností nést si vše v batohu. V našem plánu to vycházelo na pět značkařských dnů v terénu.
Mezi největší neznámé patřily otázky na zdroje pitné vody, divoké psy a co dělat při setkání s medvědem. Až na psy jsme si celkem se vším dokázali poradit. Medvěda jsme naštěstí nepotkali a místní bukové lesy poskytly řadu potůčků a pramínků. Tam, kde voda nebyla podle našeho gusta, pomohla outdoorová vymoženost zvaná filtr na vodu. Psy jsme nakonec potkali, ale byli to naštěstí psi hlídající stáda ovcí. Přibíhali většinou brzy po ránu a budili nás svým ne příliš přátelským štěkotem. Přece jen jsme pro ně byli něčím novým, co bylo dle jejich názoru potřeba řádně vylekat a vyštěkat.
Oproti časovému harmonogramu jsme se s druhou značkařskou skupinou sešli až po čtyřech dnech. Důvodů bylo několik. Značenou cestu bylo někdy nutné doslova vypátrávat, zvlášť když se neshodovala s mapovým podkladem. Někdy bylo nutné vyznačenou trasu zpětně zamazat a vrátit se zpět, to když nás zbytky značení zavedly do neprůchodného lesa. Denní průměr tak vycházel okolo 10 kilometrů vyznačené trasy. I přes malé zpoždění jsme nakonec stihli vyznačit i zelenou trasu na Svinicea Mare. Všichni jsme se shodli, že výhled na okolní prales patřil k vrcholům výpravy. Spatřit v kruhovém výhledu nekonečné bukové lesy bez jediné známky civilizace se vám v Evropě jen tak nepoštěstí. Bohužel, nebo spíš naštěstí, není kopec dosažitelný pro každého. Nejbližší vesnice je totiž vzdálena od vrcholu přes 20 kilometrů.
Tato značkařská výprava byla celkově třetí, kterou jsme do Banátu absolvovali. Všichni z naší party vám potvrdí, že zdejší krajina, ale především lidé se vám dostanou pod kůži a vy se sem prostě musíte vracet. Možná je to proto, že vedle putování se při kontaktu s místními lidmi a jejich krásné češtině dozvídáte i jejich příběhy. Ve vesnicích ještě stále vidíte (spíše cítíte) pospolitost a vzájemnou komunikaci. Drží se neděle a bohoslužba je skutečným vrcholem týdne. Vedle náboženského svátku je pro místní lidi příležitostí se v klidu vzájemně potkat, pozdravit se a ujistit se, že lidé, kteří zde žijící, patří k sobě. Myslím, že tahle pospolitost dala místním Čechům sílu zde žít téměř dvě století a obstát ve zdejším drsném, ale nádherném kraji.
Za KČT Sokol Turnov
Zbyněk Báča, zbynek.baca@centrum.cz
Účastníci výpravy: Jana Leitnerová, Jana Mejzrová, Vendulka Šubertová, Petr Horáček, Vojta Tomášek, Míra Mejzr, Honza Leitner, Zbyněk Báča
…
…mapa části putování