Snad jen dar továrníka Boháčka, který v roce 1927 městu Turnov pro účely muzea daroval dům čp. 71 ve Skálově ulici, může být srovnatelný s počinem paní Dagmar Nové z Prahy, která od svých dětských let jezdila s rodiči na Frýdštejn na letní byt a turnovské muzeum často dodnes navštěvuje. „Upřímně musím říct, že jsem se s takovým přístupem během svého působení v muzeu nesetkala. Takhle velkorysého dárce od doby pana Boháčka muzeum nemělo,“ uvádí emeritní ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová.
Tu paní Nová oslovila před dvěma roky, jestli by od ní muzeum nepřijalo litinovou formu na beránka. „Poslala mně fotku a já jako etnografka muzea přímo zajásala. Potom dar sama přivezla a já jsem jí, jako malou satisfakci, protože nic nechtěla, nabídla svoje knížky, které v muzeu vyšly. To odmítla slovy, že už všechny má, a že naše muzeum dobře zná. Ptala se mě, jestli bychom přijali i další věci, dohromady asi 150 cenných sbírkových předmětů – sklo, porcelán, šperky, devocionálie, knížky, turistické známky a další. Stalo se. Část jejího daru byla vystavena vloni na začátku roku v Kamenářském domě spolu s ostatními přírůstky do muzejní sbírky od šlechetných dárců,“ přibližuje Jakouběová.
Snímek z loňské vernisáže výstavy sbírkových předmětů od dárců muzea
V průběhu loňského roku paní Nová ještě muzeu darovala další sbírkové unikáty – šperky od místních zlatníků, staré pohledy, keramiku. „Poté přišla s návrhem, že by nám chtěla poukázat nějaké finance. V závěru roku složila v muzeu 60 tisíc, určených na restaurování jedné hodně poničené podmalby na skle. Ale hned dodala, že se máme víc rozmáchnout. Připravili jsme po dohodě s ředitelem muzea Janem Prostředníkem návrhy, na co bychom prostředky použili, aby si mohla vybrat, na co by peníze chtěla věnovat. A ona si vybrala všechno. Nakonec muzeu věnovala dohromady neuvěřitelných 600 tisíc korun. Musím říct, že jsem ani nevěděla, co jí mám na to říct, tohle člověk zažije jednou za život. Paní Dáša nemá žádné podmínky, jen chce pomoci tam, kde se nám nedostává peněz,“ uzavírá Vladimíra Jakouběová. Peníze muzeum využije nejen na restaurování, ale i na zakoupení modelů lidových staveb pana Licehamera, které má zatím do nové expozice Lidová kultura Pojizeří pouze vypůjčené.
Konstatovat, že si tohoto výjimečného počinu všichni muzejníci nesmírně váží, je asi slabé slovo…
Paní Dagmar Nové jsme se zeptali:
* Jste doktorkou přírodních věd, celý váš život byl spojen s tímto oborem?
Nepřímo. Celý profesní život jsem se pohybovala v oblasti farmacie. Konkrétně jsem se věnovala oblasti kontroly kvality léčivých rostlin a přípravků z nich vyrobených. Svoji specializaci, botaniku, jsem tak mohla výborně využít.
* Turnovské muzeum navštěvujete od dětství, s rodiči jste jezdila na letní byt na Frýdštejn, jak vnímáte atmosféru obou těchto míst?
Frýdštejn, to jsou především prázdniny. Málokdo v tu dobu v Praze tušil, že Frýdštejn vůbec existuje. V obci jsme byli, zejména zpočátku, středem zájmu – přijeli Pražáci. A co se mi vybaví na první dobrou? Hrajeme si na Indiány, trháme třešně a letní jablka, lezeme na hrad – pochopitelně ne vchodem jako ostatní, a na přilehlé skály a děsíme tak paní Pekařovou a jejího psa. Lom na Barborce i drtička kamene jsou v provozu. Odstřel se hlásí troubením na trubku. Po ukončení těžby se vozíme ve zbylých kovových vozících a hledáme „drahé kamení“. Místní sklárny jsou v plném provozu. Dnes by ekologové šíleli, ale nám, dětem, se to líbí, dolujeme z povrchu cesty skleněný odpad. Na koupališti pan Preisler pečlivě zapisuje křídou na černou tabuli teplotu vody (většinou sedmnáct stupňů) a vzduchu. Koná se karneval – jeden na koupališti a druhý na hradě – po tom druhém obvykle v obci stoupá porodnost. Sokolové a hasiči se pak dohadují, čí karneval byl lepší. Nositelkou místních novinek je paní poštmistrová. V prodejně u pana Čížka lze koupit téměř vše, od špendlíku po lokomotivu. V obci je i řezník. Čekáme až dospělí nakoupí, Honza mezitím chytá pavouky sekáče a trhá jim nožičky. Od pana Vavřicha si každoročně nosíme košíky třešní. Při nákupu mají obě strany radostný pocit, jak na to vyzrály. Všude je plno kytek a motýlů. Tak to je moje vzpomínka na Frýdštejn…
* A Turnov?
