Co byste řekli na to, kdyby se vás někdo v tomhle počasí zeptal, jestli nechcete na chvilku zmrznout? Já osobně bych se ho optala na duševní zdraví. Ovšem kdo uvažuje jako já, byl asi překvapen, pokud náhodou procházel nebo projížděl dnes v 17.00 hodin turnovským náměstím. Nejednoho obyvatele a návštěvníka města 2. července v pozdním odpoledni zaskočila akce zvaná „Frozen Turnov“(volně přeloženo jako „Zamrzlý Turnov“). Sice se říká, že čas zmrazit nejde, ale internetová sociální síť facebook.com dokáže i tohle. Dokázala to už na mnoha místech po celém světě i v Čechách a dnes tedy i v Turnově.
A o co šlo? Vše se rozeběhlo v 16.30 hodin v atriu muzea, v restauraci U Zlatého fezu, kde se část účastníků sešla a poslechla si pokyny hlavních organizátorů, Honzy Syroťuka a Matěje Pivokonského. Cílem byla podle nich zejména nenápadnost. Nikdo neměl tušit, že se něco chystá, což sice není na turnovském náměstí, kde normálně kolem páté projde jen pár jedinců, pro více jak sto lidí úplně jednoduchý úkol, ale nakonec se to více méně zdařilo.
Kolem 16.45 hodin byl zahájen postupný přesun od muzea na náměstí a tamtéž také přesně v 17.00 hodin zazněl výstřel z výstražné pistole a všichni se naráz úplně přestali hýbat. Jakoby opravdu zmrzli. A každý v té pozici, v jaké byl v okamžiku výstřelu. Někdo si zavazoval tkaničku u bot, telefonoval, jiní si házeli létacím talířem, několik lidí se dokonce koupalo v kašně, ale celé dvě minuty naprosto nehybně. Auta projíždějící okolo přibrzďovala, kolemjdoucí si „zmražené“ prohlíželi zblízka, jedna starší paní na některé dokonce zkoušela mluvit nebo do nich trochu strčit. Po dvou minutách se ozval znovu výstřel a všichni nějakou dobu pokračovali, jako by se nic nestalo. Až poté se ozval potlesk a každý začal sdělovat své dojmy. Nejčastěji znělo asi: „Au, mě bolí noha…“ či „Viděl jsi to? Bomba!“ A všichni měli radost z toho, že i čas lze zastavit a i v milionech stupňů Celsia se dá na chvilku zmrznout.
Jak byli spokojeni pořadatelé, bylo vidět na první pohled. Velmi. Po prvních chvílích euforie, kdy neřekli nic jiného než „Super!“, se začali vyjadřovat i konstruktivněji: „Bylo málo lidí, ne účastníků, ale kolemjdoucích. Paradoxně chodili všichni po druhé straně náměstí, ale i tak to bylo skvělý.“ A na otázku, jestli chystají repete, říkají: „Za rozumnou dobu, tak za rok a možná na jiném místě by mohlo něco podobného proběhnout.“
Nakonec si každý zúčastněný mohl vzít oranžové boa, zapózovat na společném fotu a pak už se všichni rozešli s neskrývaným nadšením, že se všechno povedlo.
Adéla Beranová