Stejně jako slavný italský herec „Marcel z Nástrojárny“ se monogramem MM může honosit také Turnovanka Martina Mastníková (19), která si svou pílí otevřela dveře do velké ženské kopané. Z turnovské fotbalové mateřinky se vydala hledat štěstí do Slavie Praha, nahlédla do reprezentace a teď válí ligu za Slovan Liberec. Před Vánocemi si nechala spravit koleno, aby se mohla těšit na leden, kdy by měla být v „cajku“.
Už ve škole s kamarádkou koketovala s myšlenkou podmanění si magické koule a zbytek už dokonal s radostí otec Míra, který hrával za turnovský dorost. Trenér Miroslav Reichl tak přišel o celkem nadějnou atletku, zato žáci FK Turnov získali novou posilu. „Své první krůčky po fotbalovém trávníku jsem dělala pod dohledem Petra Havla, který mně s mým tátou dal cenné základy. Hodně velká nadstavba pak byla ve starších žácích dílem Aleše Krejčíka, který mě toho naučil nejvíc. Dokázal z nás dostat všechno a já do dneška těžím z jeho práce. Byla jsem i u toho, když se díky Jirkovi Šteffanovi rozjížděl ženský fotbal v Turnově, ale pak už to krom mé jednogólové výpomoci divoženkám šlo tak nějak mimo mě,“ zavzpomínala na fotbalové dětství MM.
Se spoluhráčkou Sárou Pekařovou patřily k oporám žáků, a tak není divu, že si šikovných holek všímaly také ženské velkokluby. Martina na hozené laso kývla a přestup do „sešívaného ráje“ byl na světě. „V Českém Dubu tenkrát byla na soustředění pražská Slavie a její trenérka Kristýna Svobodová sleduje dění snad v celých Čechách, tedy i v našem regionu. Po několika domluvených zkouškách z toho byl v té době možný střídavý start, takže jsem trénovala s turnovskými kluky a v pátek jezdila s taxi-táta na trénink do Prahy a na postu záložníka tam hrála zápasy. Když to vyšlo, stihla jsem i mistrák v Turnově,“ přiblížila slávistka.
A protože si nevede podrobné statistiky, našli jsme je ve Slávistických novinách, kde stojí, že Martina Mastníková odehrála za starší žákyně Slavie Praha v sezonách 2014–2016 jednadvacet mistrovských utkání, ve kterých si ke třem vstřeleným gólům připsala ještě stejný počet gólových asistencí, to vše bez jediné karty! Své herní žákovské zkušenosti pak v letech 2016–2019 zúročila v dresu červenobílých dorostenek, když ve 44 zápasech stabilně hrála 2 438 minut. Jako defenzivní typ se třikrát zapsala do listiny střelců a na jednu branku svého týmu nahrála. Vyšší věk s sebou ovšem přinesl také dvě karty barvy okru, ale jak tvrdí Martina, za prkotiny…
Rozhodně tedy nebyla jenom do počtu, protože přišly tři nominace do reprezentačního výběru U 16, se kterým si v českých barvách „vystřihla“ mezinárodní turnaj ve Skotsku. „Krásný zážitek v tomhle věku a určitě i odměna za ty roky fotbalové dřiny. Jenomže to už se blížil přechod. Samozřejmě do žen! (Smích.) Ty slávistické patří se sparťankami k absolutní české špičce a je těžké se mezi nimi prosadit. Nutné rozhodnutí přestupu do prvoligového Slovanu Liberec dnes beru jako správné. I když jsme momentálně šesté, zahraju si mnohem víc než by tomu bylo ve Slavii, a hlavně to mám z Turnova podstatně blíž, ať už kvůli fotbalu nebo škole,“ ví moc dobře studentka liberecké TUL, která i tak musela předtím ještě rok dojíždět do hlavního města, aby zde zdárně ukončila školu specializovanou na sportovní management.
