Domácí hospic 14 pomocníků působí od roku 2020 na Semilsku a Turnovsku. Jeho posláním je pomáhat lidem s nevyléčitelným onemocněním prožít závěr života doma – v prostředí, které znají, obklopeni svými blízkými. Tým zdravotních sester, lékaře, sociální pracovnice, psychoterapeutky a duchovního poskytuje odbornou péči, podporu rodinám. Letos v září hospic oslavil pět let od svého založení. Při této příležitosti se ředitelka Marie Zahrádková ohlíží zpět a děkuje všem, kdo na této cestě stáli po boku hospice:
Letos slavíme pět let od chvíle, kdy jsme poprvé vyrazili na cestu, která pro nás všechny znamenala velkou výzvu – začali jsme poskytovat domácí hospicovou péči. Pět let, během kterých jsme mohli stát po boku desítek rodin v jejich nejtěžších chvílích. Pět let, kdy jsme se učili, rostli, překonávali překážky a znovu a znovu si připomínali, proč tuto práci děláme.
Od prvních dnů jsme cítili velkou přízeň a podporu. Děkujeme přátelům, dobrovolníkům, dárcům i partnerům, kteří stáli při nás – radou, skutkem, finanční pomocí i prostým povzbuzením. Bez vás by hospic na Semilsku nebyl tím, čím je dnes. Každý dar, každé podané slovo, každá ochota pomoci se stala součástí našeho společného příběhu.
Na začátku jsme byli nezkušení, v mnohém možná i trochu naivní. Spoustu věcí jsme dělali poprvé – od samotného provozu přes první osvětové a benefiční akce až po oslovování dárců a hledání způsobu, jak otevřeně mluvit o umírání. Každý krok nás formoval – jako jednotlivce, jako tým i jako organizaci.
A přesto, že se za těch pět let mnohé změnilo, jedno zůstalo stejné – touha přinášet naději. Naději tam, kde se na první pohled zdá, že už žádná není. Naději jako smysl každé společně prožité chvíle, jako dar, který uzdravuje vztahy. Jako tichou jistotu, že všechno má svůj čas. Čas rození i umírání, čas plakat i smát se, čas truchlit i radovat se (srov. Kazatel 3).
Když jsme začínali, přišli za námi přátelé a bez váhání nám nabídli pomoc. Potkávali jsme lidi, kteří si o nás možná mysleli, že jsme blázni – že s holýma rukama to nemůžeme zvládnout. Ale zároveň se objevili první dárci, kteří naši myšlenku okamžitě podpořili. Zkušenější i začínající nám dávali rady – někdy velmi cenné, jindy protichůdné.
A pak přišla jedna paní. Vyprávěla, jak jí před lety umírala čtyřicetiletá dcera. Jak tehdy toužila po pomoci domácího hospice, ale žádný tu nebyl. Na závěr tiše řekla: „Od té doby se modlím, aby tady jednou byl.“
V takové chvíli z vás spadnou všechny štítky, očekávání i nevyžádané rady. Vrátíte se k samotnému počátku – k touze přinášet naději. A uvědomíte si, že tento hospic není „náš“. Je vymodlený. A v tom je obrovská svoboda. A hluboká radost.
A to bych chtěla popřát i vám – abyste skrze naději a vděčnost nacházeli opravdovou radost a pokoj. Ať vás v každé životní situaci provází jistota, že na nic nejste sami.
I náš hospic stále roste, učí se a hledá nové cesty, jak poskytovat péči co nejlépe. Bez podpory a důvěry vás, našich přátel a dárců, by to nebylo možné. Děkujeme, že jste s námi – a že díky vám můžeme přinášet naději tam, kde je nejvíc potřeba.
Marie Zahrádková, ředitelka domácího hospice
Domácí hospic 14 pomocníků, z. ú.
Ivana Olbrachta 663, 513 01 Semily
Kontaktní pracoviště: Komenského nám. 113, 513 01 Semily
www.hospic-semily.cz, e-mail: poradna@hospic-semily.cz