Jezdíme z Prahy vlakem. Autobus na trase Turnov – Jablonec nad Nisou většinou řídí pan Klápště. V prodejně Granátu na náměstí pracuje paní Bláhová, vidíme tak i šperky, které se za výlohou, vzhledem k jejich ceně, nikdy neocitnou. Vždycky nás zaskočí, že v sobotu po zavírací době, je město úplně mrtvé, nikde ani živáčka…
Do Turnova a jeho okolí jezdím i dnes velmi často a vždy mám pocit, že se vracím domů. Mám to tu ráda.
Myslela jsem, že se na stará kolena do Turnova odstěhujeme, ale osud rozhodl jinak.
* To, co jste udělala pro turnovské muzeum, je výjimečný počin. Jak to přišlo, že jste se rozhodla věnovat mu cenné věci ze své sbírky, a nakonec i bezprecedentní finanční dar, který umožní některé projekty muzea významně posunout?
Mně to jako výjimečný počin nepřipadá. Předměty darované muzeu se v naší rodině postupně nastřádaly v průběhu více než 100 let. Přála jsem si, aby zůstaly i nadále na jednom místě. Volba proto byla jasná.
Staré listinné dokumenty, které nemají pro Turnov význam, již jsou v Muzeu hlavního města Prahy.
Co se týká peněz, moje potřeby jsou relativně malé a peníze by měly především sloužit dobré věci. Ostatně, rakev nemá kapsy.
* Na loňské výstavě byly prezentovány některé předměty z vaší sbírky, hlavně porcelán a keramika, je to vaše celoživotní záliba?
O výtvarné umění se zajímám, ale sběratel rozhodně nejsem. Muzeum vybralo pro výstavu v Kamenářském domě předměty, které vhodným způsobem doplňovaly keramiku od druhého dárce. Výstava bylo opravdu hezká, a to neříkám proto, že jsem k ní přispěla.
Moje záliby a koníčky se ubírají poněkud jiným směrem. Velice ráda hledám – nové cesty, místa, postupy, možnosti… To ostatně bylo i předmětem mojí profesní činnosti. Nová místa vůbec nemusí být exotická, i v bezprostředním okolí se obvykle najde něco, co člověka zaujme, překvapí.
Ráda něco vytvářím, i když výsledek ne vždy odpovídá snaze a předpokládanému záměru.
Ráda fotografuji.
Pokud něco sbírám, tak jsou to kameny všeho druhu. Nemusí mít žádnou cenu, stačí, že jsou něčím zajímavé. Když je vezmu do ruky, připomenou mně místa a děje, s kterými souvisejí.
* Podporujete i některé další bohulibé projekty?
Dlouhodobě podporuji zdravotní klauny (Zdravotní klaun, o. p. s, Praha). Vážím si lidí, kteří umějí druhé – malé i ty starší – psychicky podpořit v nelehkých životních chvílích. Je to záslužná práce a rozhodně není jednoduchá.
Mohla bych zmínit i příspěvek na rekonstrukci varhan v kostele Navštívení Panny Marie v Bozkově a lucerny baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.
V letošním roce se chystám podpořit výsadbu stromů v zámeckém parku na Sychrově. Dál zatím mé plány nesahají.
* Mecenášství dnes není takříkajíc v módě, lidé většinou myslí na sebe. Vy jste příkladem, který může oslovit mnoho dalších lidí. A nejde vždy jen o peníze, ale o pomoc druhým, chtít pomoci nějaké myšlence, podpořit určitou aktivitu, v případě paměťové instituce jako je muzeum posunout některé projekty, na které se nedostává. Můžete se s námi podělit o vaši motivaci?
Možná to zní divně, ale já si tímto způsobem dělám radost. Mohla bych také zmínit ono biblické: Přej a bude ti přáno. Nebo si prostě jen můžeme říct: Svět potřebuje i naivní blázny.
Je třeba si uvědomit, že pokud by neexistovalo mecenášství, byli bychom ochuzeni o celou řadu kulturních památek – staveb, sbírek, obrazů, hudby a dalších. Domnívám se, že ani dnes tato myšlenka není lidem cizí, mohla bych namátkou jmenovat například opravu svatých schodů v kostele sv. Josefa v Krásné, zhotovení skleněných lustrů v děkanském kostele sv. Fabiána a sv. Šebestiána v Zákupech a další projekty.
Problém někdy je, se o takových akcích vůbec dozvědět.
* Děkujeme za rozhovor i za příklad nám ostatním!
Unikátní snímek z dětství paní Nové (na snímku uprostřed). Vlevo je Dobroslav Berndt, budoucí primář chirurgie turnovské nemocnice, vpravo Jan Berndt, který celý život pracoval v Preciose v Jablonci n. N. Fotografie vznikla na Frýdštejně na Barborce, kde Berndtovi bydleli.