Kdo má dnes doma počítač – a v Česku je to většina rodin – čas od času potřebuje nějaký servis. Buď přímo v počítači, nebo třeba nastavení příjmu internetu. Občas je také třeba vyměnit přijímač či rozšířit domácí wi-fi síť. A s tím si už velká část našinců neporadí. Je třeba zavolat odborníka ze servisní firmy. Pak se vám může stát, že u vašich dveří zazvoní usměvavý mladík, svoji práci provádí na výbornou a samozřejmě se dáte do řeči. Má lehký přízvuk, a tak se zeptáte, odkud pochází. Odpověď je poměrně netradiční – mladík je Rakušan a v Česku žije proto, že se mu tady v současnosti líbí víc než v zemi, kde se narodil. Tu samozřejmě také navštěvuje, má tam část své rodiny. Je tak rozkročený mezi oběma zeměmi.
Dominik Suppan se narodil české matce a rakouskému otci. Maminka, původem z Lažan u Turnova, odešla do Rakouska hned po škole. Je zdravotní sestrou. Dominik prožil dětství v rakouském Grazu, druhém největším městě země, srovnatelném s naším Brnem. Vystudoval střední školu, byl i na vojně, která je v Rakousku povinná a kterou si dokonce o pár měsíců dobrovolně prodloužil. „S maminkou jsem do Čech jezdil pravidelně. I když je mým rodným jazykem němčina, ona na mě mluvila česky a děda s babičkou v Lažanech také – stejně jako celý zbytek rodiny, takže jsem třeba hůř mluvil, ale rozuměl,“ říká Dominik Suppan. Jak doplňuje, rozhodování o tom, že by chtěl zkusit život v Čechách, řešil poměrně dlouho. „O tom, že se přestěhuji do Lažan, vlastně mimoděk rozhodl můj bratranec, nejlepší kamarád z dětství. Nějakou dobu v dospívání jsme se neviděli, pak jsme se potkali na zábavě, povídali si, poznal jsem jeho kamarády a rozhodl se pro život v Česku. Maminka ale žije dál v Rakousku, jen sem poměrně často jezdí,“ doplňuje.
Začal si hledat práci a logicky narážel na nepochopení. Co tady Rakušan chce? To Češi spíš odcházejí za lepším do Rakouska, kde si více vydělají. Země je na tom dobře ekonomicky, díky podpoře cestovního ruchu má vyhlášená lyžařská střediska, cyklostezky i sportovní areály, což je pro mladé lidi velmi atraktivní. „Hledal jsem menší firmu z oblasti IT, kde bych se cítil dobře. Našel jsem ji v Mnichově Hradišti – IT Bussines, to je přesně to, co jsem hledal. Malý tým lidí, rodinná atmosféra, zajímavá práce. Každý den jsem jinde, poznávám region i lidi. Možná vydělám méně než v Rakousku, ale je mi teprve třiadvacet a na dobrý život tady i za hranicemi to bohatě stačí. Našel jsem si i českou přítelkyni, která pochází z Pěnčína, jsem opravdu velmi spokojený. Když se mi zasteskne po Rakousku a třeba po kamarádech z kotle Sturmu Graz (známý rakouský fotbalový klub – pozn. aut.), jsem tam za nějakých šest sedm hodin, žádný problém,“ shrnuje Dominik. Je vlastně typickým představitelem své generace – je vzdělaný, má rozhled, snaží se dělat práci, která má smysl. Je Středoevropan. A naštěstí žije v době, kdy nemusí řešit hranice, a protože i mladí Češi jsou jazykově lépe vybavení než jejich rodiče a prarodiče, neřeší už tolik ani jazykovou bariéru. Pro lidi u nás to může být osvěžením – sice více Čechů putuje opačným směrem, ale je vidět, že i naše země může být atraktivní. Možná bychom si mohli více věřit. I česká ekonomika aktuálně roste. „Peníze jsou jedna věc, ale automaticky vám štěstí nepřinesou. Já jsem takhle šťastný a žiju si svůj sen. Do práce chci chodit v dobré náladě a v dobré náladě se také vracet domů,“ glosuje.
Když by měl porovnat život v Rakousku a v Česku, není zase tak rozdílný, jak by si člověk při vědomí odlišné ekonomické situace mohl myslet. Možná je v Rakousku více možností k vyžití, Rakušané také častěji jezdí za teplem k moři, což už je ale patrné i u nás. Hodně však cestují i po své zemi – Rakousko je jako stvořené pro poznávání a turistiku. Co se u našich sousedů nyní hodně řeší, je ilegální migrace, z čehož těží nacionalistické strany. Mladí lidé se v Rakousku dříve osamostatňují, odcházejí od rodičů dříve než v Čechách. V Rakousku i u nás žijí lidé pozitivně naladění a stejně jako tady existuje i tam skupina obyvatel nespokojená prakticky se vším. Důležitým prvkem života tamních rodin je víra – rakouské rodiny pravidelně chodí do kostela, na základních i středních školách se náboženství vyučuje. „Holky jsou ale v Čechách nejkrásnější,“ hodnotí Dominik se smíchem.
A když se zastavíme u víry – před námi jsou Velikonoce, které jsou z křesťanského pohledu nejvýznamnějšími svátky v roce. Oslavují smrt a vzkříšení Ježíše Krista, jeho poslání na zemi, což je centrální bod křesťanské víry. Jak jsou tyto svátky slaveny v Rakousku? Podle Dominika je to jiné než u nás. Lidé jdou do kostela, zvykem je setkávání celých rodin, jde o velmi důležitý svátek. Chození po koledě, pomlázka, kluci, kteří jezdí „vyšupat“ holky – tyhle zvyky v Rakousku vůbec nejsou. „Já na to byl zvyklý z dětství, když jsem s dětmi v Lažanech chodil po koledě, ale když jsem to pak vyprávěl rakouským kamarádům, nechápavě kroutili hlavou. Co je ale stejné – zdobí se tam vajíčka. Oblíbená je dětská hra, kdy symbolický zajíček dětem schovává v domě a na zahradě kraslice, ty je hledají a kromě vajíčka na ně pak čeká i drobný dárek. Také v Rakousku se peče velikonoční beránek, ale že by byl k jídlu řízek s bramborovým salátem, jako je to často tady, to ne. Dalším silně zakořeněným zvykem je velikonoční oheň, něco na způsob českých čarodějnic. Sejde se rodina či komunita a zapálí se očisťující oheň. Já už jsem si na českou podobu Velikonoc zvykl, jen šupat holky a chodit po koledě už nechodím. S přítelkyní si svátky určitě užijeme, možná vyrazíme někam na výlet – chtěl bych třeba vystoupat na Sněžku na východ slunce. Oba nás baví práce na zahradě, tak ji možná budeme zvelebovat.“
Když se Dominika Suppana zeptáte, co by si do budoucna přál, odpoví lakonicky: „Bejt navždycky zdravej.“
Pozn. red.: Dominik není přítelem sociálních sítí, velmi dbá na své soukromí, proto jsme respektovali jeho přání a článek doprovodili pouze snímky z propagačních materiálů velikonočního Rakouska.
(Zdroj snímků na velikonoční téma: Austria.info)