…
Ženský celek Slovanu Liberec vedený exligistou Josefem Lexou trénuje třikrát týdně s jedním „nášupem“ pro liberecké hráčky. Bilance dvou výher a pěti porážek při skóre 6:22 není až tak lichotivá, ale pro Turnovsko je důležité, že Martina krom jediného mače s mistrovskou Spartou nastoupila ve všech zbývajících šesti utkáních, a to na 225 prvoligových, zatím bez gólových minut. Proti své Slávii střídala v 59. minutě spoluhráčku Bohatovou. „Po svém příchodu do Liberce jsem tam znala jenom pár slávistek, které za něj v rámci spolupráce těchto dvou klubů hrají, ale už jsem se všemi seznámila, a ač to tak zatím podle umístění moc nevypadá, na hřišti táhneme za jeden provaz,“ směje se upřímně.
Jak dál vyplynulo z našeho rozhovoru, mladá fotbalistka si vždy šla svou cestou, takže otázka na fotbalové vzory byla bezpředmětná, stejně jako ta na módu, účesy či líčení. „Vždycky zůstávám nohama na zemi a tyhle věci až tak moc neřeším, prostě pohoda, klídek a žádný stres. Když jsem coby dorostenka potkávala v Edenu ženy áčka, tak to bylo samé wow!, ale dneska proti nim hraju, takže se na place a kolem něj spíš, a snad vzájemně respektujeme. Se zájmem sleduji také mužský fotbal, moc se mně líbí třeba slávista Coufal. Vím, že řada holek včetně mé kámošky ze Slavie, která teď hraje v Chorvatsku, běhá po zahraničních stadionech a strašně jim to přeju, protože vím, co všechno za tím je. Bohužel mě limitují zdravotní problémy, a tak jsem moc ráda, že pokud to půjde, tak můžu reprezentovat náš Turnov, a to v dresu krajského města,“ říká na férovku dívka zamilovaná do fotbalu ve všech jeho formách.
Stejně jako Evu Bartoňovou z nedalekého Studence v Interu Milán Martinu asi neuvidíme, ale naši pozornost si pokorná ligistka určitě zaslouží. Když jí zbude čas, prohání mičudu s tátou klidně i s partou „odrostlých“ sokolů na travnatém plácku pod halou TSC a vloni si dokonce zvládla udělat také trenérskou licenci C. „Fotbal se starýma pánama je super relax, ale hraju ho hlavně pro radost. Proto v něm chci zůstat i nadále, třeba právě v roli kouče. Ve Slavii jsem chvíli vedla malé žáky a moc mě to bavilo, tak uvidíme. Teď se v první řadě musím připravit na jaro, ta pauza už je šíleně dlouhá,“ vnímá i žhavou současnost a myslí i na světlou budoucnost. A jen připomeňme, že to byla též Martina Mastníková, která ještě ve slávistickém dresu přijela slavnostně pokřtít vysněnou umělou trávu v Turnově. Duel s dorostem předznamenal návrat ke kořenům a taky se v něm poměřila se svými bývalými spolužáky.
Sledovat ženskou kopanou v regionu nemá MM moc šancí, protože v tomhle směru se o jejím rozvoji mluvit rozhodně nedá. Řadu oddílů trápí především „mužské“ problémy a pro hezčí část lidstva, která se chce do dění kolem kulatého nesmyslu zapojit, nemá až na pár světlých výjimek příliš pochopení. „Z mého pohledu je moc dobře, že holky taky hrajou fotbal. Je to specifická záležitost, ovšem hlavně to nesmějí vzdávat. I když si to mnozí nemyslí, ženský fotbal se posunul o obrovský kus dopředu a nikdo mně nevymluví, že nějaké kouzlo v něm bezesporu je. Je skvělé sledovat ligu mistryň nebo se v telce koukat na mistrovství světa žen, ale ještě lepší je, že národní fotbalové svazy včetně toho našeho rozjely různé kampaně a projekty na podporu ženské kopané. Stejně jako chlapi i my rády prožíváme fotbalové emoce, radujeme se z gólů a výher, nebo smutníme po porážkách. Fotbal prostě nemůžete jen tak přestat mít rád,“ vyznala se závěrem ze své životní lásky Martina Mastníková, další z těch rodaček, na které může být srdce Českého ráje náležitě pyšné.