Jaroslav Franců z Pelešan (*1957) v tuto dobu atakuje třetí vítězství v řadě v republikovém seriálu Flat track, což je tzv. americká plochá dráha (www.original-flattrack.cz). Stačí mu vyhrát příští závod v Mariánských Lázních a nasadí si opět věnec pro vítěze. „Na závodní tratě jsem se vrátil před čtyřmi roky, první sezonu jsem se rozkoukával, další dvě sezony jsem vyhrál. Trochu ve startovním poli vyčnívám, to je pravda, šedesátník tam není žádný, závodím většinou s kluky kolem třiceti čtyřiceti let. Ze začátku, když mě viděli, tak se usmívali, co je to tam za dědka, dnes myslím, že jsem si vytvořil přirozený respekt. Občas se chodí ptát co a jak. Já jsem u motoristického sportu odmala, tam mám co předávat, motorku si na závody zásadně připravuji sám,“ přibližuje Jaroslav Franců.
Poprvé za řidítka motocyklu usedl u babičky v Olešnici v roce 1970 – tehdy to byl oblíbený Pionýr. První závody absolvoval v roce 1972, o tři roky později už jel seriál mistrovství České republiky a v roce 1976 poprvé startoval na mistrovství Československa. Vojnu prožil na motokrosové motorce v Liptovském Mikuláši, startoval v armádních přeborech. Po návratu domů se hned první rok stal mistrem kraje, startoval na populárních Prackovských hrobkách, což byly motokrosové závody pod Kozákovem. Roky jezdil motokrosové mistrovství republiky.
Poté po delší závodní odmlce vyhrál v sezonách 2004 a 2005 motokrosový seriál Kentoya Cup – už tehdy patřil k nejstarším startujícím.
Nyní čtvrtou sezonu jezdí závody seriálu Flat track. Jezdí se na prašných oválech na klasických motorkách. Jaroslav Franců letos v kategorii „Veterán“ – pro stroje vyrobené do roku 1964 – sahá po svém třetím titulu mistra republiky v řadě. „Jak dlouho se dá jezdit? Kdybych byl poslední, asi by mě to nebavilo a skončil bych, ale to hlavní je zdraví. Motocyklový sport je náročný na celé pohybové ústrojí, proto prakticky denně sportuji, vyrážím kolem Pelešan na kole, jezdíme s několika dalšími motokrosaři na cvičné dráze u Rovenska pod Troskami. Naštěstí se mně vyhýbají zranění, doma mám ve svém koníčku podporu, tak bych rád ještě pár let závodil. Do motokrosového důchodu se nechystám,“ uzavřel Jaroslav Franců.