Legendární turnovská rocková kapela Adaptace oslavila začátkem listopadu v zaplněné sokolovně v Příšovicích neuvěřitelných 40 let na scéně. Přestože jde primárně o regionální skupinu, má za sebou úctyhodné posluchačské zázemí a na Turnovsku ji zná snad každý od teenagerů po šedesátníky. Přímo v zákulisí koncertu vznikl rozhovor s kapelníkem Miroslavem Poloprudským, který s kytarou prožil na českorajských pódiích bezmála půlstoletí.
* Dnešní padesátníci či šedesátníci dosud vzpomínají, jaký to byl fenomén letních karnevalů pod širým nebem v okolí Turnova. To tehdy nikde v takové míře nebylo – Odolenovice, Modřišice, Podháj, Všeň, Frýdštejn, přírodní scéna na Hrádečku u Radvánovic. Jak jsi tu dobu vnímal?
„Začínali jsme v roce 1981 jako Systém 3 ve složení kytara, basa a bicí. Zhruba po roce nás doplnil zpěvák Zdeněk Lamač. Hráli jsme vlastní věci a do toho i převzaté – začínali jsme na Katapultu, což byla taková stěžejní věc. S příchodem Zdeňka Lamače jsme ale šli i do světového formátu: AC/DC, Nazareth, Deep Purple, Uriah Heep nebo Status Quo – zkrátka všechno, co se dalo v našem složení zahrát.“
* Zábavy či letní karnevaly pod širým nebem byly od jara do podzimu ve vesnicích kolem Turnova v pátek i v sobotu, chodilo se klidně dvakrát za víkend. Měli jste někdy nějaké problémy s tehdejšími úřady?
„Měli jsme mít třeba jen 30 % cizí tvorby, ale hráli jsme jí víc. Občas to někomu vadilo. Vystupovali jsme v oranžovejch silničářskejch úborech, což tehdy působilo docela rebelsky. Například naše vlastní skladba Alkohol byla na černé listině, přitom ta písnička nebyla o tom, aby lidi pili – měla to být odstrašující ukázka toho, co alkohol s člověkem udělá. Nějakou dobu jsme i nemohli hrát, a tak vlastně vznikla Adaptace.“
* Která místa z té doby byla tvoje nejoblíbenější?
„Nejvíc lidí chodilo na Podháj, scéna byla v krásném prostředí pod Kozlovem. Pak to tam bohužel ochranáři zakázali, za mě to byly jedny z nejlepších karnevalů. Pak také na Hrádečku u Radvánovic nebo na Frýdštejně, kde se hrálo přímo na hradě, což mělo naprosto autentickou, nádhernou atmosféru. Chodilo tam pět set i víc lidí. Aparatura běžně k dostání nebyla, tak jsme si ji na koleně dělali sami. Lidi to ale neuvěřitelně tmelilo – společně se opravovala auta i reprobedny, kolem kapely byla skvělá parta.“
* Adaptace jako taková vznikla v roce 1986 a hrála do zhruba roku 1998. Proč to tenkrát skončilo?
„Nebylo to jednoduché. Někteří odešli do zahraničí, jiní se oženili a nechtěli trávit každý víkend po štacích. Hrálo se za pár korun. Navíc nás na začátku 90. let začaly drtit diskotéky a změna vkusu mladých lidí. Regionální kapely se ocitly na vedlejší koleji, tak jsme to museli zabalit. Čekalo se na další impuls, který přišel v roce 2011, kdy mě oslovil náš bývalý bubeník, jestli se mi nestejská po bigbítu. Stesk zvítězil, sehnal jsem nové lidi a od té doby hrajeme nepřetržitě.“
* Kolik lidí kapelou za ty roky prošlo?
„Na každém postu se vystřídalo minimálně čtyři až pět lidí. Na zpěvu možná ještě víc, takže dohromady to bude někdy mezi 20 a 30 muzikanty. Sestava se ale nyní stabilizovala, držíme si i vlastní zvukaře a osvětlovače, abychom nebyli na nikom závislí.“
* Hrajete hlavně od jara do podzimu – od maškarních karnevalů po posvícení a mikulášské zábavy. Plesovou sezonu vynecháváte?
„Plesovou sezonu neděláme, náš repertoár není vyloženě plesový. Nechceme, aby kapela ztratila tvář a zabředla do univerzálnosti. Valčíky a polky od Adaptace nikdo nečeká a kapela by neměla převlékat kabát.“
* Když se podíváš na dnešní publikum, je to multigenerační záležitost?
„Určitě. Přijde starší garda ze zvyku a možná i nostalgie, program ale musíme přizpůsobit tak, aby fungoval i pro mladší. Repertoár už nestavíme jen na starých flácích, lidé chtějí slyšet i to, co znají z rádia. Nicméně hrajeme pořád na hardrockovém základě, na tom se nic nemění.“
* Jste pořád ryze turnovská záležitost, nebo hrajete i jinde?
„Většina vystoupení se odehrává na Turnovsku. Tady bych rád připomněl i legendární Music Club Pyrám, který byl svého času tak trochu naší domovskou scénou (jeho dřívější provozovatel Aleš Vinš byl pořadatelem výročního koncertu – pozn. red.). Zvou si nás ale i pořadatelé od Hradce Králové přes Příbram až po Českou Lípu. Na velké festivaly už nejezdíme, hrajeme hlavně naše celovečerní samostatné programy.“
* Co tě na tom po těch letech vlastně nejvíc baví?
„Muzika mě dostává do úplně jiné atmosféry a jiné vlny. Když hraju, chytne mě rytmus a lidé pod pódiem. V tu chvíli vůbec nevnímám čas. Největší radost mám, když funguje celá kapela a lidé se baví. To je ta největší odměna.“
* Jak to vidíš do budoucna? Jak dlouho ještě plánuješ stát na pódiu?
„Nechávám tomu volný průběh. Máme nového zpěváka a vidím, že lidi kolem mě pořád fungují a nevzdávají se, dostal jsem obrovský nový impuls a invenci. Dokud to půjde a bude nás to bavit, hrajeme dál!“
* Děkuji za rozhovor.
Viz také stránky kapely: https://www.adaptace.net/
Miroslav POLOPRUDSKÝ – kytara, zpěv
Jaroslav HOŘENÍ – bicí
Michal KOPAL – zpěv
Aleš MAŘATKA – kytara, zpěv
Standa FIALA – basa, zpěv (uprostřed na snímku)
…
…
…